Stodola Benešov u Semil: "Villa Suburbana" 21.storočia

Ibaže! Na Archinfo.sk, kde je miesto pre každú aspoň trochu dobrú architektúru, ešte nie je a minimálne v mojom prípade je tento dom dozaista okamžitou odpoveďou na jednoduchú/komplikovanú* (nehodiace sa škrtnite) otázku človeku s architektonickým vzdelaním: “Ktorá budova je Vaša najobľúbenejšia?” Prípadne analogicky: “Ktorý architekt je Váš najobľúbenejší?” 
Odpoveď: ak by som mal udeliť svoju osobnú cenu za najlepšiu československú sedliackovidiecku vilu ("villa suburbana"), udelil by som ju istotne prestavbe stodoly v Benešove, adaptácii bývalého gazdovského rozmeru na súčasnú formu gazdovania a predstave života na vidieku. Ak porovnám stvárnenie fenoménu opustenia ruchu a nablýskanosti veľkomesta Andreom Palladiom pre grófa Paola Almericu koncom talianskej renesancie v 16.storočí a Nalezeného benešovskú stodolu, vyjdrujem potešenie z faktu, že žijeme voľnejšiu a sympatickejšiu dobu. Takých architektúr nie je veľa. Tradičných a pritom originálnych, vážnych a zároveň maximálne vtipných a uvoľnených, odvážnych, ale tichých, bohatých, no skromných. Ponúkajúcich široké pole možností užívania pri všetkej striedmosti a racionalite.

Môj článok vznikol práve z tejto osobnej náklonnosti. Cez telefón s architektom Pavlom Nalezeným. V živote sme sa nestretli a ku komunikácii v priateľskom duchu došlo až po prvom telefonáte. Článok nie je protekčným v súčasnom zmysle slova! Priznávam, protežuje uvoľnený, priateľský a láskavý názor na svet. Pokiaľ viete oceniť rozmer pokoja, vidieka, rodiny a všemožných stretnutí akejkoľvek mierky a (momentálne) je Vám bližšie príroda ako ruch veľkomesta - tento dom nemá chybu (možno príliš odvážny úsudok na základe fotografií a dokumentácie, keďže fotografia je druhé najväčšie vizuálne klamstvo o architektúre (prvým je vizualizácia)).
Vďaka vyššie uvedeným skutočnostiam prinášame dosiaľ nikde nepublikované fotografie českého fotografa Lukáša Pelecha. Autora, ktorý fotí veľmi uvoľnene, citlivo a vnímajúc svoje objekty záujmu. Prvýkrát verejne prístupné sú aj zábery Miroslava Holubca z vtáčej perspektívy.

Nový šat benešovskej stodoly bol ocenený v kategórii rekonstrukce Národní cenou za Architekturu - Grand Prix Architektu 2014 a nájdete ho sa aj medzi 63 nomináciami v novom formáte Česká cena za Architekturu 2016 (slávnostné vyhlásenie 7.november 2016).
Jej návrh šil Pavel Nalezený na mieru svojim rodičom. Niekedy “rodinkárstvo” architektúre pomáha, inokedy nie. Záleží na kvalite vzťahov. Ak sú nekvalitné, k reálnej stavbe väčšinou ani nedôjde. Ako píše múdra kniha: „ Ak Pán (Boh = láska) nestavia dom, márne sa namáhajú tí, čo ho stavajú.“

Za prestavbou stodoly v Benešove nestojí len Pavel Nalezený. Vízia prestavby a architektonická štúdia vznikli ešte v pôvodnej zostave autorského kolektívu Mjölk. Nalezený ho zakladal a spolu s ním ho vtedy tvorili Jan Vondrák a Jan Mach. V osobnostne turbulentnom období sa však po desiatkach výborných prác trio absolventov libereckej fakulty architektúry a umení rozišlo. Vondrák s Machom si značku Mjölk vzali so sebou a Pavel Nalezený založil Studio Raketoplán.
V nasledujúcej práci na stodole v Benešove pokračoval s kolegom Jakubom Adamcom.

