Tereza Stejskalová - O feministické umělecké instituci

Co se stane, když vstoupíme do nějakého institucionálního prostoru, ale není pro nás možné se v něm zabydlet, není možné se v něm cítit dobře? Možná ani není možné do něj vůbec vstoupit. Anebo může být pocit diskomfortu natolik intenzivní, že musíme odejít. Důvodem mohou být poznámky druhých lidí, prostorové uspořádání, přítomnost nebo absence nějakého objektu či osoby nebo prostě pocit, že tam nepatříme, “že rušíme”. Co když to vše není kvůli naší momentální náladě, co když to není naše chyba? Instituce nás mohou podporovat, mohou nám pomáhat, mohou nás emancipovat, ale také nás mohou disciplinovat, vylučovat, páchat na nás symbolické i fyzické násilí. Je tento rozpor nevyhnutelný? Co se stane, když chceme změnit institucionální normy, protože vylučují určité typy těl (např. příliš stará, příliš mladá, kojící tmavá)? Některá pravidla je jednodušší změnit než jiná - tj. ta, která se týkají samotného smyslu a podstaty institucionálního provozu. Pokoušíme-li se změnit existující uspořádání a institucionální normy, vlastně se vůbec učíme, co je podstatou institucí a jaká je hlubší logika jejich fungování.

Tereza Stejskalová je kurátorka působící v iniciativě tranzit.cz. Minulý rok zorganizovala sérii seiminářů a přednášek pod názvem Feministická umělecká instituce, jež vyústila v Kodex feministické umělecké instituce, pod nějž se podepsalo několik pražských galerií. Kodex feministické instituce nazírá na fungování uměleckých institucí perspektivou nikoliv návštěvnosti nebo kvalitou uměleckého programu, jak je dnes zvykem, ale perspektivou péče, která je podle feministek v naší společnosti systematicky znehodnocována.

Projekt je realizovaný s podporou Fondu na podporu umenia