IGOR KORPACZEWSKI - KW "SVOBODA A NESVOBODA"

Počátky tvorby Igora Korpaczewského spadají do téže doby, jako vystoupení protagonistů skupiny Tvrdohlavých, této erbovní generace české postmoderny. Strategie Korpaczevského díla se však poněkud odlišují od dominantní společenské reflexe, vykonávané postmodernisty v 80. letech 20. století. Tento autor se věnuje spíše introspekci a to i na bázi těch zobrazení, které se nezabývají přímo vlastní osobou. Z tvorby KW známe sice i autoportréty, ale její hlavní část představují figurální reprezentace jiných osob. Pozoruhodné je, že model je málokdy konkretizován (nejedná se o adresné portréty). Model sice může pocházet z okruhu autorových blízkých osob, nicméně výsledná reprezentace má obecnější rysy alegorie či personifikace. Tento postup se shoduje s některými tendencemi postmoderny (jak je zmiňuje třeba C. Owens). Jedná se o reakci na modernistický dualistický koncept.

Modernismus se pohyboval mezi póly kosmologického symbolu a individuální exprese. Postmoderní reakci představuje mimo jiné jistý návrat k alegorii jakožto fabulační strategii, kdy znovu nabývá na významu otázka role, příběhu. Korpaczevského figury jsou herci rolí, v nichž se spojují konkrétní a obecné rysy. Příběhy často pocházejí z archivu nadčasových existenciálních zápletek (smrt, láska) či z aktualizované mytologie (Mladý bůh). Korpaczewski se zaměřuje na figuru v její subjektivní „vrženosti“, většinou jde o jednotlivé, osamělé postavy. Tato strategie zvýrazňuje vztah mezi divákem-autorem a modelem, vztah mezi Já a Ty (v Lévinasově smyslu). „Ty“ je zde zrcadlem subjektu, jeho partnerem v dialogu, díky němuž se subjekt vůbec rozpoznává a konstituuje. Tuto úlohu plní i malba sama jakožto stopa individua. Subjekt diváka se vytváří vztahem k malbě s jejími konkrétními rysy živoucí a zranitelné entity. Nejde však o tradiční expanzivní expresi (která na diváka spíše útočí), ale o určité sebe-uzavírání zdůrazňující událost setkání s kompaktní individualitou (k tomu přispívá redukovaná barevnost obrazu, uzavřený volumen a omezený prostor). Obraz-figura se zde dává divákovi ve své neredukované přítomnosti bez jakékoliv manipulace či nápovědy pro emocionální reakci. Tato figura pouze jest.

Václav Hájek