Renomovaná holandská architektka Marianne Loof na čele poroty Českej ceny za architektúru 2017

Marianne Loof bezprostředně po absolutoriu Delft University of Technology v roce 1989 založila s Jurrianem van Stigtem v Amsterdamu Loof & van Stigt Architecten, od roku 2005 je partnerem společnosti LEVS architecten. S úspěchem realizovala projekty nejrůznějšího zaměření, od rozsáhlých rezidenčních záměrů – např. nedávno dokončené apartmánové bydlení Square v centru Amsterdamu nebo koncept zástavby pro 17 tisíc lidí u ruského města Kazaň, až po školy nebo stavby z nepálených cihel pro kmen Dogonů v Mali. Jejím cílem je vytvářet dobře fungující budovy, které jsou krásné, neškodí životnímu prostředí, slouží svému účelu po mnoho let, budovy, ve kterých se lidem dobře pracuje a žije.

Marianne Loof byla v letech 2007–2009 hostující lektorkou na Fakultě architektury ČVUT, jak po této zkušenosti hodnotí české architektonické vzdělávání? „V LEVS máme vysoké procento studentů a zaměstnanců z Evropy, a to i z českých univerzit a ze Slovenska. Celkově oceňujeme vysokou úroveň dovedností, jako je kreslení a práce s počítačem. Také úroveň vzdělání je vysoká, ale v oblasti sociální a architektonické diskuse je izolovanější. Architekti v České republice jsou také více orientovaní na soukromé zakázky, toto malé měřítko projektů je odlišné než v Nizozemsku. U nás vedeme studenty k tomu, aby byli analytičtí, měli svůj jasný názor a neviděli architekturu a design jen jako umění, ale jako společenskou sílu.“

V těchto dnech porota v čele s Marianne Loof vybírá z 249 prací přihlášených do aktuálního ročníku České ceny za architekturu užší okruh realizací, které budou představeny na nominačním večeru 12. června v kulturní zóně Pragovka v pražských Vysočanech. Slavnostní galavečer, na němž z tohoto výběru vzejde přibližně deset finalistů, včetně laureáta České ceny za architekturu, se uskuteční 27. listopadu 2017 v Místě pro nové umění – Jatka 78. Výstava všech nominovaných děl bude k vidění v průběhu listopadu a prosince 2017 v Galerii Jaroslava Fragnera v Praze. Na začátku roku 2018 se výstava přesune do Galerie Architektury Brno.

Českému školství chybí širší sociální a architektonická diskuse

Marianne Loof – předsedkyně poroty

Intenzivně jste se zabývala koncepcí bytových domů, připomeňme loni dokončené apartmánové bydlení Square v centru Amsterdamu. Váš ateliér také vyhrál mezinárodní soutěž na koncept zástavby pro 17 tisíc lidí u ruského města Kazaň. Dalo by se inspirovat ještě dnes ruským konstruktivismem a myšlenkami kolektivního bydlení? Jaké formy bydlení jsou v Nizozemsku nejžádanější a jaké v Rusku?

U nás v Nizozemsku máme velmi silnou tradici sociálního bydlení. Na začátku 20. století nastartovala tvrdá regulace kvality bydlení nové sociální hnutí v městském plánování a architektuře. O navrhování sociálního bydlení se začali významně zajímat architekti Amsterdamse School, ve světě známí svojí zdobnou cihelnou architekturou. Proto bylo sociální bydlení a vysoká kvalita architektury v Nizozemsku vždy úzce propojeny. Od roku 2000 a zvláště po krizi jsme svědky příklonu k městské typologii malého bytu, orientovaného ve větší míře na mladé profesionály. V Rusku existuje velká poptávka po bydlení o vyšším standardu, protože lidé stále bydlí ve velmi nekvalitních Chruščovových panelácích. Patrná je tu skutečná potřeba a touha vylepšit kvalitu bytů v pečlivě navrženém prostředí. Náš ateliér LEVS může, s ohledem na nizozemskou dlouholetou tradici kvalitního bydlení a s ohledem na bohaté zkušenosti a znalosti v této oblasti, pomoci řešit tíživou situaci v Rusku.

Váš ateliér LEVS je partnerem vzdělávací nadace Dogon Education a už více než 15 let navrhujete různorodé stavby z nepálených cihel pro kmen Dogonů v Mali. Jaké principy uplatňujete při projektování v takto odlišných klimatických i kulturních podmínkách? Co je nejtěžší?

Aby mohla přetrvávat určitá kultura, je třeba, aby se společnost cítila dobře. Stavění z vepřovicových cihel není jen stavební metoda, ale souvisí také s tím, jak jsou komunity vytvářeny a (vnitřně) provázány. Když se vláda v Mali snažila komunity modernizovat tak, že se bude imitovat západní architektura, byly zde postaveny velké betonové školní bloky. Nejen že tyto stavby demonstrovaly nedostatek respektu vůči tradičním znalostem stavitelství a kultury, ale zároveň to byl důkaz nedostatečného spojení s komunitou, protože bloky nebyly postaveny jako nedílná součást vesnice. Uživatelé dokonce nemohli ani přispět k procesu stavby komunitních budov, jak se to u kmene Dogonů tradičně dělá. Základní škola Tanouan Ibi byla naším ateliérem navržena a postavena spolu s místní komunitou jako rovnocenným partnerem. Tím vznikl ze strany komunity závazek a zajistila se tak lépe udržitelná budoucnost. Nejedná se jen o obyčejnou školní budovu. Tahle je jejich.

Výstavba pomocí hydraulicky stlačených hliněných tvárnic vyžaduje nový přístup k architektuře a stavebnictví. Jednou v mnoha výhod je využívání místních materiálů. Další výhodou jsou izolační vlastnosti hliněných tvárnic, které udržují uvnitř domů příjemné klima. Tvárnice HCEB mají dostatečně velkou únosnost v tlaku, takže se z nich dají stavět nosné stěny, a to dokonce i v několika vrstvách. Holandská architektura má dlouhou tradici navrhování fasád a jejich vzorů z cihel. Velikost, přirozená kvalita a ostatní vlastnosti cihly ovlivňují rozměry budovy. V rámci omezení, které nám tvárnice stanovuje, jsme se naučili HCEB používat také jako ozdobný prvek při navrhování vzorů a reliéfů. Naše budovy mají stále propracovanější architektonický výraz, který využívá tradiční metody moderním způsobem.

V letech 2007–2009 jste byla hostující lektorkou na Fakultě architektury ČVUT, seznámila jste se tak s výukou na českých školách. Chybí něco českému architektonickému vzdělávání?

V LEVS máme vysoké procento studentů a zaměstnanců z Evropy, a to i z českých univerzit a ze Slovenska. Celkově oceňujeme vysokou úroveň dovedností, jako je kreslení a práce s počítačem. Také úroveň vzdělání je vysoká, ale v oblasti sociální a architektonické diskuse je izolovanější. Architekti v České republice jsou také více orientovaní na soukromé zakázky, toto malé měřítko projektů je odlišné než v Nizozemsku. U nás vedeme studenty k tomu, aby byli analytičtí, měli svůj jasný názor a neviděli architekturu a design jen jako umění, ale jako společenskou sílu.