Hollein Calling Architectural Dialogues - report z Vídně

Výstava Hollein Calling: Architectural Dialogues sleduje život jediného rakouského laureáta Pritzkerovy ceny Hanse Holleina, představuje a kontextualizuje jeho dílo, a do 12.02.2024 naplňuje historický prostor výstavní haly 2 Vídeňského Architekturzentrum. Ačkoliv jsou exponáty vystavené pouze v interiéru, výstava jako komplexní produkt komunikuje i s přilehlým nádvořím. Nikoliv však prostorově, graficky. Zrcadlením geometrie okenních oblouků historické budovy a dotvořením kapslovitého tvaru polepů, je docíleno hodnotného detailu, jež ocení i povrchní obdivovatel postmoderny (za jakého se považuji), a který dokazuje, že výstava, na kterou grafika zve, nebude pojata prvoplánově. Neboť právě promyšlená práce s již existující strukturou a geometrií, doplnění dalších vrstev a vložení nových významů vzniklému celku, je analogií Holleinova přístupu v mnoha jeho realizacích, které nám budou v rámci výstavy představeny. Malý detail z dílny grafiků je vedle efektnosti efektivním. Výkon této části kreativního týmu, stojícího za podobou výstavy, jistě stojí za zmínku, neboť jeho kvalita provází každý krok exhibice a velkou mírou se podílí na celkové návštěvnické zkušenosti.

Otevřený prostor výstavy je řízen osmi dlouhými stoly rozmístěnými do pravidelného rastru. Ty představují tematické ostrovy, kdy je každému přiřazeno konkrétní Holleinovo dílo, je zde stručně popsána komplexní anabáze jeho vzniku, a ta je dále dekonstruovaná do nejmenších jednotlivostí, které zpravidla vystihují klíčovou myšlenku stojící za vznikem známých projektů. Pohyb po sále nemá scénář a posloupnost řazení stolů je dána reálným měřítkem příslušného exponátu. Nejblíže ke vstupu se nachází (prostorově) drobnější realizace jakými jsou například klenotnický obchod Herberta Schullina, či výloha obchodu se svíčkami Retti. S hloubkou sálu pak roste i hmota prezentovaných děl. Princip čtení tak neodpovídá chronologii vzniku.  Proces produkce díla je ilustrován často originálními barevnými skicami, propracovanými stavebními výkresy a působivými pracovními modely z kartonu a polystyrenu. Toto procesí mezi myšlenkou a finální stavbou, které bývá po dokončení projektu bezvýznamným odpadem, je zde vystaveno s maximální vážností. Zaslouženě se stává historickou dokumentací.
Architektonické dialogy, které doplňují jednotlivé tematické ostrovy, jsou reprezentovány pracemi současných světových architektonických kanceláří, které se vždy parciálně hlásí k odkazu Hanse Holleina. Paralely, asociace či reference bývají přímočaře formální, i dokonale skryté. Tato rovina výstavy mne upřímně neoslovila, a věřím, že svůj přínos aktuálnímu architektonickému diskurzu by Holleinova díla obhájila i bez této pomoci.

Životu Hanse Holleina je v celém prostoru, v zájmu vyniknutí díla, věnována jedna tabulka textu a krátký životopisný dokument, bez titulků.

Obecný přístup architekta k jeho dílu, a k tvorbě obecně, je popsán na vertikálních tabulích po stranách místnosti a kurátory zhmotněn do kapitol: exhibiting, photography, furniture, materiality, city, models, references, art, teaching, teamwork, gestalt.

Vystavovací media, jakými jsou stoly a tabule, jednotí vizuální identita. Kombinace stříbrné a červené barvy se strukturou kovu je ideální pro svou výraznost ve světě návštěvníkovy reality, a zároveň pro svou okoukanost ve světě Holleinovy postmoderny. To způsobuje kýženou atraktivitu v prostoru, která však nekonkuruje vystavovaným objektům. Vložení balíčku prezentovaných artefaktů, zabalených do výjimečného jednotícího vizuálu postmoderní estetiky, do kulis historického sálu, působí doopravdy harmonicky. Vytváří dlouhotrvající dojem, který je těžko přenesitelný do slov, a doporučuji proto osobní návštěvu.

Vystavit dílo jež je samo o sobě ovlivněno výstavnictvím, či vystavit život osobnosti, kterou její jméno mnohdy předcházelo, nemohlo být pro kurátory lehkým úkolem, ale rozhodně jsem fanouškem výsledku. Nicméně podtitul „Architectural Dialogues“, který by měl předestřít náplň celé výstavy, funguje spíše jako koncepční berlička. Neboť, dle mého názoru, obsahu výstavy mnoho nepřidává.