Rozhovor s Oskarom Noreliusom a Robertom Schmitzom zo škandinávskeho ateliéru White Arkitekter

Rozhovor je súčasťou publikácie Ročenka Dřevéné architektury, ktorú zastrešuje Salón drevostavieb. 

Oskar Norelius a Robert Schmitz patří mezi neuvěřitelných osm stovek expertů – architektů, urbanistů, krajinářských architektů, inženýrů, světelných, interiérových i produktových designérů, sociálních antropologů, projektových manažerů, ekonomů a dalších specialistů tvořících přední skandinávský ateliér White Arkitekter. Oskar s Robertem v roce 2016 vyhráli soutěž na kulturní centrum v Skellefteå na severu Švédska, které nese jméno po spisovatelce Saře Adéle Lidmanové. Sara Kulturhus je v současnosti třetí nejvyšší dřevostavbou na světě. Její autoři rovněž svou přednáškou na začátku letošního roku zahájili výstavu A HEART OF WOOD v Galerii Jaroslava Fragnera. Rozhovor s nimi připravila kurátorka galerie Klára Pučerová.

KP: Přemýšleli jste o Sara Kulturhus od začátku jako o dřevostavbě?

WA: V zadání soutěže nebyl žádný požadavek na dřevo. Kromě vítězného kulturního centra jsme však chtěli navrhnout uhlíkově neutrální budovu pro budoucnost.

Použití dřeva pro nás bylo snadnou volbou vzhledem k poloze města Skellefteå, které je obklopeno lesy a má silný dřevařský průmysl. Od samého počátku soutěže jsme spolupracovali se statikem na vytvoření realistického konceptu, který zároveň posouval hranice možného.

KP: Stavba je popisována jako klimaticky pozitivní nebo uhlíkově neutrální nebo dokonce negativní. Získala také certifikát Miljöbyggnad od Sweden Green Building Council. Jaké jsou tedy její „zelené” přednosti?

WA: Centrum kultury Sara je lepší než uhlíkově neutrální. Naše LCA ukazuje, že je uhlíkově negativní. Dřevěná konstrukce z místní produkce ukládá 8900 tun CO2e. Spolu s energií vyrobenou fotovoltaikou dřevo kompenzuje více než dvojnásobek emisí CO2e způsobených výrobou a provozem.

Budova využívá 100% obnovitelnou energii ze solárních panelů, baterií a topných čerpadel. Energetický systém budovy je napojen na celou městskou distribuční síť, takže žádná energie nepřijde nazmar. Systém je řízen počítačem s umělou inteligencí, který vyhodnocuje, jak nejlépe optimalizovat distribuci mezi jednotlivými budovami, aby se snížilo zatížení ve špičkách, což je jediný okamžik, kdy systém používá paliva produkující CO2.

KP: Jsou v architektuře Sara Kulturhus nebo jejím programu momenty, které jste výrazně pozměnili nebo úplně přidali?

WA: Jedním z našich největších přínosů je nadrozměrné schodiště, které propojuje nejrůznější provozy v budově. Tento prostor, umístěný u hlavního vchodu pod výškovou budovou, bude fungovat jako vnitřní rozšíření veřejného prostoru a stane se novým místem setkávání a řečnickým koutkem pro obyvatele Skellefteå.

KP: V rozhovorech o něm často mluvíte jako o „obývacím pokoji“. Někde jste ho popisovali dokonce jako park nebo nádraží, místo pro pikniky, dokonce i sport... Jaká je ale realita? Využívají místní tento nový veřejný prostor?

WA: Ano. Nejlepší na návštěvě kulturního centra v Skellefteå bylo po jeho otevření pozorovat lidi, kteří budovu obývají, jak si přivlastňují a sžívají se s ní.

KP: Co vy osobně považujete za nejlepší část této budovy, respektive v procesu navrhování či výstavby? Na co jste hrdí?

WA: Dvacetipatrová výšková budova je velmi působivá a ve skutečnosti vypadá přesně tak, jak jsme ji zamýšleli během soutěže. Udržitelná dominanta, kde jsme se rozhodli vystavit dřevěná výtahová jádra skrze dvouplášťovou skleněnou fasádu. Sklo odráží podvečerní oblohu a zároveň oživuje teplou dřevěnou konstrukci uvnitř.

KP: Jaká je předpokládaná životnost budovy? Umožňuje stavba větší změny po případných nehodách?

WA: Očekávaná životnost je více než 100 let. Nejstarší dřevěná konstrukce na světě je stará 1300 let a my se chystáme tento rekord překonat. Celá konstrukce je předem vyrobena a sestavena po částech přímo na místě. To umožňuje změny po nehodách nebo při vývoji obsahu budovy.

KP: Představitelé obce věří, že budova přiláká k městu pozornost a zvýší jeho atraktivitu, už teď počítají nové občany. Dočetla jsem se například o nové významné továrně na baterie Northvolt. Máte zpětnou vazbu, že už se to děje?

WA: Tento projekt je klíčem ke strategii zatraktivnění města přidáním kultury do centra, cílem je růst ze 70 000 na 100 000 obyvatel do roku 2030 propojením lidí s kulturou. Věřím, že kulturní centrum Sara je jedním z důvodů, proč tam továrna vzniká. Dělníci potřebují po práci něco dělat.

KP: Budova sama o sobě nevykřikuje do světa svou výjimečnost, není extravagantním cílem fotografů, ale naopak působí pevně a tak nějak usedle. Jaké byly první názory občanů a municipality na výškovou dřevostavbu?

WA: Projekt je v komunitě dobře zakotven. Jeho vzniku předcházelo několik dialogů s občany, kteří rozhodovali o tom, co a kde se bude stavět. Proces proběhl velmi hladce a první reakce byly velmi pozitivní. Skutečnost, že kulturní centrum Sara přináší zcela nové měřítko, ale zároveň znovu zavádí dřevo do centra města, je veřejností přijímána dobře. Stává se tak přátelským obrem.

KP: Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů!

Výber ďalších realizácií ateliéru White Arkitekter:

Článok vznikol v spolupráci s projektom Salón drevostavieb a Festivalem současné dřevěné architektury, ktorý je výberovou prehliadkou súčasných drevostavieb (nielen) v Česku a na Slovensku.