Hore
Z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia

Gerhardt Braun Slovakia k.s.

Pivničné kobky

Drobného 27
Bratislava

Saint-Gobain

BIM knižnice a objekty

Stará Vajnorská 139
Bratislava

Internorm

Okná pre pasívne domy

Galvaniho 15 B
Bratislava

JANOŠÍK OKNA-DVEŘE

Valašské Příkazy 55 55
Valašské Příkazy

Divízia ISOVER Saint-Gobain Construction Products

Dokonalá izolácia

Stará Vajnorská 139
Bratislava

SCHÜCO International KG, o. z. Slovensko

Okná, dvere a fasády

Tomášikova 17
Bratislava

Sto Slovensko, s.r.o.

Stavať zodpovedne

Pribylinská 2
Bratislava

VELUX SLOVENSKO spol. s r.o.

Prinášame Vám svetlo

Galvaniho 7 7/A
Bratislava

REYNAERS ALUMINIUM s.r.o.

Office: TWINCITY C HubHub, Mlynské Nivy 16
Bratislava

2N® Indoor Compact

2N® Indoor Compact je vnútorná odpovedacia...

2N TELEKOMUNIKACE, a.s. (výrobca)
2N TELEKOMUNIKACE, a.s. (distribútor)

MINIMAL / MAXIMAL – kovanie v minimalistickom dizajne

Material & Technology s.r.o. – M&T (výrobca)
Material & Technology s.r.o. – M&T (distribútor)

CITY moduly

Designový mestský mobiliár v merítku drobnej...

KOMA Modular s.r.o. (výrobca)
KOMA Modular s.r.o. (distribútor)

POSUVNÉ DVERE HI-FINITY

Ultra tenký design posuvných dverí HI-FINITY...

Reynaers systems spol. s r.o. (výrobca)
Reynaers systems spol. s r.o. (distribútor)

PANORAMA CELOPRESKLENÉ OKNO HX 300

OTVORENÉ. SVETLÉ. VOĽNÉ.
Veľkoplošné...

Internorm (výrobca)
Internorm (distribútor)

Povrchové temperovanie betónového jadra

Princíp temperovania betónového jadra spočíva...

REHAU s.r.o. (výrobca)
REHAU s.r.o. (distribútor)

Hore
Menu
Kalendárium
Vložené
22. marec 2016
0
874

Vladimír Karfík I.

V tomto roku si pripomíname okrúhle výročie rozlúčky s jedným z najvýznamnejších československých architektov.
Vladimír Karfík I.

Dvě významná výročí jsou spojena se jménem Vladimíra Karfíka, jedné z klíčových osobností meziválečné československé architektury. Narodil se v rodině lékaře v roce 1901, tedy před 115 lety, a zemřel před dvaceti lety v roce 1996.

Tento architekt měl mimořádné štěstí, neboť měl možnost pracovat ve studiu dvou zásadních osobností – švýcarského novátora Le Corbusiera a Američana Franka Lloyda Wrighta, nejspíš nejvýznamnějšího architekta dvacátého století. Znal se dobře i s třetí hvězdou – Adolfem Loosem. Tato setkání pak dovedl skvěle využít ve své tvorbě. Ve třicátých letech byl hlavní osobností Baťovy projekční kanceláře ve Zlíně a navrhl desítky staveb pro tuto firmu doslova po celém světě. Spojení s Baťou mu po válce komplikovalo doma život, a tak odešel – podobně, jako další kádrově problémoví pražští architekti - na Slovensko, kde pak působil jako profesor na bratislavské technice. Po odchodu na odpočinek působil krátce na Maltě, kde na prahu své osmdesátky navrhl vilu pro tamní prezidentku. Karfík byl pravým světoběžníkem a o svých osudech a práci dovedl poutavě vyprávět.

Já se s ním seznámil až na sklonku 80. let, kdy mu bylo téměř devadesát. I přes kmetský věk byl však mimořádně živý, veselý a paměť měl neuvěřitelnou. Domluvili jsme si pak spolu rozhovor, a protože jsem měl tehdy rozbité auto, cestovali jsme z hotelu na okraji Prahy složitě městskou dopravou. Místo únavy se pak rozpovídal tak, že byl k nezastavení. Naše povídání jsem pak zpracoval a vyšlo v časopise Revolver revue. Pak jsme se setkali ještě několikrát, krátce po sametové revoluci navštívil USA, kde konečně mohl převzít jmenování čestným členem Americké asociace architektů, které mu bylo uděleno již v roce 1984. Poté měl přednášku v Klubu architektů v Letenské ulici, na níž představil jak své americké stavby pro Baťu, tak i nové budovy, které ho během cesty zaujaly. V té době se mu se zpožděním dostalo řady poct doma i v zahraničí.

