Kaviareň Emil v Galérii mesta Bratislavy

Adaptácia časti prízemia severného traktu rokokového paláca pre novú kaviarenskú prevádzku pod taktovkou ateliéru n-1 otvára galerijnú budovu ako bezbariérovú verejnú kultúrnu inštitúciu 21. storočia.

Historické vrstvy stavby zostávajú zreteľné vďaka architektonickému prístupu „doing (almost) nothing“ a materiálovej recyklácii. Pozdĺžne prepojenie z ulice zabezpečuje obnovená historická brána sprístupňujúca kaviareň, WC a výťah. Priečne spojenie medzi vonkajším nádvorím, hlavným priestorom a zázemím kaviarne je vedené cez obnovené historické otvory so súčasnými výplňami. Otvorenosť a mobilita sa prejavujú v záhyboch podlahy kaviarne, variabilných segmentoch baru aj v navigačných vektoroch nových závesných svietidiel.

Realizáciu bližšie predstaví sprievodný autorský text:

Rokokový palác z roku 1770 byl navržen pro pivovarníka Michaela Specha, posledním majitelem byl hrabě Emil Mirbach. Tato národní kulturní památka v historickém centru města byla v 70. letech 20. století upravena pro potřeby Galerie města Bratislavy dle návrhu architekta Júlia Lehockého. V posledních dekádách proběhly dílčí infrastrukturní úpravy interiéru a rekonstrukce uliční fasády. Předmětem tohoto projektu byly stavební úpravy a změna v užívání části přízemí severního traktu paláce pro nový kavárenský provoz a otevření galerijní budovy jako bezbariérové veřejné kulturní instituce 21. století.

Návrh obnovuje původní vstupní bránu, která byla z vnitřní strany po desetiletí zazděná a prostor průjezdu sloužil jako jednací místnost bez přístupu denního osvětlení. Obnovené „podbrání“ zpřístupňuje stávající sekretariát (budoucí galerijní obchod), nové kapacitně rozšířené toalety, včetně bezbariérové, a hlavní prostor kavárny (v místě bývalé galerijní knihovny a přilehlé kanceláře). Na kavárnu dále navazuje chodba s novým bezbariérovým výtahem, který nahradil původně nákladní. Jako zázemí kavárny slouží paralelní obslužný koridor. Podélné spojení ve směru z ulice doplňuje příčné spojení mezi obslužný koridorem, hlavním prostorem a venkovním nádvořím skrze obnovené historické otvory se soudobými výplněmi.

Bezbariérovost a mobilita se projevují v sochařském tvarování záhybů podlahy hlavního prostoru, ve variabilních segmentech mobilního baru i v navigačních vektorech nových závěsných svítidel. Historické vrstvy stavby zůstávají zřejmé díky architektonickému přístupu „doing (almost) nothing“ (ponechání stávajících lustrů, nové prosklené hliníkové dveře eloxované v odstínu stávajících mosazných prvků, terrazzo integrující barevné odstíny původních kamenných prvků i pozdějších mramorových dlažeb) a materiálové recyklaci (opětovně použité parkety pódia a parapetních lavic, sanitární příčky z demontovaných obkladových desek, židle z brněnského hotelu, pororošt z bratislavského VÚVH). Pohyblivost a průsvitná epoxidová kůže baru odkazuje na živočišnost konírny, která se zde historicky nacházela.

Podklady: Jakub Kopec - n-1
Fotografie: Ján Kekeli