Jakub Šimčík - Jsme cizinci. Tady i tam.

Výstava mladého švédského umělce narozeného v někdejším Československu a usazeného dnes v Německu se zabývá hledáním rodinné a tak i vlastní identity, snahou nalézt pravdu, z níž z minulosti zbývají pouhé fragmenty nerozlišitelné od fiktivních představ vypravěčů, stejně jako snahou definovat svůj domov, s jehož ztrátou se členové autorovy rodiny vyrovnávali různými způsoby.
V době, kdy se na cizince hledající v Evropě útočiště před válkou díváme jako na nebezpečí, v době, kdy jejich dramatickou situaci využívají evropští populisté k radikalizaci společnosti, nám Jakub Šimčík předkládá autobiografický příběh českých migrantů, v němž lze s aktuální problematikou nalézt mnoho nečekaných paralel. Jeho příběh zároveň potvrzuje, že za každým případem se skrývá jedinečný, často pohnutý osud, který si nehledě na původ či vyznání daného člověka zaslouží individuální řešení.

Jakub Šimčík v brněnské Galerii G99 představí tři videoinstalace spojené tématem migrační historie jeho rodiny, a doprovázené fotografiemi a bohatým dokumentačním materiálem. V prvním z nich nazvaném Material für einen Prozess (pro Emila) podrobuje výzkumu a následnému uměleckému zpracování nejasné okolnosti otcovy identity a útěku z komunistického Československa, v druhém nazvaném Kitchen of Happines se zaměřuje na zkušenost své matky, která skrze detailní popis kuchyní referuje o svých ztracených domovech. Toto video je pak součástí většího – titulního – celku Jsme cizinci. Tady i tam, v němž autor zkoumá vykořenění, které zásadně ovlivnilo život obou generací migrantů.
Jakub Šimčík tak svou pozoruhodnou metodou dokumentární práce, kterou kombinuje a zhodnocuje pomocí inscenovaných videí, zachycuje prostor mezi individuální tragikou a lidskou důstojností, kterou si protagonisté jeho děl i navzdory své sociální situaci vyvzdorovali. Zapojuje se tak do diskurzu festivalu Meeting Brno, do něhož přináší vlastní zkušenost a osobitý náhled na fenomén hledání ztraceného domova.

„O životě mého otce padlo mnoho protichůdných tvrzení. Vyprávěl, že byl pohraničním ostřelovačem na československo-rakouské hranici nedaleko Bratislavy, vojenským poradcem v Azerbajdžánu a Angole, že cvičil palestinské milice. V roce 1988 však utekl s celou rodinou do Švédska. Můj otec tak byl pohraničníkem i emigrantem.
Abych o zvláštní historii své rodiny zjistil víc, rozhodl jsem se navštívit Archiv bezpečnostních složek v Praze. Strávil jsem týden sledováním propagandistických filmů a prohlížením fotografií pořízených v pohraničí. V poslední den tohoto výzkumného pobytu jsem obdržel zprávu, že můj otec zemřel. Tato výstava je proto věnovaná Emilovi.“

Jakub Šimčík se narodil v roce 1984 v Ostravě, jeho rodina však brzy emigrovala do Švédska. Autor posléze přesídlil do Skotska, kde studoval fotografii na Glasgow School of Art, aby se nakonec usadil v Německu, kde mezi lety 2009 a 2013 vystudoval v ateliéru fotografie a videa profesorky Tiny Baara a ateliéru intermédií profesorky Alby D’Urbano na Akademii výtvarných umění v Lipsku. Zde dnes žije a pracuje, a společně s Johannou Maxl vede interdisciplinární platformu pro literaturu a umění Initiative Wort & Bild.

Kateřina Tučková
kurátorka a programová ředitelka festivalu Meeting Brno