Obec Benešov u Semil s cca. 900 obyvateľmi leží v krásnej agrárnej krajine na Liberecku, takmer v priamom sídelnom spojení s deväťtisícovým okresným mestom Semily. Od centra kraja Liberca vzdialené 45km a 115 km od Prahy. Vzdušnou čiarou 10km do Českého ráje a 15km do Krkonoš. Nad meandrami čarovnej rieky Jizery sa hneď za mestom Semily nachádza prvá a najdlhšia "via ferratta" (zaistená lezecká cesta) v Českej republike.

V tomto prostredí sa usídlili Dina a Pavel Nalezený st. Ich dom poskytuje bohatý priestor nielen rodine, ale vďaka veľkorysosti riešenia aj rodinným, či miestnym stretnutiam pri muzike, prípadne komunitným cvičeniam jógy. Pani Dina, dlhoročná praktikujúca má v pláne dokonca joga festival.

Viac o samotnom dome a architektúre slová autora. Potvrdzuje nimi, že nemá talent a schopnosti len ako architekt a jeho domy je radosť sledovať a užívať, aj jeho slová sa dobre čítajú:

Nádherné výhledy nad dramatickým údolím řeky Jizery v obci Benešov u Semil. Svažitý pozemek situovaný na jih se zahradou se vzrostlými stromy, kterou nemá jen tak někdo. Nehnutá stodola z roku 1947 na hlubokém kamenném věnci. Nádherný mansardový krov s ležatou stolicí - hřeben je výšce desteti metrů! A jak bude fungovat tenhle probuzený dům? Na jihu má vlastně čtyři patra a je velmi otevřený. Dole garáž a letní kuchyň, o patro výš tělocvična pro jogíny nebo snad koncertní pódium a hlavně jakýsi zastřešený dvůr, k němu dílna tak akorát a prádelna. Ze dvora vedou schody nahoru a tam to je! Zvýšené zápraží na dřevěném roštu, na nějž od západu proudí sluneční svit velkým otvorem ve střeše. Nádherné večery, třeba tady. Nebo venku na terase u kamínek letní kuchyně. Nebo na oplocené zahrádce s ovocnými stromy, dalo by se sedět a pozorovat hladinu rybníčku.
Zpátky na zápraží, můžeme vstoupit do podélné chodby s odkládací skříní a lavicí, spižírnou a toaletou a pokračovat dál jižním směrem do obytné haly. Plápolá tu oheň rodinného krbu a zahřívá rozlehlou místnost s výhledem na nedaleký Skuhrov, Vrchy, Stránsko a Kamenec. Velkorysá kuchyň se starožitnou jídelnou jsou připraveny posloužit i těm nejnáročnějším hostům a volné lůžko by se zde zajisté také našlo. Ale to až o patro výš nad pokojem pána a paní domu, kde nachází své milované útočiště s veškerým příslušenstvím.

Konstrukci stavby lze popsat jednouše jako mansardovou - lomenou – střechu tesařsky vázanou z dřevěných trámů do ležaté stolice. Vzdálenost plných vazeb se mění v rozmezí od 2.87m do 4.06m. Dřevěný krov vynáší v pěti polích celkem 14 zděných pilířů z cihel plných, ostře pálených, zděných na cementovou maltu. Zděné pilíře spočívají na cca 1.9m hluboké kamenné podezdívce - základu - z žulových kvádrů kladených na cementovou maltu. Obdélný půdorys stavby je svou delší stranou orientován severojižně. Terén, do něhož je objekt zasazen klesá k jihu. Zaměřený výškový rozdíl po délce stodoly činí cca 1.83m. Stavba díky zešikmení pozemku získává při jižní straně podlaží navíc. Částečně suterénní prostor staticky vymezuje příčná nosná zeď, provedená rovněž z žulových kvádrů.

