Byt sochára, Praha

Projekty ateliéru Neuhäusl Hunal často zaujmú svojim vyhraneným konceptom, šitým na mieru konkrétnym užívateľom. Za spomenutie stojí napríklad pražský interiér, očistený až "na panel", precízny "švajčiarsky nožík" - kuchyňa, jedáleň a obývacia izba v jednej priechodnej miestnosti, "lowcostová" prestavba panelákového bytu na pražskom sídlisku, alebo byt s pódiom - premena stiesneného žižkovského dvojizbáku na otvorený jednoizbák.

Tentokrát sa architekti David Neuhäusl a Matěj Hunal pustili do prestavby transformácie klasického panelákového bytu pre potreby "menej klasického" klienta. Ako dopadla spolupráca oboch zúčastnených strán si môžete prečítať v texte nižšie. V súvislosti s aktuálnou pražskou realizáciou stojí za spomenutie aj prestavba panelákového bytu v Bratislave z dielne ateliéru KILO / HONČ, ktorá čerpá z viacerých spoločných východísk a princípov.

Viac slovami autorov:

Sochař a sklář Vladimír Bachorík ve svém bytě na pražském sídlišti vždy pracoval - proto si v rámci totální rekonstrukce přál navrhnout také sklářskou dílnu. Co si naopak nepřál, to byly dveře. Neobvyklé zadání má cenný potenciál generovat neobvyklá řešení, čehož jsme se rozhodli využít k experimentu: jaké jsou maximální možnosti klasického panelákového bytu? Jak daleko lze zajít?

Naším cílem bylo využít hybridní typologii a dosáhnout co nejvyšší míry svobody, světla a velkorysosti. Dochází k půdorysnému i materiálovému rozmlžení hranic a funkcí: maximálně otevřený a plynoucí prostor bez dveří tak člení pouze obloukové polopříčky z copilitu. Tyto průsvitné skleněné tvárnice vysokého řádu zajišťují průnik světla. Jejich materialita a charakter samozřejmě odkazují k celoživotní práci klienta.

Klíčovým limitem pro návrh je kromě statiky infrastruktura. Neuralgickým bodem se tak stává napojení vody a kanalizace, které definuje umístění jediného-skoro-uzavřeného prostoru. Nejvýraznější prvek proto tvoří koupelnový oblouk s toaletou a sprchou. Kvůli vedení odpadu je usazen na decentní platformě, která jemně podtrhuje jeho prostorovou dominanci. Půdorysnou kompozici doplňují tři otevřené copilitové „hokejky“, které nenásilně vymezují šatnu, sklad a dílnu, jinými slovy kuchyni. Zbylý prostor je volně modulován mezi těmito křivkami skla a zůstává otevřen jakékoli budoucí interpretaci. Pracujeme s naším oblíbeným principem, kdy jednotný a jednoznačný prostor tvoří pozadí pro život (v tomto případě především tvorbu) jeho obyvatele. Pracujeme i s naším druhým oblíbeným principem, kdy odstraňujeme vše, co není nosné a co neporušuje zákon.

Obdélný půdorys "od okna k oknu" přetíná železobetonová nosná stěna se dvěma otvory, kterou jsme (díky její výsadní pozici) jako jediný prvek očistili na její materiálovou podstatu a učinili z ní nositelku identity místa. Zbylé stěny a strop naopak ponecháváme v lapidární bílé omítce - nemáme zájem ani přehánět betonovou manýru, ani přesmíru konkurovat elegantnímu sklu či vytvářet příliš sevřený prostor. Místa, kde dochází ke kontaktu s vodou, jsou definována špinavě bílou mozaikou. Velkorysá kuchyně, kde vzniká více objektů než jídel, je formulována technicistním jazykem, aby funkčně vyhovovala svému primárnímu účelu. Charaktery jednotlivých prostorů podtrhuje typ použitých svítidel: přísné linky či rozvolněné bodovky.

Materiály:

• betón - odhalené steny a stropy
• copilit - sklenené priečky
• keramický obklad - podlaha a steny v kúpeľni, stena v kuchyni
• kaučuk - podlaha
• oceľ - regály

Autori: NEUHÄUSL HUNAL
Podklady: Linka
Fotografie: Radek Úlehla