Hore
Portál z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia

Wienerberger s.r.o.

Tehelná 1203/6
Zlaté Moravce

Internorm

Okná pre pasívne domy

Galvaniho 15 B
Bratislava

Saint-Gobain

BIM knižnice a objekty

Stará Vajnorská 139
Bratislava

Divízia ISOVER Saint-Gobain Construction Products

Dokonalá izolácia

Stará Vajnorská 139
Bratislava

Profirol s.r.o

Prielohy 1012/1C
Žilina

PREFA Slovensko s. r. o.

Štúrova 136B
Nitra

Saint-Gobain Construction Products, s.r.o., Divízia Rigips

Vlárska 22
Trnava

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.
Hore
Menu
Kalendárium
Vložené
22. november 2015
0
609

Chátrající Julda Fulda (pražské Výstaviště)

Areál pražského Výstaviště chřadne před očima, zatímco politici malují světlé zítřky
Chátrající Julda Fulda (pražské Výstaviště)
Autori: Ing. arch. Zdeněk LukešNávrh: 2015 - 2015Adresa: Výstaviště Holešovice, Praha, Česká republikaPublikované: 22. november 2015

Po nějakém čase se zase vracím k tématu, kterému jsem se již věnoval dříve. Dělám to proto, že se stále nic nového neděje. Mám na mysli kdysi docela živý a fungující, ale dnes totálně zpustlý a odpudivý areál pražského Výstaviště.

Holešovice? Bubeneč?
Holešovice? Bubeneč?

Stručně připomeňme slavnou historii. V roce 1890 byl pozemek vyčleněn z Královské obory neboli Stromovky v katastru Bubenče (na něm leží dodnes, přesto je stále prakticky všemi umísťován do Holešovic; tento tradovaný omyl posílil zvolený název firmy, která se měla o areál starat, tedy Výstaviště Holešovice - dlouholetý nájemce, slovenská společnost Incheba, se ani nepodíval do mapy). V roce 1891 se v areálu nově vzniklého Výstaviště konala dnes už legendární Jubilejní výstava a byly postaveny první pavilony, některé přežily až do dnešních dnů – Průmyslový palác, Plzeňská restaurace, pavilon, který dnes patří Akademii výtvarných umění, a oba vstupní objekty. V areálu původně stál i Hanavský pavilonek, později přenesený do Letenských sadů, a dřevěná stavba s diorámou bratří Liebscherů, která byla přesunuta na Petřín a doplněna o zrcadlové bludiště. Z dalších významných akcí – Národopisné výstavy 1895 a Výstavy architektury a inženýrství se nedochovalo nic, nepočítáme-li radikální neobarokní přestavbu jednoho staršího pavilonu (dnes je zde lapidárium) a velkolepé Maroldovo panoráma bitvy u Lipan, jehož dnešní stánek však pochází až ze třicátých let. Z Jubilejní výstavy Obchodní a živnostenské komory, konané v roce 1908, zbyl v areálu secesní dřevěný hostinec U Primasů. Tohle byla samozřejmě velká éra a areál Výstaviště si získal značnou prestiž. Konalo se tu mnoho výstav a pravidelné veletrhy, byly tu nejrůznější atrakce od Křižíkovy fontány, krčmy umělců U Nesmysla, balonového přístavu, až třeba po habešskou vesnici nebo tobogán. Stávala tu koncertní síň, biograf, výstavní divadlo Uránie, později přenesené do Holešovic. I drobné dočasné stavby navrhovali renomovaní architekti, kteří si zde navíc mohli vyzkoušet různé nové trendy a módy.

Plzeňská restaurace z r. 1891
Plzeňská restaurace z r. 1891
Maroldovo panorama
Maroldovo panorama

V meziválečném období přibyla pražským veletrhům těžká konkurence v Brně, kde vznikl k desátému výročí republiky nový velkolepý výstavní areál. Na tom bubenečském sice žádné výrazné stavby nepřibyly, ale došlo k jeho expanzi směrem do Holešovic-Buben k řece. Další pavilony stály v místě, kde je dnes Parkhotel a novou akvizicí byl i mohutný Palác vzorkových veletrhů, dnešní sídlo moderní sbírky Národní galerie.

