Dom lekárnika, Jindřichův Hradec

Dom v radovej zástavbe dvadsaťtisícového juhočeského mesta nedávno prešiel pod vedením architektov Matěja Šebka a Martina Petříka rozsiahlou prestavbou. Autorom sa podarilo vysporiadať s náročným zadaním, ktoré zahŕňalo rozdelenie dispozície na tri samostatné bytové jednotky a zachovať kvality domu zo začiatku minulého storočia. Bývanie na prízemí tak doplnili dva menšie byty v podkroví. Zvyšný priestor na poschodí využíva samostatný výtvarný ateliér. Napriek výrazným intervenciám, ktoré si vyžiadal nový lokalitný program, v interiéri stále dominujú dobové prvky ako pôvodná kachľová pec, schodisko, alebo odhalené trámy krovu... Lineárny blok hygieny, ktorý doplnil byt na prízemí, alebo nové perforácie dvorovej fasády tvoria jasne odlíšenú súdobú vrstvu. Autentický pocit z priestoru dotvára zachovanie úzkych priechodov do izieb na prízemí a členitej úrovne podláh v podkroví. 

Realizáciu bližšie predstavia architekti:

Poctivě stavěný rodinný řadový dům si nechal v roce 1911 realizovat místní lékárník. Kvalitní materiály, precizované detaily, prostorová velkorysost, nezbytná míra romantického historismu. Avšak dispozice neodpovídající požadavkům pětičlenné rodiny. Úkolem je její vybalancování, hledání míry mezi novým a původním. Požadavkem je přestavba na dvě bytové jednotky, do budoucna počítající s dalším dělením.

Charakter a podstatu domu neměníme. Do přízemí vkládáme jasné úzké žluté jádro koupelen a šaten, které v dispozici domu naléhavě chybí. Přízemí rozdělené schodišťovou halou propojujeme probouranými otvory podél nově vzniklého jádra. Podélný průhled domem je veden horizontálními liniemi velkorysé knihovny. Skrz ní se prochází do noční zóny domu - jádro je filtrem. Celý hlavní obytný prostor přimykáme k zahradní fasádě a západnímu slunci. Jeho dominantou se stává mohutný pilíř, kdysi zeď, obehnaný sedacím nábytkem a původní kachlová kamna, která si jako jediná mohou dovolit vystoupit z linie nové knihovny. Život může cirkulovat z obývacího pokoje do kuchyně kolem kamen, pohovky a lavice u jídelního stolu. Schodiště, které dům dřív dělilo, ho teď propojuje. Úzkým oknem z kuchyně je vidět skrz halu až do ateliéru v podkroví.

Podporujeme bytelnost významných prvků, přiznáváme prvky utilitární vložené. Fasádu do zahrady otevíráme zvětšením významných otvorů. Čisté celoprosklené plochy v hladkých hliníkových rámech akcentují vstupy nové architektury v kontrastu s jemnými detaily dělených špaletových oken. Do drobné výškově členité zahrady přinášíme třetí harmonizující úroveň. Podél obytného prostoru se táhne dřevěná lávka, která klesá pobytovými “koňskými” schody na nejnižší úroveň cihelného plácku. Svým měřítkem však lávka plně respektuje drobné měřítko dvorku.

Do podkroví vkládáme nízké objemy, servisní objemy, jinak se prostor otvírá na celou výšku až k hřebenu, nechává vyniknout figuře původního komína. Kolem nízkých objemů koupelen a šaten se uvnitř dispozice rozvíjí dva byty - garsoniéra a 2 kk. Úrovně podlah se přizpůsobují původním konstrukcím v podkroví tak, aby podtrhly význam nového vnitřního uspořádání. Vysoko posazená střešní okna přináší světlo do celého prostoru a skrz světlíky i do koupelen, které nemají fasádu. Původní dřevěnou verandu na západní fasádě nahrazujeme lehkým vykonzolovaným molem, které poskytuje unikátní výhled na bývalý františkánský klášter v sousedství.

Podklady: Matěj Šebek, Martin Petřík
Fotografie: Radek Úlehla