Prehliadka diplomových prác českých architektonických škôl

Prekvapila nás absencia diplomových prác z Fakulty architektúry VUT v Brne, potešil výber témy slovenskej študentky Viktórie Mravčákovej, ktorá sa zaoberala zahusťovaním sídliska na okraji centra Košíc. Zaujímavé je určite aj porovnanie víťazných projektov s tohtoročnou Cenou profesora Jozefa Lacka.

Využitie chátrajúceho Strahovského štadiónu, redefinícia a nová funkčná náplň Pražského hradu alebo dostavba pražského kostola Panny Márie Snežnej - aj tieto veľkorysé témy si pre svoje diplomové práce zvolili finalisti 18. ročníka Prehliadky diplomových prác. Tú každoročne organizuje česká komora architektov so zámerom porovnávať úroveň kvality štúdia na architektonických vysokých školách. V aktuálnom ročníku sa o ocenenie uchádzalo 67 diplomantov. Víťazkou sa stala Veronika Indrová s projektom Štadión Strahov. Na Fakulte architektúry Českého vysokého učenia technického v Prahe (FA ČVUT) jej prácu viedli Tomáš Novotný, Jakub Koňata a Tomáš Zmek.

Práce hodnotila odborná porota na čele s kunsthistoričkou Barborou Špičákovou. Ďalšími členmi boli architekti Ondřej Janků a Pavol Nasadil, stavebný inžinier Aleš Marek a teoretička architektúry Šárka Svobodová. Porota sa zamerala aj na témy diplomových prác  na témy prác. „Zadání se ukázala být často opravdu dobrá,“ ohodnotila úroveň predsedníčka poroty Barbora Špičáková. „Často jsou řešena v širším kontextu a vycházejí z reálných problémů, to je určitě dobrou zprávou. Obecně porota vyzdvihuje zadávání různých nových typologií  jako porodní dům či revitalizace sportovišť, zadávání urbanistických prací s důrazem na veřejný prostor a aktuální potřeby měst, či s důrazem na práci se stávajícím zastavěným územím,“ uviedla Špičáková. „Porota ocenila i několik ryze konceptuálních projektů či témata prací reflektujících aktuálně společensko-politickou problematiku,“ dodala. Pri projektoch, ktoré sa dostali do finále, ocenila pestrosť: „Jsme rádi, že výběr finalistů předkládá pestrou skladbu projektů. Ceníme si nejen jejich architektonických kvalit, ale i jejich výtvarné poetiky, komplexního zpracování, zajímavé typologie či společenské odpovědnosti.“

Dominancia Fakulty architektúry ČVUT v Prahe

Porota ocenila architektonickú kvalitu odovzdaných prác, najmä tých, ktoré postúpili do vyšších kôl hodnotenia. „Často jde ruku v ruce s vysokými požadavky vedoucích ateliérů, důrazem na přípravu, dobré rešerše, metodiku a úroveň zpracovaní,“ podotkla predsedníčka poroty. V tomto ročníku prehliadky bodovali práce diplomantov FA ČVUT. Absolventi tejto fakulty získali prvé aj druhé miesto a tiež jedno čestné uznanie. Z celkového počtu prihlášok z FA ČVUT prišla polovica. „Celorepublikové srovnání, či spíše přehled o úrovni čerstvých absolventů může přinést důležitou zpětnou vazbu nejen pedagogům a studentům jednotlivých škol, ale i celé architektonické obci,“ upozornila Barbora Špičáková.

Prvú cenu a Hlavnú cenu spoločnosti Olympus získala absolventka FA ČVUT v Prahe Veronika Indrová s projektom Štadión Strahov. Pod vedením Tomáša Novotného, ​​Jakuba Koňatu a Tomáša Zmeka hľadala riešenie, ako oživiť toto kolosálne športoviská. Porotu zaujala jednoznačnosť a citlivosť prístupu k prestavbe cennej architektonickej pamiatky na bývanie s potrebnou občianskou vybavenosťou. Návrh sa obišiel bez väčších zásahov alebo búrania - ponecháva figúru štadiónu v jeho pôvodnej podobe, ctí jeho konštrukciu i materiál. Vysoká je nielen kvalita projektu, ale aj spracovanie jeho prezentácie.