Spirála 1
Spirála 1
Globe
Globe

V padesátých letech se komunističtí lídři rozhodli proměnit někdejší výstavní areál dle sovětského vzoru v zábavní park – tedy Park kultury a oddechu Julia Fučíka (lidově Fučíkárna nebo Julda-Fulda), ale také v hlavní sídlo stranických sjezdů. Pro ten účel byl přestavěn Průmyslový, nyní již Sjezdový palác a někdejší rakousko-uherskou dekoraci nahradila rudá hvězda a socialisticko-realistická výzdoba. Největší adaptací však prošlo Výstaviště až na prahu šedesátých let. Tehdy byl v jeho severozápadní partii vystavěn československý pavilon, přenesený sem z bruselského světové výstavy 1958. To byl výborný nápad. Vznikl tak nový nástup od Stromovky a hlavně řada dalších atrakcí – restaurace a bufety, letní kino, dva areály pro dětská divadelní představení, hřiště, tzv. panoramatické kino. Na východní straně zase vyrostla nová sportovní hala, později ještě jedna a plavecký bazén. Pražané tak měli stále možnost navštěvovat řadu atrakcí, výstav, koncertů, divadelních a filmových představení, mohli si tu zasportovat (nešlo jen o plavání nebo bruslení, pamětníci si vzpomenou na minigolf nebo halu, v níž se dal levně pronajmout pingpongový stůl). Nechyběly ani cirkusové atrakce, zejména v době konání Matějské pouti, ty však měly vždy podivnou pachuť a byly zaměřeny hlavně na to, jak z dětí a jejich rodičů vytáhnout co nejvíc peněz.

Průmyslový plác
Průmyslový plác
Křižík
Křižík

Poslední akce, která ještě těžila z odlesku někdejší slávy, byla tzv. Jubilejní výstava v roce 1991. Tehdy přibyly další pavilony – tzv. Křižíkovy, Pyramida, obnovena byla i slavná fontána, i když s tou původní neměla mnoho společného. Panoramatické kino – válcová stavba, v níž se do omrzení promítal jakýsi film o Moskvě, bylo přestavěno na arénové divadlo Spirála, další scéna – replika shakespearovského Globu - byla postavena u Maroldova panoramatu. To byl ale také začátek smutného konce. Předimenzovaná akce skončila dle očekávání krachem pořadatelů, nový nájemce Incheba se navzdory slibům o zvelebení areálu nejen nestaral, ale spíše přispíval k jeho postupné entropii. Požáru postupně podlehly architektonicky cenný Bruselský pavilón, divadlo Globe a nakonec i západní křídlo hlavní dominanty areálu – Průmyslového paláce. Postupně zmizely četné další drobné stavby, ale i výtvarná díla, např. skvělá mobilní plastika Jiřího Nováka, která přežila i ničivou povodeň v roce 2002.

Plátěný historismus
Plátěný historismus

V době, kdy ještě šlehaly plameny z Průmyslového paláce, jsem se sešel u jednoho stolu v televizním studiu Událostí a komentářů s tehdejším primátorem Pavlem Bémem. Hřímal, že s rekonstrukcí se začne co nejdříve, ale od té doby už uplynula léta a neděje se nic. Nepočítám-li ovšem soutěž na projekt obnovy této mimořádné památky, jež však byla později anulována – navrhované řešení by prý bylo příliš drahé. Na místě západního křídla se dnes nadouvá stan, na nějž hbitá ruka malířova alespoň nakreslila, jak to tam vypadalo dříve. Potěmkin v plné parádě... Nyní je neblahý nájemce již pryč, areál má zcela pod kontrolou vlastník – hlavní město Praha. Snad si je vědom toho, jak nesmírný význam toto místo má, a začne konečně něco dělat.

Autorom článku je Zdeněk Lukeš, článok bol uverejnený v Neviditelnom psovi, ktorý sa okrem svojho širokého zamerania venuje aj architektúre.

Poloha diela

Ing. arch. Zdeněk Lukeš

Súvisiace články

Pravý stĺpec
Menu
Hlavný obsahHlavný obsah
Čakajte prosím