Gočár - Paříž 1925
Gočár - Paříž 1925

Pojďme se však na jeho osudy podívat podrobněji. Bude to trochu obsáhlejší, a proto bude mít tento text příště další pokračování. Karfík se narodil ve slovinské Idrii na prahu nového století. Studoval v Praze na technice, kde byli jeho učiteli poměrně konzervativní profesoři Josef Fanta, Rudolf Kříženecký nebo Antonín Engel. Bylo to těsně po první světové válce a mladí posluchači měli ovšem již jiné vzory, na technice se ovšem ještě projektovalo v historických slozích. Karfík vzpomíná, jak u Fanty musel navrhovat středověkou katedrálu. Trochu ji vylepšil, udělal v ní šikmou podlahu a perforovanou věž, prý aby byly lépe slyšet zvony. Když to starý pán viděl, prohlásil prý: „Proboha, kam to ta naše škola spěje, to je katastrofa.“

Naštěstí tu byla i jiná místa, pražské bary a kavárny nebo taky korza, jako bylo to na Národní třídě. Tam se mladý aspirant architektury setkával třeba s Jaroslavem Seifertem nebo Karlem Teigem. Velký význam pro něj měly i pražské přednášky Adolfa Loose nebo Le Corbusiera; postupně pak došel k závěru, že je třeba poznat svět. Vyrazil tedy do Mekky světového umění Paříže. Nejdřív se ucházel o místo u propagátora železobetonových konstrukcí Augusta Perreta, ale nebyl úspěšný, pracoval tam však tehdy jeho starší kolega, architekt, malíř a scénograf Bedřich Feuerstein, a ten zprostředkoval Karfíkovi práci u Le Corbusiera, který zrovna hledal spolupracovníka. Švýcar už byl tehdy respektovaným experimentátorem a teoretikem, stál u základu architektonického purismu a funkcionalismu, ale světovou star samozřejmě tehdy ještě nebyl. Pracovnu měl v chodbě bývalého kláštera na Rue de Sèvres, kde byla strašná zima, a Karfík dostal mimo jiné za úkol obsluhovat malá kamínka.

Le Corbusier
Le Corbusier

U Le Corbusiera (vlastním jménem Charlese-Édouarda Jeannereta; 1887-1966) pak v letech 1925-1926 Karfík pracoval na projektu vily pro hudebníka a urbanistickém plánu Voisin. A jak na svého zaměstnavatele vzpomínal? „Choval se vlídně, ale na rozdíl od jiných architektů nedokázal navázat skutečně přátelské styky, tu a tam cosi vyložil, ale velmi krátce (...) On nebyl žádný konstruktér, a přitom se tenkrát začal hlásat konstruktivismus. Sám ho tehdy akceptoval, ačkoli neměl žádnou technickou školu, byl absolventem zlatnické školy pro návrhy hodinek a bižuterie, takže mu to technické cítění chybělo.“ V Paříži se také Karfík vídal s Adolfem Loosem, poněkud výstředním světoobčanem, který pendloval mezi Vídní, New Yorkem, Chicagem, Paříží a Prahou. V roce 1925 se ve francouzské metropoli konala Světová výstava dekorativních umění, v rámci níž byla postavena řada zajímavých pavilonů. Le Corbusier byl autorem novátorského modulu L Ésprit Nouveau – jakési obytné buňky, jejímž átriem prorůstal strom (viz obrázek). Byl tu i velmi avantgardní konstruktivistický pavilon SSSR od Konstantina Melnikova, který byl další senzací výstavy (viz obrázek). Perret s Feuersteinem navrhli divadelní budovu se třemi scénami. Pozadu nezůstali ani Čechoslováci, náš pavilon projektoval Josef Gočár, interiéry byly dílem Pavla Janáka a Františka Kysely. Výrazné byly i plastiky – Štursovo Vítězství, tedy známý chlapec s vavřínovou ratolestí, a Švecův Sunbeam, což je dynamická plastika závodníka na motorce (viz další obrázky). A jak náš pavilon hodnotil Vladimír Karfík? „Byla to taková žehlička. Dostal cenu a to byl začátek úspěchu našich pavilonů, které pak vždycky na každé výstavě nějaké to vyznamenání dostaly, dokonce i zlaté medaile, a vždycky byly pozoruhodně detailně provedeny.“

Le Corbusier - Esprit Nouveau
Le Corbusier - Esprit Nouveau
Melnikov - Paříž 1925
Melnikov - Paříž 1925
Gočár - Paříž 1925
Gočár - Paříž 1925

V Paříži se Karfíkovi líbilo, měl tu řadu francouzských i českých přátel, navíc byl hmotně zajištěn, ačkoli mu Le Corbusier platil spíše symbolicky. Dostával totiž peníze od otce z domova a česká koruna měla tehdy skvělý kurs. Neklidná povaha a touha poznat další země – i ty podstatně vzdálenější - ho však vedla k tomu, aby se vypravil do Ameriky. A o tom zase příště.

Autorom článku je Zdeněk Lukeš, článok bol uverejnený v Neviditelnom psovi.

Autor článku

Poloha na mape

Súvisiace články

Pravý stĺpec
Menu
Hlavný obsahHlavný obsah
Čakajte prosím