1920–2020 PRAHA–TOKIO / VLIVY, PARALELY, TUŠENÍ SPOLEČNÉHO

(Tlačová správa) Od dnešní dne zve Galerie Jaroslava Fragnera na svou první letošní výstavu doprovázenou rozsáhlou publikací s názvem 1920–2020 Praha–Tokio / vlivy, paralely, tušení společného. Pro veřejnost je zatím otevřena její exteriérová část ve dvorním traktu Betlémské kaple, kterou je možné navštívit každý den od 10 do 19 hodin. Výstava představuje desítky modelů, fotografií a uměleckých děl, mezi nimi mnoho unikátů, a celou řadu v Čechách dosud nevystavovaných japonských autorů a zároveň českých autorů, jejichž stavby byly realizovány přímo v Japonsku či jejich tvorbu japonská architektura významně ovlivnila. V galerii je tak vystavena například replika modelu slavného pavilonu pro Expo 1970 v Ósace architektů Viktora Rudiše, Vladimíra Pally a Aleše Jenčka. Výstava připomíná i tvorbu architekta českého původu Antonína Raymonda, jenž je považován za jednoho ze zakladatelů moderní architektury v Japonsku, nebo progresivní utopické vize 60. let, kterými Japonci inspirovali řadu architektů u nás. Za zmínku stojí také průmyslový palác Jana Letzela vystavěný na začátku minulého století v Hirošimě, jehož torzo připomínající události konce druhé světové války je známo jako „Atomový dóm“.

Pro výstavu vznikl i čajový pavilon od Jakuba Fišera, jsou zde vystavena i výtvarná díla Patrika Hábla, Jindřicha Zeithammla, Michala Cihláře, Marka Théra, Veroniky Richterové či Epose 257. Interiérová část výstavy v Galerii Jaroslava Fragnera bude zpřístupněna, jakmile to epidemická situace dovolí. Nedílnou součástí výstavy, která by ve spolupráci s Českým centrem v Tokiu měla být uvedena také v Japonsku, bude rovněž volně dostupný krátký online videodokument představující výstavu a konkrétní díla přímo samotnými autory.

Souběžně se začátkem výstavy vychází obsáhlý česko-anglický katalog, na němž se podílelo přes dvacet českých i japonských historiků, teoretiků a architektů, kteří se kromě architektury věnují také vazbám v oblasti volného i užitého umění či krajinářské tvorby.

Galerie Jaroslava Fragnera sleduje téma japonské architektury dlouhodobě, naposledy na ní upozornila na výstavě věnované přednímu japonskému architektovi Kengo Kumovi. Dříve představila osobnosti jako Furuichi Tetsuo, Antonín Raymond a Atelier Bow-Wow. Projekt byl připraven v rámci oslav výročí 100 let vztahů mezi Japonskem a Českou republikou a koná se pod záštitou Tomáše Petříčka, ministra zahraničních věcí České republiky, a pod čestnou záštitou Velvyslanectví Japonska v ČR. Výstava potrvá do 13. června 2021. Informace o připravovaném doprovodném programu budou aktualizovány na www.gjf.cz a https://www.facebook.com/fragnerka.

Přestože kontakty mezi Japonskem a Čechami začaly již v předmoderní době a jejich rozkvět významně podpořil mezinárodní fenomén „okouzlení Japonskem“ čili japonismus, intenzivní zájem o architekturu obou zemí začíná ve 20. letech 20. století. Dva roky po vzniku samostatné republiky byly navázány oficiální diplomatické vztahy, jimiž pokračovaly významné kontakty z 19. století (například chargé d´affaires Heinrich Coudenhove-Kalergi, jenž s manželkou Mitsuko pobýval na poběžovickém zámku). V té době zaznamenáváme systematické zkoumání japonské architektury na straně jedné a mapování české architektonické scény japonskými architekty na straně druhé. Jako mnoho dalších historických genealogií v naší historii, byly i česko-japonské vztahy zpřetrhány a znovu obnovovány. Výstava a zejména publikace přistupuje k tématu kriticky, autoři zachycují vliv jako jev oboustranný; v tomto smyslu může mít výstava i jakýsi dekolonizační charakter, protože exponuje problém stereotypů a dezinformací, a zároveň dává prostor oběma stranám v co nejvyšší možné rovnováze. Koncept výstavy se vědomě odvrátil od sledování lineární chronologie událostí. Časové posloupnosti se v koncepci přidržujeme pouze náznakově. Namísto panoramatu dějin problematizuje několik významných témat, jako je japonská estetika nebo fenomén skla. Tento rámec umožnil vybrat a vystavit skupinu avantgardních architektů z minulosti i současnosti. Celá řada japonských autorů bude vystavena v ČR poprvé. Tento tematický přístup rovněž umožnil uplatnit škálu nuancí, které můžeme zachytit, pokud důkladně studujeme historický vztah obou zemí: od přátelství a silného vzájemného vlivu až po jemné tušení společného.

Publikace na 300 stranách představuje architekturu v průběhu celého století, od japonských staveb Jana Letzela, Bedřicha Feuersteina a zejména Antonína Raymonda, jenž je označován za jednoho ze zakladatelů moderní architektury v Japonsku, až po aktuální tvorbu mladé generace. Čtenáři se seznámí s ohlasy japonské tvorby u české avantgardy, vlivem vily Katsura v poválečném období, urbanistickým vývojem japonských velkoměst, utopickými vizemi superstruktur tyčících se nad městy ze šedesátých let, vztahem k umění nebo postojem k tradiční architektuře, regionalismu či udržitelnosti. Prostor je věnován také úspěšnému československému pavilonu na Expo 70 v Ósace, významu sklářského umění, reflexi japonských zahrad, ale rovněž estetice a architektuře čajového obřadu, památkové péči nebo specifickému pojetí prostoru ma. Vyjmenované tematické okruhy doprovází rovněž řada reprodukcí uměleckých děl a fotografií českých a japonských autorů. Čtenářsky zajímavé může být několik kapitol pojatých formou rozhovoru s architekty i teoretiky, například exkluzivní interview s Fujimori Terunobuem a Vladimírem Šlapetou. Autory dalších tematických kapitol jsou Helena Čapková, Vlasta Čiháková Noshiro, Milan Hlaveš, Kuma Kengo, Dan Merta, Terezie Nekvindová, Osamu Okamura, Klára Pučerová, David Vávra, Jan Vranovský, Karel Vranovský, Liana Rosinová, Sakurai Yoshio, Petr Stolín, Filip Šenk, Petr Šmídek, Adam Štěch, Aleš Trnka a Zdeňka Němcová Zedníčková. Grafická úprava je dílem Roberta V. Nováka.