Léa-Catherine Szacka: Exhibiting the Postmodern – The 1980 Venice Architecture Biennale

Přednáška Léa-Catherine Szacky, která navazuje na její nedávno vydanou knihu Exhibiting the Postmodern: The 1980 Venice Architecture Biennale (Vystavená postmoderna: Bienále architektury v Benátkách 1980; vydalo Marsilio Editori, 2016), bude zkoumat kořeny a dopady první Mezinárodní výstavy architektury při benátském Bienále. Situováním výstavy The Presence of the Past (Přítomnost minulosti) do širšího historického kontextu, provázejícím vznik architektonických výstav, uvažuje Szacka nad jejich rozvojem v období postmoderny a ukazuje, že jmenovaná výstava byla, krom milníku v historii kurátorství, rovněž začátkem konce i koncem začátku postmoderního obratu v architektuře. Tím, že popisuje institucionální změny a výstavní techniky i prostory spolu s diskurzy a neshodami mezi zastánci moderní a postmoderní architektury, kniha vypráví příběh vývoje architektonických výstav jakožto „žánru“ kulturních projevů. Zaměřuje se přitom na historii Bienále v Benátkách, ale také obecněji na italskou architekturu 70. let minulého století a na dějiny postmoderny. Odhaluje přitom, jak benátské Bienále 1980 předznamenalo změnu vztahu mezi světem umění a architektury a také pak následnou transformaci architektonického produktu jakožto jeho výslednice.

Léa-Catherine Szacka je odbornou asistentkou na Vysoké škole architektury a designu v Oslu (AHO), kde je rovněž členkou Centra kritických architektonických studií (OCCAS). Je architektkou, kritičkou a badatelkou v oblasti dějin a teorie architektury. Doktorský titul získala na škole architektury Bartlett v Londýně (2011). Ve své práci se zaměřuje na historii výstav architektury a historii a teorii postmoderní architektury. Přednášela a publikovala na téma postmoderní architektury, společně s Charlesem Jencksem and Evou Branscome byla editorkou reedice knihy The Post-Modern Reader (2011). Její texty se objevily v mnoha časopisech (Log, OASE, Arch+, AA Files, Journal of Architectural Education, Journal of Architecture, Domus, Architectural Design či Volume) a knih včetně Exhibiting Architecture: Place and Displacement (Lars Müller, 2014) či nedávno vydané Re-Framing Identities: Architecture’s Turn to History, 1970–1990 (Birkhäuser, 2017). Počátkem roku 2014 zorganizovala v Centre Georges Pompidou v Paříži významné sympozium, jehož výstupem bylo zvláštní vydání Cahiers du Musée national d’art (na podzim 2014), na němž se rovněž podílela. V roce 2014 vystavila svůj projekt Effimero: Or the Postmodern Italian Condition jakožto příspěvek k Monditalia, součásti 14. Bienále architektury v Benátkách. V loňském roce působila jako projektová manažerka After Belonging Academy, vzdělávacího fóra Vysoké školy architektury a designu, klíčové součásti architektonického trienále v Oslu 2016. V současnosti připravuje publikaci Mediating Messages: On the Role of Exhibitions and Periodicals in Critically Shaping Postmodern Architecture (spolueditorkou Véronique Patteeuw, vyjde v nakladatelství Bloomsbury v roce 2018).