Predstavujeme ocenené návrhy:

1. cena: Veronika Indrová, Štadión Strahov
(FA ČVUT v Prahe, vedúci práce Ing. Tomáš Novotný, Ing. arch. Jakub Koňata, Ing. arch. Tomáš Zmek)

Autorská správa:

Koncept

Impozantní kolos. Neutěšená krajina. Krása degradujícího betonu. Obrovský prázdný uzavřený prostor. Řád. Syrovost.

Diplomní projekt se snaží najít řešení jak strahovské pláni vdechnout život. Izolovanost území daná topografií i historickým urbanistickým vývojem způsobuje problematičnost lokality. Může se však stát i jeho výhodou a proměnit se v klidnou čtvrť v bezprostřední blízkosti historického centra s nádherným výhledem. Strahovská pláň byla vždy zasvěcena sportu. Dnes to nestačí. Sport je individuální a místo jeho konání spjaté s místem bydlení.

Strahovský stadion je jeden z největších, nejzávažnějších a vzhledem k jeho chátrajícímu stavu nejaktuálnějším problémem území. Překážka, která způsobuje neprostupnost. Jeho obnova jako katalyzátor přeměny celého území.

Opravit chátrající tribuny, najít jim novou funkci, reálnou. Bydlení v tribunách Strahovského stadionu. Výhled, lokalita.  Lukrativnost bydlení se promítá do jeho ceny a tím zachraňuje, transformuje, oživuje chátrající památku. Nový druh bydlení, nový obyvatelé, potkávají se spolu se studenty, vytváří město.

Plocha stadionu. Ohraničený volný prostor. Park jako odkaz původní funkce stadionu. Masové akce vždy stojící za určitou ideologií. Sokolské slety i spartakiády se řídí přesnými pravidly, přísným řádem. Zástupy cvičenců se promítají do plochy parku. Jejich řád je narušen trasami prostupnosti, které však nemají pevnou hranici. V parku se potkává minulost stadionu s jeho přítomností. Minulost společnosti s její přítomností.

Návrh

Konverze stadionu využívá jeho tribuny k bydlení se službami v parteru. Vnitřní plocha se proměňuje ve veřejně přístupný park, díky kterému se území stává prostupným. Základním principem návrhu bylo do co největší míry respektovat stadion a pokusit se udržet jeho současný vzhled. Proto jsou všechny nově navržené hmoty obsaženy ve stávající hmotě tribun a žádná tuto hmotovou hranici nepřekročí. Existence oken orientovaných do parku uvnitř stadionu je umožněna odstraňováním jednotlivých původních panelů, uložených na konstrukčních rámech, které dnes tvoří pochozí plochu tribuny. Zbývající panely slouží jako slunolamy. Hmotu tribuny, která byla odstraněna kvůli fotbalovým hřištím, návrh obnovuje.

Hodnotenie poroty:

Diplomová práce Veroniky Indrové získala vítězné ocenění v naprosté shodě celé komise. Téma práce je jednoznačné: najít řešení, jak znovu vdechnout Strahovskému stadionu důstojný život. Indrová definuje náplň budovy primárně bydlením v kvalitních dispozicích doplněným občanskou vybaveností, s citlivým ohledem na vybavenost stávající. Navrhuje logickou prostupnost stadionem  a pojímá vnitřní prostor jako veřejný park. Svým návrhem velmi citlivě oživuje cennou architektonickou památku, nebourá, neničí, ponechává figuru stadionu v jeho původní podobě, ctí jeho konstrukci i materiál. Ruku v ruce s kvalitou projektu jde i perfektní zpracování jeho prezentace.

