Hore
Z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia

Divízia ISOVER Saint-Gobain Construction Products

Dokonalá izolácia

Stará Vajnorská 139
Bratislava

Sto Slovensko, s.r.o.

Stavať zodpovedne

Pribylinská 2
Bratislava

Internorm

Okná pre pasívne domy

Galvaniho 15 B
Bratislava

SCHÜCO International KG, o. z. Slovensko

Okná, dvere a fasády

Tomášikova 17
Bratislava

VELUX SLOVENSKO spol. s r.o.

Prinášame Vám svetlo

Galvaniho 7 7/A
Bratislava

KOMA Modular s.r.o.

Říčanská 1191
Vizovice

BMI SLOVENSKO

Šikmé a ploché strech

Mojmírovská 9
Ivanka pri Nitre

Inteligentné inštalačné systémy

ABB i-bus® EIB / KNX je inteligentný...

ABB (výrobca)
ABB (distribútor)

umývadlo od SAPHIRKERAMIK

Dizajnéri kúpeľní často snívajú o možnosti...

Phoenix Design (autor)
LAUFEN Bathrooms AG (výrobca)
LAUFEN SK s.r.o. (distribútor)

CITY moduly

Designový mestský mobiliár v merítku drobnej...

KOMA Modular s.r.o. (výrobca)
KOMA Modular s.r.o. (distribútor)

ISOVER EPS GREYWALL

Divízia ISOVER Saint-Gobain Construction Products (výrobca)
Divízia ISOVER Saint-Gobain Construction Products (distribútor)

PANORAMA CELOPRESKLENÉ OKNO HX 300

OTVORENÉ. SVETLÉ. VOĽNÉ.
Veľkoplošné...

Internorm (výrobca)
Internorm (distribútor)

Multizóny

Chýba vám uzavretý priestor, kde môžete...

TECHO, s.r.o. (výrobca)
TECHO, s.r.o. (distribútor)

Hore
Menu
Kalendárium
Vložené
18. marec 2019
0
312

Brutalismus - kam s ním?

Ako pristupovať k stavbám z totalitnej éry? Aké sú východiská a možné riešenia? Článok Zdeňka Lukeša rozoberá tému, ktorá je aj u nás viac než aktuálna.
Brutalismus - kam s ním?

Kauza Transgas, o které se teď hodně píše, ale za chvíli třeba případ obchodních domů Máj, Kotva, Družba, Paláce kultury (dnes Kongresové centrum), hotelu Budovatel (dnes President) nebo býv. domu Mezinárodního svazu studentstva v Pařížské ulici... Tedy staveb z totalitní éry, souhrnně často nepřesně označovaných souslovím „brutalistní architektura“. Patří sem zajisté stavby podprůměrné, průměrné, ale i zajímavé. Jejich technický stav je po dekádách provozu většinou tristní. Lze alespoň některé z nich zachránit?

V poslední době mizí řada staveb postavených v letech tzv. normalizace, tedy 1970-1989. Některé z nich reprezentují brutalismus - styl, který vznikl na západ od našich hranic v padesátých letech a svou zlatou éru zažil v následující dekádě. K nám se dostal s určitým zpožděním. Pro styl je typické užití surových materiálů, jako je pohledový beton nebo ocel, které nejsou nijak maskovány. V detailu se objevují často různé technicistní prvky. Ovšem ne každá stavba z tohoto období reprezentuje brutalismus. Ač to tak ani nemuselo být autory zamýšleno, působí poněkud brutálně i vztah některých těchto staveb k svému okolí, často nerespektují měřítko ani genia loci. To ale spíše vyplývá z určité pýchy té doby, kdy se na tyto věci moc nedbalo, naopak byla snaha, aby nová architektura byla vidět.

Dispečnink metra v ul. Na Bojišti od Vratislava Růžičky
Dispečnink metra v ul. Na Bojišti od Vratislava Růžičky

Následující období nebylo k předchozí éře příliš ohleduplné, jak už to ostatně v architektuře bývá. Ostatně ani brutalisté se s danou lokalitou moc nemazlili. V případě Transgasu neváhali zlikvidovat celý typický vinohradský blok s kvalitními neorenesančními činžáky a vnitřním dvorem (mimochodem, kdyby tam ten blok zůstal dodnes, byly by v něm pravděpodobně luxusní byty a nikoho by nenapadlo ho bourat). Problémem je, že stavby z normalizační éry dnes nesplňují ani běžné nároky na technické vybavení nebo bezpečnost. Protože tehdy byly levné energie, měly domy jednoduché zasklení, tepelné ztráty prostě nikoho nezajímaly. Často obsahují prvky, které dnes považujeme za nebezpečné, jako je azbest. Rovněž kvalita materiálů i provedení nebyla příliš na výši, ocelové konstrukce bývají zkorodované, podobně jako výztuž těch betonových. Nesplňují také dnešní přísné protipožární nebo evakuační normy. Není samozřejmě divu - od jejich vzniku už uplynuly desítky let. Většinou se přitom jedná o komerční stavby - administrativy, hotely, obchodní domy. Pokud mají dále sloužit, vyžadují často radikální a velmi nákladnou přestavbu. Ta může jít do stovek miliónů, a investorovi se tudíž často vyplatí takový dům zbourat a postavit nový. Ten může navíc lépe využít daný pozemek, jako právě v případě Transgasu, kdy se připravovaný návrh vrací k původnímu urbanismu, což je pro investora samozřejmě finančně výhodnější.

