Teze ČKA k odolnosti vystavěného prostředí (resilience)

V současné době nabývá téma odolnosti mimořádného významu. Česká komora architektů jakožto expertní organizace sdružující profesionály v oborech architektura, krajinářská architektura, urbanismus a územní plánování proto vydává teze týkající se odolnosti vystavěného prostředí.

Jejich účelem je především pojmenovat nejdůležitější aspekty  odolnosti vystavěného prostředí a nabídnout je jako východisko pro odbornou i veřejnou  debatu. 

Teze jsou určeny členům ČKA, samosprávám, státní správě i veřejnosti. Tak široký záběr je  nezbytný, protože ve vystavěném prostředí všichni žijeme a významným způsobem ovlivňuje  fungování celé společnosti. Odolnost vystavěného prostředí je zásadní pro každého občana  České republiky. 

Je vhodné uvést, co se odolností vystavěného prostředí míní. Jde v zásadě o schopnost  systému (budovy, veřejného prostoru, čtvrtě, města, regionu či státu) obstát v krizi,  absorbovat šok, adaptovat se na něj a transformovat, aniž by ztratil svou základní funkci  a identitu a zůstal dlouhodobě funkční. 

1. Build Back Better 

Obnova po živelné pohromě, například povodni nebo tornádu, by měla prostředí zlepšit.  Nesmí zůstat u pouhého znovuvybudování téhož, ale pokrizová investice musí vycházet jak  ze zkušeností získaných během pohromy, tak z aktuálních znalostí a odborných poznatků,  aby bylo území lépe připraveno na budoucí krize a zároveň poskytovalo kvalitnější prostředí  pro  život obyvatel. Pouhá oprava „jako to bylo“ zvyšuje riziko opakovaného poškození  a znamená promarněnou šanci ke zlepšení a neefektivní využití veřejných i soukromých  prostředků. 

2. Robustní řešení 

Energetická krize a krize globálních trhů ukázaly limity jednostranného spoléhání na high tech a smart řešení. Je proto nutné systematicky zohlednit i jednoduchá a robustní řešení,  jejichž odolnost spočívá ve fyzikálních vlastnostech materiálů a promyšleném návrhu,  který snižuje závislost na technologiích. Tento přístup reaguje také na prokázaný propastný  rozdíl mezi teoreticky vypočtenou spotřebou energie a realitou provozu, způsobenou často  selháním nebo nesprávným nastavením složitých systémů. Architektura se tak vrací k tvorbě  srozumitelného, bezpečného a trvanlivého prostředí. Inspirativní je doporučení Technické  univerzity v Mnichově: jednoduchá obálka eliminující komplikované detaily, vysoká tepelná  setrvačnost, redukce provozních technologií a optimální plocha prosklení. Opomenuty  by neměly být ani tradiční materiály a místní řemeslný um.
 

3. Renovace 

Velká většina budov a veřejných prostranství je již postavena a vyžadují či budou vyžadovat  renovace. Ty by se, podobně jako v pokrizovém přístupu BBB, neměly omezovat pouze  na snížení energetické náročnosti. Renovace probíhá vždy jednou za delší časové období, a  proto by měla být vždy komplexní a tedy i posilující odolnost. Úpravy dispozic by měly vést  k větší flexibilitě, bezbariérovosti a lepší uživatelské kvalitě, samozřejmostí by mělo být  využití robustních řešení.

4. Hospodaření s vodou 

Česká legislativa je vhodně nastavena na řádné hospodaření s vodou. Je ale potřeba téma  systematicky propagovat mezi veřejnými i soukromými zadavateli, a to jak staveb budov,  tak veřejných prostranství a úprav krajiny. Kromě vsakování a zadržování srážkové vody je  důležitým tématem i využití šedé vody a úsporná spotřeba vody v budovách. V měřítku měst je  inspirativní přístup „Sponge City“ příkladně navržený pro Kodaň. Nezbytným předpokladem  kvalitních řešení je úzká spolupráce více odborností už ve fázi přípravy a projektování.

5. Přehřívání 

Budovy, veřejná prostranství i sídla musí reagovat na stoupající průměrné teploty. Bez jejich  zohlednění porostou náklady na provoz budov a sníží se obyvatelnost sídel a veřejných  prostranství. To povede ke zvýšení zdravotních rizik obyvatel, především kvůli rozšíření  a vzniku tepelných ostrovů. Téma je přirozeně provázáno s vodním režimem a zelenou  infrastrukturou. 

6. Zemědělská produkce sídel 

Zatímco na venkově je samozásobitelství stále běžné, v českých městech došlo k zásadní  proměně směrem k závislosti na okamžitých on-time nákupech. Uzavřené zahrádkářské  kolonie jsou přitom považovány za přežitek. Je nutné vrátit téma samozásobitelství i do sídel,  a to v nových podobách (komunitní zahrady na obecních pozemcích, ale třeba i střešní  zahrady). 

7. Energetická odolnost sídel 

Města a obce jsou základní samosprávnou jednotkou České republiky. Díky novému zákonu  o energetických společenstvích je možné podporovat jejich energetickou odolnost pro případ  blackoutu a řešit ji už v urbanistickém návrhu sídla. Důležitá je integrace tepelných čerpadel,  fotovoltaiky a fototermiky při návrhu čtvrti, rekonstrukcí i novostaveb. 

8. Centra odolnosti 

V každém sídle je důležité mít budovy a prostory, které mohou v případě krize plnit funkci  zázemí pro obyvatele. Jedná se většinou o komunitní budovy (knihovny, školy, kulturní domy),  které jsou za běžných okolností využívány veřejností, ale jsou navrženy tak, aby v nouzovém  režimu dokázaly fungovat ostrovně (např. s vlastním zdrojem energie, vody a zázemím  pro dočasné ubytování). Takto fungují například školy v USA. 

9. Krajský, městský/obecní architekt 

Pro řešení všech bodů odolnosti vystavěného prostředí na úrovni obcí, měst a krajů (regionů)  potřebuje samospráva odborníka. V České republice, stejně jako v řadě dalších evropských  zemí, v USA a Austrálii, se osvědčila funkce městského/obecního architekta, který je  odborným partnerem a poradcem samospráv a dbá na vyvážený a odolný rozvoj vystavěného  prostředí sídla včetně krajinného zázemí. V německy mluvících zemích plní obdobnou roli  rady pro navrhování, které se stavebníků systematicky ptají například na mikroklimatický  dopad stavby na okolí, způsob nakládání s dešťovou vodou, míru zastínění veřejného prostoru  a integraci vegetace. 

10. Odolnost v měřítku státu 

Kromě výše uvedené odolnosti sídel existují také témata v měřítku celého státu. Jedná  se zejména o technickou, dopravní a energetickou infrastrukturu a jejich prostorovou  diverzifikaci, ale také o rozmístění strategického průmyslu (včetně obranného), nemocnic,  škol a klíčových úřadů. Základním nástrojem pro řešení těchto otázek je územní a prostorové  plánování, které je potřeba systémově modernizovat a lépe provázat s bezpečnostní  a klimatickou politikou státu. Nezbytná je i koordinace na vládní úrovni, například  prostřednictvím vládního zmocněnce pro vystavěné prostředí a jeho odolnost. 

Česká komora architektů je připravena se tématu dále věnovat a spolupracovat na tom,  aby Česká republika měla kvalitní, bezpečné a dlouhodobě odolné prostředí pro příjemný  a klidný život svých občanů.

Ing. arch. Petr Lešek, Ph.D. 
místopředseda ČKA