Rekonštrukcia priestorov Galérie Miroslava Kubíka v Litomyšli

Východočeský Litomyšl je pre priaznivca architektúry miestom hodným návštevy. K výborným stavbám, ktoré vznikli na základe súťaží z verejných zdrojov sa pripojili aj ďalšie zaujímavé realizácie. Patrí medzi ne aj výstavný priestor na prvom poschodí meštianskeho domu  v hornej časti Smetanovho námestia.

Súrodenci Miroslava a Martin Kubíkovci otvorili galériu, ktorá nesie meno ich otca v roku 2011. Dom na námestí mal v minulosti pohnutý osud. Mnohokrát vyhorel, často menil funkciu. Posledná rekonštrukcia prebehla v roku 1999, upravila prízemie pre kancelárie. V týchto priestoroch sa v rámci podujatia Smetanova výtvarná Litomyšl pravidelne konali výstavy súčasného umenia. Skúsenosti s dlhoročnou výstavnou činnosťou sa stali podnetom k prestavbe priestoru na galériu pre súčasné vizuálne umenie.

Architekt Michal Motyčka pretvoril priestor Galérie Miroslava Kubíka na civilné a neokázalé výstavné prostredie. Prezentované diela - sochy, fotografie, priestorové formy, videoinštalácie i obrazy sa stávajú súčasťou  celku a dialógu s návštevníkom. “Esteticky čisté a zdánlivě tradiční řešení prostoru prožíváme skrze základní požitky, vnímáme: světlo, zeleň a faktor, na který upozorňuje Le Corbusier a jež je pro architekturu výstavního prostředí nejdůležitější: určitý pocit svobody. Celý prostor je otevřený a umožňuje jednoduché instalace i složité hry s prostorem,” dopĺňa Jana Šindelová - vizuála umelkyňa teoretička umenia a kurátorka. 

Technické aspekty výstavného priestoru sú porovnateľné so súčasnými svetovými inštitúciami. Interiér zdôrazňuje genius loci. Z okien možno pozorovať dianie na námestí, z druhej strany je prístupná pokojná záhrada.  

Viac slovami architekta Michala Motyčku:

Galerie má jednoduché schéma v podobě podélné osy vedoucí z náměstí do zahrady. Na ose jsou navěšeny jednotlivé prostorové události. Zásadní je, že daný prostor určitým způsobem dýchá, rozšiřuje se do dominantních částí a zužuje do sevření, tak se vytváří jeho přirozené dělení. Člověk má možnost se nadechnout, než vstoupí do další situace.

Z mého pohledu je zde přítomno několik základních principů: je to o prostoru a o světle, ale i o respektu k vystavovaným dílům. Velikostí ani materiálem na sebe nově vytvořené prostředí neupozorňuje. Propojení světla a přírodního prostředí umožňuje okno do zahrady. Návštěvník má možnost komunikovat se zahradou vizuálně i světelně, tím se rozšiřuje jeho vnímání horizontu a prostorových os vertikální i horizontální, prožívá jednoduchý vzdušný prostor, ve kterém má možnost se na jednotlivé vizuální události soustředit.

V galerii a muzeu je pro mě důležitý i výstavní program. Hlavní principy mé stavby jsou: světlo, průhledy a bílá stěna. Možnost vymalovat stěnu, propojení prostoru jak v hmotě, tak světelné propojení považuji za klíčové. Nejdůležitějším bodem je pro mne divák v tom smyslu, aby oko diváka zůstalo klidné a soustředilo se na vystavené umění. Aby nebylo rušeno detaily, například rámem okna nebo zásuvkou. Základna by měla být neutrálně šedá. Neméně důležitým předpokladem pro kvalitní fungování současné galerie umění je světlo ve smyslu osvětlení, které je zároveň rozptýlené na stěny i do prostoru, je doplněno sólo spoty a působí přirozeně. Cílem galerijního prostoru je přimět diváka k vidění, pozorování, následně k přemýšlení a dopřát mu prožitek. Galerie Miroslava Kubíka je žitým místem pro umění.

Autor: Michal Motyčka
Podklady: Linka
Fotografie: BoysPlayNice