Climate of innovation
Ivanská cesta 30/A
Bratislava
Okná pre pasívne domy
Galvaniho 15 B
Bratislava
Tehelná 1203/6
Zlaté Moravce
BIM knižnice a objekty
Stará Vajnorská 139
Bratislava
Dokonalá izolácia
Stará Vajnorská 139
Bratislava
Prielohy 1012/1C
Žilina
Štúrova 136B
Nitra
Začiatok | 16.5.2017 19:00 |
Koniec | 16.5.2017 22:00 |
Miesto | Galerie Jaroslava Fragnera |
Adresa | Betlémské náměstí 5a, Praha, Česká republika |
Druh podujatia | Podujatie |
Kontakt | Galerie Jaroslava Fragnera +420 222 222 157 gjf@gjf.cz |
VÝZNAM V ARCHITEKTUŘE
Architektonická díla tu pouze nejsou. Vždy něco znamenají, a třebaže jsou pevně a nerozlučně svázána s praktickými potřebami člověka, náleží dílem své podstaty k řádu symbolické a estetické praxe. To architekturu otevírá filozofické reflexi, která jí od počátků systematické kategorizace lidských činností přiznává místo mezi uměními. Tak tomu je prakticky bez výjimky až do 20. století, kdy se v reakci na „ztrátu řeči“ architektury a její vynětí z rodiny tradičních umění v rámci modernistického funkcionálního obratu extenzivně rozvíjí (v jeho druhé polovině) sémiotika architektonického jazyka. Ačkoli se v souvislosti s významem v architektuře (ironie, citace, oxymóron, protimluv…) této metafory často užívá, úzká analogie řeči architektury s jazykem není plně případná (budova například nečiní žádná tvrzení, která by se opírala o pravidla syntaxe a měřila pravdivostní hodnotou). Ukazuje se proto jako aktuální problém, jakým specifickým způsobem budovy znamenají. Takto goodmanovsky položená otázka představuje východisko přednášky, přičemž její tematickou osou bude mapování některých pozoruhodných výsledků z oblasti zkoumání specifika architektonické řeči. Možným vyústěním pak může být diskuze k některým současným pragmatickým a interpretačním úskalím problému semiózy v architektuře: nejde totiž pouze o to, co a jak budovy znamenají, nýbrž i o to, k čemu mlčí, co znamenat nemohou, nebo co jim sami a svévolně vkládáme do úst.
Dr. Denis Ciporanov
je absolventem doktorského studia estetiky na FF UK v Praze, kde v roce 2009 obhájil disertační práci s názvem Definice pojmu umění: mezi funkcí a procedurou. Kromě zájmu vymezeného problematikou spojenou s pojmem umění v jeho širších souvislostech (historické klasifikace, definice, ontologie, logická povaha pojmu umění) se zabývá též vybranými tématy mimouměleckého estetična (především teorií architektury a designu).
Od roku 2005 působí na Fakultě Architektury ČVUT v Praze, na Ústavu estetiky FF JU
a od r. 2010 také na Vyšší odborné škole sociálně právní v Praze.