"Hodinový hotel" Relax Underground, Praha

Interiér pražského hodinového hotela navrhla mladá architektka Lenka Míková. Priestor, ktorý nemá žiadny zdroj prirodzeného svetla aj vďaka odhaleným hrubým povrchom a scénickej práci pôsobí ako vystrihnutý z filmu, o čom svedčia aj slová autorky: "Inspirace estetikou Davida Lynche byla nasnadě, předobrazem tmavé vstupní chodby se stala zase scéna z filmu Pod kůži. Intimitu podporuje hra s umělým osvětlením a jeho různé efekty. S odhaleným hrubým zdivem kontrastuje minimalistické pojetí nových povrchů, které sjednocuje vždy jedna barva na všechno - podlahy, stěny, dveře i nábytek a doplňky. Pro posílení dojmu „luxusu“ je přidán další doplňkový dekor - ve větších pokojích textura kamene, v těch menších pak téměř exotická kresba dřeva. Balancování na hranici kýče v tomto případě vůbec nevadí... "

Viac o nezvyčajnej realizácii prezradia odpovede architektky Lenky Míkovej:

Archinfo: Zaujímavý typologický druh v našich končinách. Na podobný typ hotelových služieb sme boli zvyknutí skôr v Japonsku. Ako ste sa dostali k takejto zakázke?
Lenka Míková: Oslovil mě přímo klient na základě doporučení od známého.

Archinfo: Vo výsledku je zrejmé, že architekt tu dokázal presadiť svoju tvorivú predstavu. Aký bol dialóg investor - architekt? Od začiatku mali spoločnú predstavu, alebo výsledok je procesom dlhého a možno aj náročného hľadania výslednej podoby?
Lenka Míková: Klient mi dal ve výtvarném řešení celkem volnou ruku, měl na interiér nároky hlavně provozní a technické - aby to vyhovovalo danému provozu a jeho specifickým potřebám.. tedy řešila se hodně právě intimita, regulace osvětlení, údržba, anebo například i bezpečnost, aby se nic moc nedalo zničit nebo ukrást.. :)

Archinfo: Typológiu ste študovali teoreticky, alebo bola možnosť aj osobne navštíviť podobné zariadenia?
Lenka Míková: Pouze teoreticky, dělala jsem si malý rešerš na začátku, provozní věci a řešení jsme konzultovali s jednou osobou v této oblasti dost zkušenou. Ale jinak jsem se osobně spíš snažila od úvah nad provozem a zákazníky oprostit a navrhovat to spíš jako takový vlastní snový svět v podzemí s působivou atmosférou.

Archinfo: Čo Vás najviac potešilo a na aké špecifiká podobných netypických zadaní by ste chceli upozorniť svojich kolegov?
Lenka Míková: Osobně mě nejvíc baví ten červený pokoj a atmosféra, kterou ta barevnost, osvětlení a cihly vytvářejí. Jeden typ nasvícení jsme zvolili nepřímo odrazem od klenby, světlo má pak měkkou a příjemnou barvu i intenzitu a dělá příjemnou náladu, že si tam ani nepřijdete jako ve sklepě.. U vstupní části jsme se snažili o efektní nasvícení, co by člověka svým způsobem odstříhlo od světa venku, hledala se určitá adekvátní míra temnoty.. A důležitý byl taky pomyslný příběh - představit si děj a vytvořit si scénář, jak se návštěvník pohybuje a co zažívá už od vstupu z ulice až k samotné posteli.. :)

Podklady: BoysPlayNice

Webové stránky hotela si môžete pozrieť tu.