Druhú cenu získali tohto roku hneď traja diplomanti. Porota sa ju rozhodla udeliť ako zlúčenú pre nový typologický druh - pôrodný dom. Projekt pôrodného domu Letná na zložitej parcele spracovali pod vedením Michala Kuzemenského pozoruhodným spôsobom Barbora Kopřivová, Prokop Matěj a Vojtěch Ružbatský z FA ČVUT v Prahe. Výsledkom ich práce sú podľa poroty tri originálne a krásne domy. Ocenené projekty získali finančnú odmenu vo výške 15 000 Kč

2. cena: Barbora Kopřivová, Prokop Matěj, Vojtěch Ružbatský, Pôrodný dom Letná (U Ledňáčka)
FA ČVUT v Prahe, vedúci práce Ing. arch. Michal Kuzemenský)

Hodnotenie poroty:

Porota se rozhodla udělit 2. sloučenou cenu třem diplomním projektům „Porodní dům Letná (resp. U Ledňáčka)“ z ateliéru FA ČVUT Michala Kuzemenského za mimořádně vysokou úroveň zpracování nového typologického tématu na složitou parcelu. Diplomní projekty důsledně pracují s mnohovrstevnatým kontextem svažité parcely na rozhraní blokové zástavby a letenských sadů a řeší komplexně otázky urbanismu, měřítka, architektonického výrazu, dispozice i interiéru. Výsledkem poctivé práce jsou tři originální a krásné domy, plné tajemství a překvapení.

Autorská správa: (B. Kopřivová)

Porodní dům se nachází mezi pevnou urbánní strukturou stávajícího bloku a městským parkem. Pozemek disponuje nejnižším i nejvyšším bodem bloku a hmotově je ohraničen zdola domem Sdruženého ambulantního zařízení, ze shora domem s věžičkou a bokem zákl. školy Fr. Plamínkové.

Urbánní blok je do Letenských sadů a částečně do ul. Skalecká otevřený. Prostor vnitrobloku je exponován, jak tomu v centrálně ložené pražské zástavbě není zvykem. Obě koncové stavby mají fasády s okny do všech stran. Dům, který navrhuji, je tedy ve své podstatě domem solitérním. Mou snahou je jej co nejlépe zasadit do kontextu současného bloku a vytvořit tak k němu osobitý kontrapunkt s jasným oddělením vnější-veřejné, vnitřní-poloveřejné.

Dům tvoří vrcholný moment Skalecké ulice. Aby byl z ulice Fr. Křížka zachován kontext, padá výška domu ve dvou terasách až k nároží, kde se láme podél svahu dolů k nábřeží.

Poporodní část funguje samostatně, nicméně s možností průchodu v přízemí do veřejné části. Jsou zde 4 pokoje, které odpovídají předpokládanému zájmu o tento servis s ohledem na očekávaných 1,6 porodů denně. Ve vrchním patře je společná místnost s terasou pro ubytované a jejich hosty.

Spodní patro veřejné části, přístupné ze dvora slouží pro potřebnou administrativu, porady s porodní asistentkou, laktační poradkyní, aromaterapeutičkou apod. V horním patře je víceúčelový sál pro pořádání porodní gymnastiky, cvičení s dětmi, přednášek, školení pro asistentky aj. Díky terase je možné tyto aktivity přesunout také ven.

Směrem do nitra domu se dostáváme do dvoupatrové části porodní. Porodní pokoje jsou zařízené tak, aby umožňovaly rodičce prožít porod dle jejích představ. Tímto je rozuměna volnost pohybu (nejen v rámci pokoje, ale i domu, dvora, parku), možnost měnit polohy, využívat úlevové pomůcky, porod ve vaně, změna intenzity a tónu osvětlení, stanovení míry intimity.

Autorská správa (P. Matěj):

Narození stejně jako smrt tvoří mezník lidského života v přesně daném čase a místě. Jak vypadá místo takového narození? Místo kam člověk zavítá pravděpodobně jen párkrát za život. Porodní dům vyvstává jako alternativa k institucionální péči. Já jsem se snažil hledat alternativu k romantizujícímu předobrazu porodního domu. Dům s vlastním vnitřním světem, který ženu chrání před okolím. 

