Princípy územného plánovania európskych miest

Všichni máme zkušenost, že existují různé krajiny, ale že rozdíly mezi nimi spíš cítíme, než abychom je uměli pojmenovat. Václav Cílek

Slovu „krajina“ rozumíme různě. V triádě sfér lidského prostředí vnímáme krajinu mezi vesmírem, který ji přesahuje, a lidským sídlem, které z ní vlastní prací vydělujeme. České slovo „krajina“ odkazuje k prostoru „na kraji“, ať už lidského sídla, anebo obrazu renesančního malíře. V anglickém překladu takovému chápání nejspíše odpovídá výraz „countryside“.

Krajina jako přirozené lidské prostředí v hlubokém dávnověku je v našem vnímání pevně spojená s přírodou. Z ekologického pohledu je krajinou jen ta část zemského povrchu, která je propojená ekosystémovými vazbami. Ochranou krajiny je v tomto pojetí míněna zejména ochrana krajinných ekosystémů, vymezených v protikladu k těm lokalitám, ve kterých se nevyskytují. Ekologicky vymezené pojetí krajiny se odráží v části české legislativy, například v Zákoně o ochraně přírody. V anglickém překladu takovému chápání nejspíše odpovídá výraz „nature“.

V geografickém pojetí chápeme krajinu jako soubor fyzicko – geografických a antropo – geografických složek prostředí. V nejširším pohledu zahrnuje toto pojetí krajinnou sféru Země jako celek (landscape) a jednotlivé výřezy z ní chápe jako jednotlivé krajiny (landscapes). V tomto kontextu můžeme mluvit o krajině městské (cityscape), vodní (waterscape), průmyslové (industrial landscape) nebo metropoilitní (metropolitan landscape). Takto chápaná krajina pak v sobě obsahuje všechny své složky.

Evropská města čelí podobným výzvám. Charakter metropolitní krajiny při tom přitom hraje klíčovou úlohu ve vnímání kvality života v metropoli v lokálním i globálním měřítku. S probíhající urbanizací jsou na metropolitní krajinu kladeny značné a často protichůdné nároky. Potkávají se tu zájmy bydlení, práce, rekreace, zemědělství, ekologie, dopravní a energetické infrastruktury. Změny krajiny probíhají a stále se zrychlují, přičemž možnosti a zdroje jsou omezené a konečné. Podle průzkumů z různých evropských měst, prezentovaných na mezinárodním workshopu Metropolitan Landscapes and the role of the cities 6. – 7. 9. 2017 v Amsterdamu je kvalita a dosažitelnost krajiny nejvýše hodnoceným kritériem při výběru místa k bydlení ve městě.

Třetí mezinárodní konference z cyklu „Principy územního plánování evropských měst“ je věnována krajinám. Chceme se podělit s českými a zahraničními hosty konference o zkušenosti, postupy a dobré příklady v přístupu k formování metropolitní krajiny Prahy a dalších evropských měst. Konference proběhne na půdě Magistrátu hl. města Prahy – v rezidenci primátora na Mariánském náměstí 1, dne 20. října 2017. Konference je organizována ve spolupráci hlavního města Prahy se spolkem Člověk a prostor, pod záštitou Velvyslanectví Nizozemského království, Velvyslanectví Švédska a pod odbornou záštitou Ústavu urbanismu Fakulty architektury ČVUT.

M.A. Martin Kloda (Člověk a prostor)

Konference se skládá ze tří částí, na širší mezioborový pohled naváží jednotliví přizvaní odborníci ze zahraničí, v třetí části budou prezentovat pojetí krajin v plánování Prahy odborníci z pražského Institutu plánování a rozvoje města (IPR Praha). Konference bude zakončena diskusí, jíž se kromě nově přizvaných přednášejících zúčastní také odborníci z minulých konferencí, kteří jsou se situací Prahy již podrobněji obeznámeni.

1. Část - Uvedení do evropského kontextu: Přestože jsou naše podmínky, situace a kulturní přístupy rozdílné, výzvy se kterými se v našich městech setkáváme jsou si velmi podobné. V hlavních principech vycházíme z definice Historické městské krajiny (Historic Urban Landscape) tak, jak byla přijata v v ústředí UNESCO v roce 2011 (Doporučení o historické krajině)5 a z Evropské úmluvy o krajině (Europeann Landscape Convention, ELC, č. 13/2005 Sb. m. s.). Oba dokumenty obsahují velice blízké pojetí a chápání krajiny. Víme, že kvalita městské a příměstské krajiny je klíčovým faktorem „in the global battle for talent“.6 Zároveň chápeme, že bez vzájemné inspirace a sdílení zkušeností nemůžeme proti rostoucímu tlaku a nárokům na krajinu uspět. O své zkušenosti a dobré příklady se s námi podělí zahraniční hosté konference.

2. Část - Pojetí krajin v Metropolitním plánu Prahy: Krajina je v pojetí Metropolitního plánu chápána v nejširším geografickém významu. Je tvořena zemským povrchem a vším, co je na zemském povrchu relativně setrvávající na jednom místě. Je formována působením přírodních sil a činností člověka. Její součástí jsou složky přírodního charakteru, jako například horniny, půda, voda, vegetace, a složky vytvořené člověkem, tedy vystavěné prostředí. Metropolitní krajina sestává z různých typů krajin různého charakteru. S východisky a přístupy k péči o krajinu v českém prostředí a v Metropolitním plánu se seznámíme

3. Část - Pohledem zahraničních odborníků - diskuse: Abychom mohli uspět v proměňujícím se světě, musíme v něm najít své místo a identitu. I přes odlišnou zkušenost s diskontinuitou historického vývoje sdílíme s městy v atlantickém prostoru společné kulturní tradice. Rychlé společenské změny současného světa se projevují v zrychlujících se trendech proměny krajiny. Evropská města se společně mohou stát silnějšími, spolupráce Prahy s evropskými metropolemi je stejně důležitá v místním i evropském kontextu.

PŘEDNÁŠEJÍCÍ:

• Antoni Vives, Barcelona, Španělsko
• Bette Lundh Malmros, Stockholm, Švédsko
• Giuseppe Cinà, Turín, Itálie
• Marja van Nieuwkoop, Amsterdam, Holandsko
• Peter Gero, Hamburk, Německo
• Koos van Zanen, Amsterdam, Holandsko
• Martin Klamt, Mnichov, Německo
• Jiří Klokočka, Kortrijk, Belgie
• Jiří Plos, Praha, ČR
• Roman Koucký, Praha, ČR
• Martin Kubeš, Praha, ČR
• Marie Smetana, Praha, ČR
• Jaromír Hainc, Praha, ČR
• Marin Kloda, Praha, ČR

MODERÁTOR:

• Josef Smutný, Praha, ČR