Dorte Mandrupová - zaujímavejšie sú zahustené mestá

Diskusia v Českom rozhlase na aktuálnu urbanistickú scénu s architektmi Pavlom Hniličkom a Dorte Mandrupovou. Zvukový záznam so môžete vypočuť tu.

Hustší zástavba přivádí pozornost k volným veřejným prostranstvím, jak připomíná architekt a urbanista Pavel Hnilička: „Mezi budovami je přesně to místo, které si má město hlídat, protože každý stavebník svým dílem přispívá ke kvalitě toho, co je dohromady.“ 

Densifikace je cestou udržitelného rozvoje, tedy ekonomické využití městského prostoru. „Jde o využití volných míst ve městech na úkor zastavování volných polí a luk za městem. Využít bývalá nádraží, fabriky, nízkou zástavbu, kterou lze zvednout, aniž by to městu uškodilo, naopak zlepšuje to kvalitu života ve městě.“ 

Oceňovaná dánská architektka Dorte Mandrupová, majitelka ateliéru nesoucí její jméno a výrazný hlas v utváření současné kodaňské zástavby, přijela v listopadu do Prahy na Den architektury. Specializuje se na výstavbu veřejných institucí a budov, které dokáže citlivě a originálně zasadit mezi již stojící starší budovy. 

„Považuji za zajímavější, když se města zahušťují, než když se rozlézají do šíře. Mezi budovou a ulicí, v níž stojí, vždy vznikne vztah. Jde o to, aby se po stavbě nové budovy v již existující zástavbě ulice pozvedla a pobyt v ní byl společensky příjemnější.“ 

Výšku budov, případně povolený úbytek světla regulují územní plány, které si stanovují jednotlivé městské části. Hierarchicky nad nimi stojí městské stavební předpisy, které pro Prahu zpracoval v poslední verzi právě Pavel Hnilička. Jejich hlavní přínos vidí v možnosti stavět takzvané kompaktní celky, tedy čtvrti podobné Dejvicím, Žižkovu, Vinohradům nebo Smíchovu. 

To dosud nebylo možné, prosazovaly se spíše solitérní domy v blíže nedefinovaném prostoru. Stavět kompaktní města vyžaduje změnu přemýšlení o městském prostoru a nasměrování pozornosti od budov do prostoru mezi nimi. „Čím více se domy od sebe stavějí, tím více narůstají nároky na dopravu, a tím více se zvyšuje hluk, který těm domům škodí. Developer by měl stavět ulice, aby mohla vznikat kvalitní veřejná prostranství. Stavět čtvrtě.“ 

Pavel Hnilička uvádí příklad z Nizozemska, kde se bourají ani ne tak stará sídliště, aby se na místo nich postavily kompaktní čtvrti s domy, obchody, a další občanskou vybaveností. Aby se tu mohli lidé zdržovat venku, včetně seniorů a dětí. 

Jak tedy mají nové stavby vypadat a jak respektovat již stávající charakter místa, aby byl výsledek atraktivní pro život? Dorte Mandrupová tvrdí, že člověk musí vždycky stavět v kontextu. „Vtip nespočívá jen v tom, že člověk umí stavět v kontextu, který zná. Důležité jsou i metody, jak staví. Teď pořádáme architektonickou soutěž v Grónsku, které má historickou a politickou vazbu na Dánsko, ale krajina je tam jiná. Přesto se ji člověk může naučit rozumět a chápat ji. Určitě tam vznikne něco, co bychom v Dánsku nikdy nepostavili, ale ke Grónsku se to bude hodit.“ 

Zatímco ateliér Dorte Mandrupové plánuje zahustit grónské městečko, na Praze 7, která bývá uváděna jako vhodný adept na zahušťování, by se mělo nejprve bourat a až potom stavět. A to v oblasti Praha Bubny s jasným cílem – má to být čtvrť pro lidi, ne pro auta. „Okolí stanice metra Vltavská chybí chodníky, to je adept na změnu,“ říká architekt a urbanista Pavel Hnilička. 

Autor:  Daniela Vrbová, Kamila Schusterová