Projektil33

Pokud psát o hudbě je jako tancovat o architektuře, jak je na tom fotografování architektury? A co kresba, malba nebo video? Kde se předbíhají, kdo sóluje a kdo má pošlapané nohy? Je na místě, že výstava testuje hranice zobrazování architektury na realizacích ateliéru, který vešel ve známost cenami za Národní technickou knihovnu v Praze, vědeckou knihovnu v Hradci Králové nebo ekocentrum Sluňákov, stejně jako trvalým zájmem o veřejný prostor a otevřenou spolupráci napříč obory.

Výběr nejzajímavějších současných umělců a fotografů, kteří se ve své tvorbě běžně nezabývají architekturou, dokumentuje vzdělávací zařízení, muzea nebo parky Projektilu důsledně různorodě. Společně ale svým zaměřením na architekturu coby předpoklady určující podobu života, demontuje rozšířené konvence architektonické fotografie protěžující efektní prázdné formy.

Obrazy doplňují texty kurátora výstavy Michala Nanoru.

Autoři a realizace: Ateliér Malátova Praha (Tereza Havlínková, Josef Bolf), Centrum ekologických aktivit Sluňákov (Jiří Thýn, Anežka Hošková), Lesopark Belveder Praha-Zbraslav (Michal Šeba, Jakub Matuška aka Masker), Městská knihovna a kulturní centrum Vozovna Praha (Václav Tvarůžka, Michal Pěchouček), Muzeum barokních soch Chrudim (Václav Jirásek, Eva Maceková), Nábřeží Maxipsa Fíka Kadaň (Jiří Hroník, Martin Kubát), Národní technická knihovna Praha (Libuše Jarcovjáková, David Krňanský), Studijní a vědecká knihovna Hradec Králové (Vojtěch Veškrna, Martin Lacko), VIDA! science centrum Brno (Vendula Knopová, Jakub Jansa), Vzdělávací a poradenské centrum Otevřená zahrada Brno (Dušan Tománek, Jarmila Mitríková & Dávid Demjanovič), ZŠ a ZUŠ Líbeznice (Hana Knížová, Eva Koťátková)

Projekt byl podpořen v rámci Akademické grantové soutěže UMPRUM.

Ateliér Projektil architekti vešel ve známost cenami za Národní technickou knihovnu v pražských Dejvicích, Studijní a vědeckou knihovnu v Hradci Králové či ekocentrum Sluňákov a rovněž svým trvalým zájmem o veřejný prostor. Pro jeho způsob práce je charakteristická otevřená spolupráce napříč mnoha obory. Pro svůj nejnovější výstavní projekt tak architekti oslovili kurátora Michala Nanoru. Výsledkem je výstava, na které představí své vnímání architektury jedenáct předních českých fotografů a výtvarníků. V pražském Centru současného umění DOX bude otevřena do 4. 3. 2018.

Architektura byla vůbec prvním námětem fotografie – především proto, že dům nikam neuteče. Od dob, kdy Nicéphore Niépce v roce 1826 vyfotil dvůr na statku v Le Gras, se ale fotografie proměnila stejně dramaticky jako vnímání architektury. Fotografie je teď schopná zaznamenat mnohem složitější děje a od architektury se chce mnohem víc než stavby.

Oba obory se ale stále vyvíjejí v nejtěsnější souvislosti. Minimálně počínaje modernismem architekti začínají navrhovat už s myšlenkou na  fotografickou prezentaci a podobně veřejnost se ve většině s architekturou coby tématem setkává prostřednictvím fotoaparátu. A pokud zkušenost s architekturou už nelze oddělit od zážitku z jejích fotografií, je zřejmé, že potřebujeme jak osvícenou architektonickou fotografii, tak především schopnost vnímat její zatíženosti a meze. Výstavní projekt Projektil33 na jedenácti realizacích testuje způsoby zobrazování architektury, jejich dnešní adekvátnost i potřebu.

Ateliér Projektil vešel ve známost cenami za Národní technickou knihovnu v pražských Dejvicích, Studijní a vědeckou knihovnu v Hradci Králové či ekocentrum Sluňákov. Je také známý svým trvalým zájmem o veřejný prostor, pro jeho způsob práce je charakteristická otevřená spolupráce napříč mnoha obory.

Fotografové, kteří byli přizváni ke spolupráci na projektu, se ve své užité či volné tvorbě primárně nezabývají architekturou. Realizace Projektilu měli zachytit nikoli jako objekty-sochy, nýbrž jako předpoklady definující podobu života v blízkém i vzdálenějším okolí. Jejich přístup měl zpochybnit rozšířené konvence žánru architektonické fotografie, které protežují efektní prázdné formy pro časopisy a slideshows.

Otevřeně deklarovanou zkreslenost a korekci samotného fotografického jazyka pak představují nevyfotografovatelné obrazy všech jedenácti realizací vytvořené umělci, profesí, se kterou ateliér často spolupracuje.

Trivium doplňují texty o jednotlivých realizacích, defaultní způsob popisu, který ale zbavený obrazu získává na abstraktnosti. Autorem je Michal Nanoru.