Lenka Klodová: Napřed úcta, potom láska

Výstava Lenky Klodové je retrospektivní procházkou intimním interiérem prolínajících se a splývajících děl (a těl). Klodová se ve své práci snaží nahmatávat teritoriální pohyby, hranice, a šarvátky společenského a přirozeného těla. Ukazuje jejich provázanost, promíchanost a až určité překvapení pokud jedno z nich v připravené situaci náhle vyvstává samo o sobě.

Pohybující se, vlnící se, třepající, napínaná a stlačovaná těla jsou vždy již jaksi tu, v nás samých, i nám zároveň odcizená, vždy již nějak naladěná a neustále se dožadující, pociťující a spící, disponibilní ke vpisování a tvarování kulturou i myslí, ale zároveň jaksi banální, biologická, opravitelná a fungující. Tělo je nezobrazitelné, nepochopitelné, tak jako na fotografiích běžící, plazící, skákající a padající Lenky Klodové nám jeho zobrazení vždy již uniká, neumožňujíc v rytmickém pohybu reflexivní odstup. Tělo je zároveň robustním nástrojem, pracujícím, využívaným, zneužívaným hojícím se a opotřebovaným. Tělo je tělo trávící, vylučující, toužící a třesoucí se vlnami rozkoše, někdy mechanicky a všedně, jindy měkce v hlubokém teple touhy. Tělo je hmotnost, objem, masa, náklad, mimo kontrolu a vždy již kontrolované, rozplizávající se a zároveň svírané, uvolňované i stahované, nepatřičné a priřozené zároveň. Tělo nikdy není racionální, ani individuální, tělo je vždy rytmus a splynutí. Tělo nabízí aliance bez politiky identit.