Jack Joostberens: Proscénium z jiné strany

Deset velkoformátových prací, které ostravské veřejnosti osobně představí sám autor jsou výtvarnou poctou nehereckým a málo kdy viditelnýcm profesím v divadle, které však pro chod těchto institucí jsou životně nezbytné.

Nad výstavou převzal záštitu Janusz Bilski, generální konzul Polské republiky v Ostravě.

Předscéna (z řeckého PROSKENION) je podle definice část jeviště nacházející se před oponou. Ale co by nastalo, pokud předscénu přeměníme na chodník a opona se stane vstupními dveřmi otevíranými fotobuňkou?

PROSCÉNIUM Z JINÉ STRANY, a to přesněji ze strany železničního náspu, je unikátní prostor v rámci jedinečného jeviště divadla Capitol ve Vratislavi. Díky němu má každý divák příležitost se nejen seznámit, ale i přímo prožít zkušenost zdejších tvůrců, kteří se významně podílejí na vzniku každého divadelního kusu. Do jaké míry se to může podařit, tak to samozřejmě je odvislé pouze od vnímavosti samotného pozorovatele či návštěvníka výstavy. Pouhé vědomí toho, že jeviště existuje, není vůbec dostatečné, dnešní divák požaduje téměř osobní, až fyzickou zkušenost; nejlépe kdyby mohl tento prostor pocítit přímo, na vlas tní kůži a pod vlastníma nohama. A takovou příležitost nabízí toto mé pozvání do světa, kdy formou výtvarně pojatého vyprávění o lidech z divadla budete moci setkat se s řadou výjimečných osobností, bez nichž by PROSCÉNIUM (Z JINÉ STRANY) vždy zůstalo pouze prázdné.

Myšlenka mého proscénia vyrašila před několika lety, kdy jsem se stal náhodným pozorovatelem dění uvnitř a kolem divadla Capitol. Začal jsem si tehdy všímat rozdílnosti světů tohoto místa. Díky otevřenosti a laskavosti lidí, se kterými jsem se tehdy setkával, mohl jsem tyto světy důvěrně poznat. Název prezentace jsem přejal z běžně používaného pojmenování pro vedlejší služební vstup, který se nachází na zadní straně divadelní budovy, poblíž železničního náspu, který se táhne podél ulice Bogusławského a kterému zde říkají „vchod ze strany náspu“. Toto místo se mi jevilo jako ideáln&iacu te; pros tor pro zahájení mých tvůrčích úvah, zde jsem se střetl s příběhy natolik výjimečnými, až se staly podnětem ke vzniku tohoto grafického cyklu. A tak ke společnému tvůrčímu procesu jsem přizval deset osob, které jsou pracovníky divadla, a vždy se jedná o osobnosti, bez nichž by žádná divadelní iniciativa neměla šanci na úspěch.

Tento projekt jsem zahájil v červenci 2015 a trval více než rok. Setkával jsem se s těmito lidmi v různých nepravidelných intervalech, kdy vše bylo výrazně ovlivněno jiným denním časem, odlišným počasím a nestejnou náladou. Zrovna v té době a v režii Konrada Imiely probíhala příprava premiéry divadelního titulu TŘI MUŠKETÝŘI a čím více se tato událost blížila, tím více narůstala nálada vzrušení, která se stávala všudypřítomnou. A tak jediným okamžikem dne, který umožňoval vydechnutí personálu a poskytoval mi šanci setkat se s mými hrdiny, byla přes tá ;vka mezi zkouškami. Tehdy jsem je mohl vyslechnout, vidět je a zažít s nimi několik společných okamžiků. Tato setkání jsem dokumentoval také na filmový a fotografický záznam, a vznikl tak dokument zachycující jejich naprosté přirozené chování, které nebylo ovlivněné žádným scénářem. Vše vznikalo přirozeně včetně klapotu bot, rázného bouchnutí dveří, zvuků vycházejících z reproduktorů umístěných na různých místech a je zde přítomen i dech, i ticho.

Takto se postupně vrstvil materiál, jehož výsledkem je deset velkoformátových rytin, které jsou doplněny filmovým dokumentem. Vždy se jedná o samostatné interpretace „příběhů“, jež se mimo jiné liší specifickou barevností a atmosférou. Proces jejich vzniku byl zdlouhavý, jelikož bylo nutné propojit několik vrstev, takže nejen využít obraz fotografického zápisu, poznámek a skic jako svého druhu informace, která obohacuje a zpřesňuje celý obsah, ale navíc zde byly vloženy expresivní malířské tahy, pigmentové tisky, výstupky otisku deskové matrice navazující na strukturu chodníku a kostkami dlážděnou ulici anebo stěrka a také lamin&aa cute;t.

Výsledkem tohoto mého snažení je PROSCÉNIUM Z JINÉ STRANY. Je to soubor grafických příběhů zaznamenaných na jednom místě a svého druhu výtvarné představení odehrávající se v deseti dějstvích, které nyní máte možnost osobně zhlédnout, vyslyšet a prožít.

A tak na moje PROSCÉNIUM Z JINÉ STRANY všechny zvu srdečně.

Jacek Joostberens