Drákulov aneb PZO Chemopetrol v ul. Na Dlážděnce od Jovanoviče
Drákulov aneb PZO Chemopetrol v ul. Na Dlážděnce od Jovanoviče

Co teď s tím? Lze tedy nějaké ikonické stavby z totalitní éry zachovat, aniž by přišly o svůj charakter? Pokud se jich stát zbavil a prodal je za tržní cenu jako stavební pozemek, lze to ovšem těžko. Když teď chce Praha Transgas (a přilehlou budovu býv. ministerstva) po firmě, jež ho řádně koupila, zpět, ale za zlomek tržní ceny, není to zrovna košer. Podobně je to i s dodatečným zápisem takové budovy na seznam nemovitých kulturních památek. To by znamenalo zásadní změnu: majitel by stavbu nejen nesměl odstranit, ale ještě by ji na svůj náklad musel opravit a provozovat, navíc se ztrátou. To se ale téměř rovná vyvlastnění. Je to, jako byste koupili za tržní cenu stavební parcelu a dodatečně by ji úřad změnil na dejme tomu městskou zeleň, na níž se stavět nesmí. Logicky byste to brali jako podraz a žádali své peníze zpět. Není divu, že ministerstvo kultury v těchto případech se zápisem váhá. Případný soud nebo arbitráž s majitelem by totiž pravděpodobně prohrálo a muselo by mu uhradit nejen cenu, za niž si stavbu řádně koupil, ale i náklady na projekt novostavby a ušlý zisk z ní. Taková částka by se mohla rovnat ročnímu rozpočtu ministerstva na opravu historických památek.

PZO Centrotex od Václava Hilského na náměstí Hrdinů
PZO Centrotex od Václava Hilského na náměstí Hrdinů

Z výše uvedeného vyplývá, že o památkovou ochranu mělo být žádáno už v době, kdy objekt patřil státu, tehdy byla ještě šance. Autor nechává teď stranou fakt, že ani všichni historici umění a architekti nejsou přesvědčeni, že každý „brutál“ by se měl chránit. A je vůbec nějaká naděje u takových staveb dnes? Samozřejmě ano, jen je to vše těžší, zdlouhavější a drahé. Nejčistším řešením by bylo založit spolek, uspořádat veřejnou sbírku, oslovit zámožné obdivovatele této architektury, hledat mecenáše. Jsou známy případy z Evropy i USA, kdy se to podařilo, dnes je tu navíc internet a možnost crowdfundingu. Ale pozor, nestačí sehnat jen finanční prostředky na odkup takové nemovitosti (samozřejmě za tržní cenu). Je potřeba počítat s dalšími náklady na kvalitní rekonstrukci a zejména následný provoz, jinak taková stavba zůstane nevyužita a postupně zchátrá. Je tedy potřeba mít kvalitní záměr a projekt, ale i nápad, jak stavbu dále využít i s hendikepy, které má. Pak by samozřejmě zápisu do památkového seznamu již nic nebránilo. To se stejně tak může podařit, ale také nemusí. Kdo to ale nezkusí, nemá příliš naději. Žijeme v kapitalismu (autor doufá, že to většina obyvatel považuje za správné), nikoli v totalitním státě, který může libovolnou stavbu majiteli vyvlastnit a využít ji dle svého. V budoucnu by pak mohl vzniknout – a třeba pod protektorátem ministerstva kultury - fond na záchranu takových staveb.

Nová scéna ND od Karla Pragnera na Národní tříde
Nová scéna ND od Karla Pragnera na Národní tříde
Dům plynáren v Ječné ulici od Věry Machoninové
Dům plynáren v Ječné ulici od Věry Machoninové

Autorom článku je Zdeněk Lukeš, článok bol uverejnený v Neviditelnom psovi.

Foto: Pavel Hroch

Autor článku

Súvisiace články

Pravý stĺpec
Menu
Hlavný obsahHlavný obsah
Čakajte prosím