Nacházíme se na parcele vymezenou Letenskými sady a Skaleckou ulicí. Na první pohled nedokončený letenský blok se jeví jako příhodné místo pro zásah. Roh má ale spíše dvojznačný charakter, polohou náleží bloku, ale vzezřením Letenským sadům. Právě nedokončenost bloku nám umožňuje vhlédnout do rozmanité struktury dvorků a zahrad. Návštěvník musí prvně projít brankou. V podobném duchu jsem se tedy snažil navázat a jasně vymezuji, co je přístupné a co není. Odkrojením dostatečně velkého oblouku ze zdi získávám rychlý přístup k domu, tři dočasná parkovací místa přímo na pozemku a v neposlední řadě dům zanechává rozpoznatelnou půdorysnou stopu.

Návrh je založen na dvou protichůdných stanoviscích. Na rozporu mezi vnitřkem a vnějškem. Tak jako neprostupná zeď obepíná skrytou zahradu, tvrdá drsná schránka ukrývá bezpečné místo pro nejcitlivější z životních mezníků člověka. Terénní rozdíl jednoho a půl patra na pozemku vybízel k vytvoření dvou vstupů, zahradní vstup a obloukový vstup o patro výš. V pravé části pozemku vstupuji “skrytou” brankou a dostávám se o patro níž do suterénu. Tento vstup slouží ženám připravujícím se na porod. Nalézá se zde vyšetřovna, konzultace a sál. Druhý obloukový vstup v přízemí je pak určen pro příjem rodiček a pro rychlou obsluhu domu. Obě tyto části spojuje jedno kapslovité schodiště, které prostupuje celým domem. Schodiště je záměrně umístěno diagonálně, aby nastavilo dispozici směrem k intimnímu vnitrobloku, výhledům na řeku a zády k veřejným Letenským sadům.

Autorská správa (V. Ružbatský):

Práce řeší návrh porodního domu na omezeném pozemku zahrady polikliniky na Letné v Praze. Porodní dům nabízí žádanou bezpečnou alternativu k rození v nemocnicích.

 Dům navržený na pomezí města a parku přirozeně sestupuje po svahu. Blízkost vůči budově polikliniky vytváří napětí, obě budovy společně vymezují zahradu a dodávají ji intimnější měřítko. Zahradní fasáda polikliniky zůstává volná vůči ulici, místo tak zůstává jasné a přehledné. Svah je v domě zpřítomněn přímým schodištěm následujícím jeho tvar. Vnitřní chodba je prosvětlena světlíkem, který stavbu kompozičně pointuje.  K nábřežní ulici se dům vztahuje klasickou uliční fasádou, do parku nabývá charakteru pavilonu.

Pozemek pro porodní dům se nachází na nejzazším východním okraji Letenských sadů, mezi Nábřežím kapitána Jaroše a Skaleckou ulicí, v zahradě polikliniky. Místo je specifické svou polohou na hranici města a parku. Tato hranice je i jako každý jiný ekoton v přírodě daleko bohatší na formy, než její okolí. Setkává se tu hradba kompaktního města se solitérními budovami a městským parkem a místo samotné je malebnou zahradou, která je skryta v mír­né prohlubni, přicházející člověk do ní shlíží svrchu přes zeleň. Člověk musí zahradu chvíli obcházet, než se dostane dovnitř a začne sestupovat k průčelí polikliniky.

Porodní dům je v České republice novým typologickým druhem, pro který zatím není vytvořený legislativní rámec. Jeho dlouhodobé fungování je ale známé ze západních zemí. U nás se delší dobu ozývají hlasy po jeho zavedení, především od žen hledajících bezpečnou alternativu k rození v nemocničních zařízeních. Důvodem je jejich dlouhodobá kritika.

Porodní dům je kompromisem mezi nemocnicí a domovem: svým vzezřením a atmosférou maximální měrou připomíná domácí prostředí a zároveň zajišťuje odbornou péči profesionálních zdravotníků. Porodní dům je zařízením „komorního“ typu: když vcházíte do porodního domu, vůbec nemáte pocit, že vcházíte do zdravotnického zařízení.

