Jurkovič a zámek v Novém Městě nad Metují

Počas našeho putování po Náchodsku jsem připomněl některé rané realizace Dušana Sama Jurkoviče (1868-1947) na Náchodsku: chatu na Rezku, přestavbu mlýna Peklo nebo vyhlídkovou Jiráskovu chatu s rozhlednou na Dobrošově. Unikátním dílem slovenského architekta je také úprava zámku v Novém Městě nad Metují, které se budeme věnovat dnes.

Zámek je součástí cenné památkové rezervace, jež zahrnuje překrásné Husovo náměstí, jehož jedna strana získala v padesátých letech minulého století opět původní renesanční podobu (byť je výsledek poněkud sporný, neboť z někdejších staveb tu mnoho nezbylo a dnes by byl takový přístup zřejmě stěží akceptovatelný). Složitým vývojem prošel i novoměstský zámek, který se nachází v jeho severozápadní partii. Byl původně založen jako pozdně gotický hrad majitelem panství Janem Černčickým z Kácova. Ten po velkém požáru města v roce 1526 prodal hrad Pernštejnům, kteří se zasloužili o jeho renesanční podobu. Dalšími majiteli byli Stubenbergové, kteří v adaptacích pokračovali, ale protože v době stavovského povstání stáli na protihabsburské straně, byl jim zámek Ferdinandem II. po bitvě na Bílé hoře zkonfiskován. Nový majitel Albrecht z Valdštejna předal panství Trčkům z Lípy. Historie se ovšem opakovala, Valdštejn upadl v nemilost a spolu s ním byl v Chebu zavražděn i Adam Erdman Trčka z Lípy. Konfiskát převzal císaři oddaný skotský šlechtic a vrchní chebský strážmistr a později říšský hrabě Walter z Leslie. Jeho rod začal s barokní přestavbou zámku podle projektu Carla Luragha, což se týkalo především přistavěného horního patra s velkoryse řešenými reprezentačními sály zdobenými štuky a freskami. V roce 1802 Leslieové ovšem vymřeli po meči a jejich majetek získali Dietrichsteinové a další šlechtické rody. Zámek byl většinou opuštěný a postupně chátral. Na počátku dvacátého století byl v dezolátním stavu a stal se ostudou města.

A teď přichází další významná etapa v jeho komplikované historii. Zdevastovaný objekt v roce 1908 zakoupil významný textilní průmyslník Náchodska Josef Bartoň, který se rozhodl zámek nákladně opravit, doplnit nezbytnou technickou infrastrukturu a proměnit v rodinné sídlo. Ke spolupráci přizval svého oblíbeného architekta Dušana Jurkoviče, jenž pro něho v té době rovněž adaptoval mlýn Peklo.

Jurkovič pak v letech 1909-1913 upravil exteriéry zámecké budovy, navrhl nový vstup přes mostek nad bývalým hradním příkopem a sérii velkoryse pojatých interiérů v prvním patře – tedy v renesančních sálech – i v přízemí. Tyto adaptace slovenského architekta se zachovaly do dnešních dnů a svědčí o mimořádném talentu svého tvůrce, jenž k danému úkolu přistupoval s velkou pokorou, ale také invencí.

Jurkovič zde skvěle zúročil svůj obdiv k anglickému hnutí Arts and Crafts, ale také k vídeňské secesi (nebo spíše moderně), zejména ke stylu uměleckých dílen Wiener Werkstätte, založených jeho současníkem a brtnickým rodákem Josefem Hoffmannem.

Stěny místností pokrývá geometrický dekor, nábytek je navržen ve střízlivých a vlastně nadčasových formách. Výsledný Gesamtkunstwerk – tedy celek dotvořený v jednotném stylu až do posledního detailu – udivuje množstvím osobitých prvků – kování, lamp, keramických obkladů, drobných výtvarných děl. Nejpůsobivějším prostorem se stala rozlehlá zimní zahrada, která vyniká jemnou elegancí a čistotou forem. Pro jeho ranou tvorbu ve stylu slovanského folklóru zde není místo, tu autor zato uplatnil u rázovitě řešeného dřevěného tunelu, který spojuje zámeckou terasu se stupňovitými zahradami ve francouzském stylu po ní (zámek je totiž od zahrad oddělen veřejnou komunikací).

To je typický Jurkovič, jak ho známe třeba z jeho prací na Radhošti nebo v Luhačovicích. Pokud zámek navštívíte, nezapomeňte si také prohlédnout překrásnou kuchyň v přízemí. I v ní se zachovalo unikátní původní zařízení, včetně všech detailů a potěšilo mne, že je tu vše aranžováno, včetně decentní květinové výzdoby, takže celek působí velmi přirozeně. Jako by si Josef Bartoň jen na chvíli někam odskočil…

Po roce 1918 v započatém díle pokračoval další významný český architekt Pavel Janák (1882-1956), který, jak už víme, navrhl pro Bartoně také rozlehlou vilu v centru Náchoda (viz zde). V té době byla už secese mrtvá a architekt vypracoval návrhy dalších zámeckých interiérů v tehdy módním stylu národního dekorativismu ve spolupráci s malířem Františkem Kyselou a keramičkou Helenou Johnovou, tedy svými kolegy – profesory pražské Umprum. Některé výmalby jsou docela působivé. Bartoňům se též podařilo vyzdobit sály jedinečnou sbírkou děl významných českých výtvarníků. V roce 1926 poctil Josefa Bartoně svou návštěvou president Masaryk se svou suitou, což se dodnes připomíná. Janák pak ještě ve třicátých letech předesignoval některé prostory, které předtím navrhl Jurkovič.

Strohý funkcionalistický styl však nějak k památce neladí… Po roce 1948 byl novoměstský zámek zkonfiskován, ale v roce 1992 opět vrácen rodině. Od roku 2008 je národní kulturní památkou. Celkově lze novodobé adaptace Dušana Jurkoviče i Pavla Janáka hodnotit velmi příznivě a jsou také dokladem, že kvalitní projektant může přistoupit k historickému objektu tvůrčím způsobem, samozřejmě s úctou a znalostí, ale nikoli jen metodou napodobování starého.

Autorom článku je Zdeněk Lukeš, článok bol uverejnený v Neviditelnom psovi, ktorý sa okrem svojho širokého zamerania venuje aj architektúre.