Hofmanovy mosty

V poslední době se hodně hovoří o železobetonových mostech. Navzdory zdánlivé dokonalosti jsou tyto konstrukce daleko zranitelnější, než se zdá. A stav některých z nich je po letech provozu špatný, ne-li havarijní. Přesvědčili jsme se o tom nedávno, když se - navzdory všem testům a posudkům - poroučela k zemi lávka pro pěší do pražské Troje. Přitom jsou tyto konstrukce elegantní a - pokud se o ně dobře pečuje - mohou sloužit dlouhá léta. Jednoho z jejich významných projektantů si dnes představíme.

Vlastislav Hofman (1884-1964) byl ovšem všestrannou osobností. Kromě navrhování mostních konstrukcí se tento absolvent pražské techniky věnoval také projektování staveb a urbanismu, ale byl rovněž designérem, malířem, grafikem a ceněným scénografem. Jako jevištní výtvarník je spjat s řadou divadelních scén, především pak s Národním divadlem a Divadlem na Vinohradech, kde spolupracoval s legendárními režiséry K. H. Hilarem, Jiřím Frejkou, Ferdinandem Pujmanem, Václavem Vydrou nebo Karlem Dostalem. Jeho návrhy výprav a kostýmů z let 1920-1947 patří do zlatého fondu české scénografie. Jako malíř byl členem skupiny Tvrdošíjní spolu s Rudolfem Kremličkou, Josefem Čapkem, Janem Zrzavým nebo Václavem Špálou. Zaujal ho zejména Picassův kubismus a byl rovněž členem Skupiny výtvarných umělců, která tento styl prosazovala. V ní vedle malířů, sochaře Otto Gutfreunda a teoretiků působila také čtveřice architektů. Vedle Hofmana to byli Josef Gočár, Josef Chochol a Pavel Janák, který se pokusil v letech 1911-1914 vytvořit rovněž kubistickou architekturu a design. Hofman přispěl do této mimořádně zajímavé epizody české architektury několika soutěžními návrhy, např. na zástavbu prostoru pod Emauzy, na tzv. Letenský tunel, na Žižkův pomník na Vítkově nebo zástavbu části Vyšehradu a regulace Vratislavovy ulice tamtéž. Realizace – byť jen torzální - se dočkal jeho projekt ohradní zdi a západní brány Ďáblického hřbitova (viz zde). Hofman – jako jediný z architektů Skupiny - zůstal jehlancovému stylu věrný i po první světové válce, kdy bylo podle jeho návrhu postaveno krematorium v Moravské Ostravě (bohužel pak v totalitní éře zbořené).

Hofman byl zaměstnán v Městském stavebním úřadě, kde se zabýval urbanismem Prahy a poté také návrhy mostů, které spadaly do kompetence tohoto úřadu. Jeho návrhy z dvacátých až čtyřicátých let se týkaly dvou mostů přes Vltavu, Jiráskova a Štefánikova, a také lávek na pražské ostrovy: Slovanský a Dětský (dříve Židovský). Stylově se jedná o funkcionalismus, materiálem byl železobeton. Na projektu Jiráskova mostu, který spojuje Nové Město se Smíchovem, začal architekt pracovat od roku 1926, dílo pak bylo slavnostně dokončeno o šest let později. Most má šest segmentových oblouků, pilíře mají kamenný obklad. Na projektu všech mostů s výjimkou Štefánikova spolupracoval Hofman s významným konstruktérem železobetonových staveb Ing. Františkem Menclem. Architekt řešil i obě předpolí mostu, kde vznikly parčíky s kašnami. Za války nesl most jméno Dientzenhoferův, možná i jako připomínka barokního pavilonu tohoto architekta, který byl na smíchovské straně zbořen. Funkcionalistické stavby zpravidla nebyly nijak zdobeny, ale jejich konstrukce působila sama o sobě svou prostou elegancí. Hezkým detailem je i perforované zábradlí mostu, prosté stožáry osvětlení nebo pylony na obou jeho koncích.

Druhý Hofmanův most přes Vltavu - Štefánikův - byl postaven až po druhé světové válce a svému staršímu bratru je velmi podobný, jen zábradlí je z oceli. Má tři pole a vede z Revoluční ulice na rozhraní Starého a Nového Města do Holešovic. Nahradil původní řetězový most Františka Josefa I. z konce šedesátých let XIX. století. Na návrhu tentokrát spolupracoval Hofman s Ing. Otakarem Šircem. V komunistické éře nesl most jméno Švermův. V padesátých letech byl v jeho ose na holešovické straně proražen Letenský tunel.

Architektonicky zajímavé jsou i Hofmanovy lávky na vltavské ostrovy. Osvětlení té, jež vede na Slovanský ostrov, zprostředkovaly sklobetonové pásy v zábradlí. Lávka na Dětský ostrov nahradila původní dřevěnou konstrukci architekta Františka Sandera z dvacátých let. Vlastislav Hofman byl snad také autorem betonové lávky přes potok Botič v Petrohradské ulici ve Vršovicích. Vzhledově jde o zmenšeninu Jiráskova mostu.

Svými mosty přes Vltavu dokázali Pavel Janák (Hlávkův a Libeňský most), Josef Chochol (dnes již neexistující Trojský most) i Vlastislav Hofman, že i beton je zajímavý materiál, který není třeba maskovat, jako se to dělalo dříve. To však neznamená, že podobné konstrukce jsou věčné a nemohou být poškozeny, pokud se o ně průběžně vlastník řádně nestará. Případ dvou Janákových mostů, u nichž byla řádná péče léta zanedbávána, je varující. Oba Hofmanovy mosty byly dříve opravovány, ale ani ony nejsou vůči postupné degradaci imunní.

Autorom článku je Zdeněk Lukeš, článok bol uverejnený v Neviditelnom psovi.