Památníky tří prezidentů

V minulém dílu jsme si představili jednu z dominant metropole USA - budovu Capitolu. Dnes se podíváme na další významné stavby v jeho okolí - památníky nejvýznamnějších amerických prezidentů. Američané si jich váží a jediným představitelným architektonickým stylem pro vzdání pocty byl - jak uvidíme - ten, který vychází z antických tradic.

Prvním z nich je The Washington Monument, hlavní výšková dominanta města, připomínající zakladatele a prvního prezidenta USA George Washingtona (1732-1799). Tvoří ho 555 stop (cca 170 m) vysoký obelisk, tedy komolý hranol zakončený pyramidou. Tvarově lapidární stavba z kvádrů z bílého mramoru je umístěna zhruba uprostřed kříže, který je ve svých vrcholech zakončen Capitolem, Lincolnovým památníkem, Bílým domem a památníkem prezidenta Jeffersona, na zeleném pásu, zvaném Mall. Obelisk se začal budovat v roce 1848 dle projektu Roberta Millse. Dokončen byl však až v letech 1876-1884 architektem Thomasem Caseym. Tehdy byl nejvyšší stavbou na světě a i dnes je nejvyšší kamennou konstrukcí. S pomníkem se počítalo už v urbanistickém projektu města architekta L ́Enfanta na sklonku XVIII. století, mělo však jít o jezdeckou sochu prezidenta zakladatele. K stavbě ale z různých důvodů nedošlo a nakonec byla vypsána soutěž, kterou vyhrál Mills s návrhem obelisku vyrůstajícího z kruhové báze, jež připomínala řecký chrám. Kvůli potížím se základovou půdou byla stavba poněkud posunuta z osy Bílého domu. Výstavba se však z různých důvodů protahovala a v době války Severu proti Jihu se zastavila úplně. Nedostavěný obelisk poté navrhovali různí umělci přetvořit na bohatě dekorovaný pylon, připomínající pagodu, ale nakonec byl poněkud modifikovaný monument přece jen dobudován a v roce 1884 zakončen aluminiovou špicí. Ve své tvarové čistotě je to dílo vskutku velmi působivé.

Svého památníku se samozřejmě dočkal i prezident Abraham Lincoln (*1809), v pořadí šestnáctý americký prezident a bojovník za zrušení otroctví, zavražděný v roce 1865. The Lincoln Memorial ukončuje osu, vedoucí od Capitolu směrem k západu. Tentokrát nejde o jednoduchý prvek, neboť stavba je to obrovská a má podobu antického chrámu v dórském stylu. K hlavnímu vstupu vede monumentální schodiště. Materiálem je samozřejmě bílý mramor. Uvnitř stavby se nalézá síň s kazetovým stropem a tentokrát jónskými sloupy. Jediným exponátem je obrovská plastika, zobrazující prezidenta sedícího v křesle, zhotovená sochařem Danielem Chesterem Frenchem z carrarského mramoru. Architekt památníku Henry Bacon se samozřejmě hlásí k éře klasicismu, ale jde o dílo poměrně novodobé, dokončené až na prahu dvacátých let minulého století. Odkazuje na inspiraci aténským Parthenonem, ale chybí sedlové zastřešení, neboť autor nechává prostupovat nazlátlé světlo okny v ploché střeše, tvořenými tenkými mramorovými deskami napuštěnými včelím voskem. Také hlavní osa stavby je otočena o devadesát stupňů oproti svému vzoru. Řada šestatřiceti sloupů odkazuje na počet států Unie z Lincolnovy éry.

Američané nezapomněli ani na další zásadní postavu svých dějin - politika (a mimochodem i architekta) Thomase Jeffersona (1743-1826), někdejšího Washingtonova druha a třetího prezidenta USA. Jeho památník je umístěn na jižním konci osy, vedoucí od Bílého domu k obelisku a dále, kde se nachází jezerní nádrž Tidal Basin. Což o to, poloha je to nádherná a stavba z bílého kamene se ve vodě pěkně odráží, navíc je obklopena třešňovým sadem. Jen ta pompézní architektura, samozřejmě opět v antikizujícím pojetí a dokončená ve čtyřicátých letech minulého století, působí přece jen anachronicky. Pravda, její tvůrce, architekt John Russel Pope, se inspiroval nejen římským Pantheonem, ale také Jeffersonovou rotundou virginské univerzity, ale tehdejší kritici architektury památníku v čele s nejslavnějším americkým projektantem Frankem Lloydem Wrightem poukazovali na to, že Jefferson by si zasloužil modernější monument. Stavba na kruhovém půdorysu má portikus s jónskými sloupy a je zakončena mohutnou kupolí. Uvnitř je opět jen jediný prvek – kolosální socha prezidenta od Rudulpha Evanse. Architekt Pope, který se dokončení stavby nedožil, patřil k předním reprezentantům neoklasicismu a tzv. beaux-art stylu. Navrhl také nedalekou budovu Národní galerie na Mallu, koncertní sál Constitution Hall, hlavní zednářský chrám the House of the Temple nebo také část Britského muzea v Londýně.

Příště se podíváme na další významné památníky v centru americké metropole, tentokrát již novějšího data.

Autorom článku je Zdeněk Lukeš, článok bol uverejnený v Neviditelnom psovi, ktorý sa okrem svojho širokého zamerania venuje aj architektúre.