Deset moří

Zobrazujeme věci všední.

Na prvním místě pro nás stojí přirozené vizuální vlastnosti, rysy a kvalita objektu, která není vždy zřejmá. Zdánlivě spolu nesouvisející motivy se postupně setkávají v obrazovém dialogu snad podávající hlubší osobní výpověď, dotvořenou instalací v daném výstavním prostoru. Zajímá nás rytmus, linie, prostor, plocha a univerzální tvary. Chceme prozkoumávat efemérní substance fotografického obrazu a jeho závislosti na čase. Používáme také optické vady, které mají diváka upozornit na nemožnost povrchního čtení obrazů.

Fotografie a nová média jakožto nejmladší disciplíny deskripce světa jsou v neustálé evoluci, která postupuje rychlostí světla. Výtvarné umění jako takové, zdá se býti ideálním prostředkem k redefinování vlastností a kvality toho, co za realitu považujeme a jaký zkušenostní postoj k realitě a sami k sobě zaujímáme. Pro vizuální přenos velkých významů je však třeba věnovat mnohem více energie filosofii a naukám o člověku než pouze technologiím.

Má-li být fotografie chápána jako reálný nosič informací, co se stane v případě, když je oproštěna od veškerých historických konotací, vytržena z kontextu a zbavena veškerých dobových znaků? Zůstává po tomto latentním ořezu fotografického obrazu něco, co můžeme nazvat čistou fotografií? Může na diváka nadále působit, ačkoliv v sobě již nenese žádné určité informace o svém ději, prostoru a času? Svým vznikem jsou fotografie připraveny o kontext a zbývá tím jen pevně ukotvená mimésis – ozvěna reality. Tady a teď posunuté do jiné časové přímky.
Architektonický prostor galerie funguje jako protějšek přírodního prostoru, jeho doplněk, ozvláštnění. Můžeme ho ohraničit hmotou – stěnou, která tvoří formu a formu můžeme rozdělit na dva obrazové prostory, vnitřní a vnější. Člověk se do vnitřního prostoru každý den vrací a považuje ho za svůj domov. Prostor galerie může být pro umělce částečným domovem, do kterého vstupuje na krátké období a snaží se v něm zpracovat své vizuální představy.


Díky vzácné shodě témat vznikla na fakultě generace umělců reprezentující silný názorový proud. V jejich tvorbě se objevují stejná vizuální východiska a zdroje inspirace. A společná témata času, zkušenosti, vztahu autor – divák – galerijní prostor. Zajímají se především o otázky po možnostech vnímání uměleckých děl. Výstavní projekt prezentuje čtyři současné mladé autory, absolventy ateliéru Fotografie Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

Jana Stejskalová