Navržené disposiční řešení vychází z principu neměnit konstrukci domu, pouze ji případně doplňovat. Za jisté zásahy lze považovat:
- průraz příčné zdi pro osazení schodiště mezi suterenní letní kuchyní a vstupním dvorem
- prosvětlení vnitřního prostoru skleněnými taškami v polovině západní strany střechy
- nová okna v obou štítech, která vychází z potřeb vnitřní disposice, přičemž jsou komponována tak, aby harmonicky dotvářela celkový staro-nový ráz budovy.

Benešovská Stodola byla pro zdejší usedlíky místem, kam si v dětství chodili hrát na schovávanou. Byla uvítacím domem pro každého, kdo do vsi sjížděl z nedaleké obce Příkrý i seníkem zamilovaných párů. Dnes, když se roztáhnou její vysoká posuvná vrata na straně k silnici i do velké zahrady, odhalí stodola všem kolemjdoucím svůj vnitřní betonový dvůr s prosklenou tělocvičnou na pódiu. Dál se tu setkávají místní i přespolní lidé při posvícení, na muzice nebo na hodinách jógy. Stádo z kravína odešlo jinam a tak dům poprvé konečně žije.

Dům Pavla & Diny Nalezených je  krásný, věříme, že vás budem moct brzy pozvat na návštěvu.

Stodola byla do roku 2008 využívána k uskladnění krmiva a podestýlky chovné zvěře. Dům si nechal navrhnout od architekta Josefa Schejbala (autora Semilského krematoria) těsně po druhé válce místní velkostatkář Antonín Holec (r.1945-48). Roku 1948 byla zbrusu nová stodola s tesařsky hodnotnou vazbou krovu znárodněna ve prospěch JZD Benešov u Semil. Kapacita a kvalita unikátní stavby dokonce iniciovala JZD k výstavbě objektu kravína v bezprostřední blízkosti. Rodina pana Holce obdržela dům zpět až v porevoluční době. Díky vynikající stavební úrovni s jakou byla provedena se však stodola, i přes nedbalou správu JZD, dochovala ve velmi dobrém stavu. Svoji největší životní slávy a renesance v podobě přestavby se dočkala v rokou třetího majitele po restituci.

Původně zemědělské stavení bylo během roku 2012 na základě podrobného projektu  proměněno v rodinné sídlo s víceúčelovým dvorem. Stávající konstrukce stodoly (obdélný půdorys cca 18.3x10.3m, výška hřebene 10.3m) byla pouze vhodně doplněna, tak aby splnila nové požadavky vzniklé změnou užívání.

V nově pojmenovaném interiéru stavby  lze napočítat celkem čtyři podlaží. Vzhledem k velkému objemu, jenž pod sebou ukrývá rozměrná střecha stodoly, jsou zde však vytápěny pouze některé prostory. Suterén (úroveň -1.670m) je využit pro garáž a letní kuchyni, která navazuje na jihovýchodní část zahrady s terasou. Do prvního nadzemního podlaží  (úroveň 0.000m - odpovídající relativní výšce 443.20m B.p.v. )je umístěna zastřešená dvorana vstupu s dílnou a prádelnou. Na její zvýšené úrovni nad garáží je prostorná tělocvična s velkými ocelovými okny. Skrze dříve zazděnou část jižního průčelí dnes prosklenými plochami do vstupní dvorany a tělocvičny proudí sluneční svit. Hlavní vytápěná část domu využitá pro bydlení se odehrává především na podlaží druhém (úroveň 3.600m). Půdorys ve tvaru U  je rozdělen na denní a noční stranu propojenou obslužnou halovou chodbou. Obě strany pro bydlení  a podélnou halu obsluhuje venkovní rošt s posezením a schodištěm výš a níž. V třetím nadzemním podlaží (úroveň 6.300m) se nachází hostinský pokoj s příslušenstvím a na straně jižní sezónní atelier s nejlepším výhledem na kopce nad Jizerou.

autor článku: Martin Fabian (slovenčina) a autorská správa Studia Raketoplán (čeština) 

fotografie: Lukáš Pelech, Miroslav Holubec, Pavel Nalezený

dokumentácia: Studio Raketoplán a Josef Schejbal