Bearth & Deplazes - Amurs

Výstava renomovaného švýcarského ateliéru.

Přednáška Valentina Beartha 20. června v Betlémské kapli.
Současná švýcarská architektura vzbuzuje trvalý a zasloužený zájem odborné veřejnosti po celém světě. Její specifikum spočívá v multikulturní a topografické jedinečnosti konfederace, dobrému vzdělávacímu systému a osvícené podpoře institucí i obyvatel. Charakterizuje ji výjimečná estetická kvalita, vysoká technologická úroveň a citlivý přístup k přírodě a krajině, ať již formou udržitelnosti, nebo kontextuálního zasazení stavby do okolí.

BEARTH & DEPLAZES založili v roce 1988 Valentin Bearth (1957, absolvent ETH, od roku 2000 profesor na Mendrisio Academy of Architecture, 2007–2011 ředitel tamtéž) a Andrea Deplazes (19660, absolvent ETH, přednášející na Mendrisioo Academy of Architecture, Universita di Sassari). V roce 1995 se k nim připojil jako třetí partner Daniel Ladner (1959, absolvent techniky na HTL Chur). Za své stavby, u nichž Bearth & Deplazes sázejí na konstrukci, materiál a jednoduchou, avšak působivou estetiku jednoho či několika málo motivů, získali více než 30 ocenění, např. za vinařství Gantenbain či technicky náročnou chatu Monte-Rosa na Zermattu. Pozornost vzbudila také jejich racionálně čistá a jasná přístavba Soudního dvoru k neoklasicistní stavbě (Bellinzona), expresívní betonové, ale velkoryse prosvětlené ředitelství pojišťovny ÖKK (Landquart) nebo cihlový ateliér a galerie sběratele umění (Demarktoberdorf). 

AMURS, latinsky láska, je vyznáním vztahu ke Graubündene. Architekti se zpravidla snaží vyhnout historickým a turistickým klišé. V mnoha ohledech se tomu rozporu mezi tradicí a novým pojetím vyhnout nemohou; historická podstata budovy, vesnice nebo jejího centra představují identitu regionu, kterému hrozí ztráta kouzla a původního charakteru. Nejen nádherné a majestátní Alpy, ale i architektura je součástí Bündnerské kulturní krajiny a součást tamější identity, jež si zaslouží si rozvoj.

Všechny díla BEARTH & DEPLAZES se zabývají situací v metaforickém i zcela doslovném smyslu slova: situováním v kultuře a situováním v prostoru. Ať už v případě domu, kanceláře, nebo veřejné budovy – všechny budovy jsou součástí celku a koexistují na určitém, malém území. Jsou navrženy s konkrétním záměrem a nadějí poskytnout lidem v Graubündenu pocit pohody, pocit domova, vytvořit dobrý důvod usadit se zde nebo zůstat. Vyvstává otázka: Co definuje kvalitu místa? Jak ji vyjádřit současnými prostředky? Jak ji posílit, fyzicky, prostorově i metaforicky? Co dělá Graubünden tím, čím je ve všech svých různých kulturních a prostorových aspektech? V tomto smyslu je každá budova aktem odporu proti hrozbě exodu a zapomnění co znamená „Bündner" i proti povrchnímu zploštění rozmanitosti této kultury. Každé z jejich děl je silně kontextuální a nelze ji zaměnit za kteroukoli jinou a jinde.