Tretia cena putovala do rúk absolventovi Akadémie výtvarných umení v Prahe (AVU) Miroslavovi Pazderovi za projekt Panna Mária Snežná. Pod vedením Emila Přikryla navrhol dostavbu kostola ako mestskú haly. Porota konštatovala, že pri možnej realizácii by projekt určite vzbudil nielen búrlivú diskusiu nad dostavbami historických stavieb, ale aj rad kontroverzií. Predložený návrh je ale nepochybne presvedčivý a vypovedá o sebavedomí autora. Ocenený projekt získal finančnú odmenu vo výške 10 000 Kč.

3. cena: Miroslav Pazdera, Panna Mária Sněžná
(AVU v Prahe, vedúci práce prof. Emil Přikryl)

Autorská správa:

Není nic zvláštního na dostavbě domu. Navrhovat znamená nevyhnutelně přidávat. Historie je nekonečně velká a chaotická zásobárna strategií, technik, idejí, mód a zvyků. Architekturu lze chápat jako komentář, nebo anotaci existujícího textu. Nebo také jako postprodukci existujícího díla. Zjišťujeme, že každý projekt je nakonec dostavbou. Tématem práce je zkoumání potence při kostele Panny Marie Sněžné na hraně Starého a Nového města pražského. Zabýval jsem se možnostmi aktivace potenciálu, který skýtá historická stopa nikdy nedostavěného chrámu. Místo bylo potřeba podrobit jak objektivnímu tak subjektivnímu pátrání, prostorovému zkoumání a ověřování.

Při navrhování jsem sledoval především geometrické vztahy a rastry, které jsou v místě již vepsané. Dostavuji zamýšlené stěny chrámu bez použití historizujících forem. V tlustých zdech se nacházejí schodiště, v mohutných pilířích jsou výtahy a zázemí. Projekt balancuje na hraně architektury a scénografie. Vodorovně putující střecha chrání náměstí před nepřízní počasí. Výsledkem je vysoká hala s ochozy – prázdno. Šlo mi o účinek zastřešeného náměstí. Analogii mi poskytoval Krierův projekt pro Piazza Navona, nebo Městská hala v Gentu od Robbrecht en Daem. Hala je místem pro výstavu, divadlo, nebo trh.

Hodnotenie poroty:

Projekt, který by se nepochybně stal ikonickým místem. Téma dostavby kostela Panny Marie Sněžné jako městské haly se blíží nikdy nerealizované soutěži na Staroměstskou radnici. Při možné realizaci by projekt vyvolal nejen bouřlivou diskuzi nad dostavbami historických staveb, ale jistě i řadu kontroverzí. Diplomová práce tedy vypovídá o sebevědomí autora a předložený výsledek je nepochybně přesvědčivý. Gesto, socha, zážitek. I přes nedůsledné zpracování prezentace, zejména s nejasným vztahem novostavby ke svému okolí, se porota rozhodla ocenit projekt 3. cenou.

Porota udelila tiež dve čestné uznania. Prvé z nich získal Miroslav Hlava z FA ČVUT v Prahe za projekt Danjiang Bridge vedený Milošom Floriánom. Porota ocenila ľahkosť návrhu a výtvarného poňatia oceľovej konštrukcie mosta, ktorý sa stáva umeleckým dielom. Druhé čestné uznanie si odniesol Jan Skoček, študent Ivana Krúpu a Jany Moravcovej na Vysokej škole umeleckopriemyselnej v Prahe (UMPRUM), za projekt Medzi mestom a štadiónmi. Autor riešil urbanisticko-architektonické poňatie územia rozprestierajúceho sa za hranou historického jadra Olomouca. Porotcovia vyzdvihli prácu s kontextom a históriou miesta.

Čestné uznanie: Miroslav Hlava, Danjiang Bridge
(FA ČVUT v Prahe, vedúci práce doc. Ing. arch. Miloš Florián, Ph.D.)

Autorská správa:

Přináší dnešní technologie nové možnosti v navrhování nosných konstrukcí? Je možné navrhovat konstrukce - mosty jinak než dodnes? A je možné vzdorovat gravitaci a přírodním vlivům jinak než použitím tisíců tun materiálu? Danjiang Bridge hledá odpověď na tyto otázky v oblasti adaptivních konstrukcí. Konstrukcí, které se aktivně dokáží přizpůsobit na ně působícím zatížením. Tím se liší od klasických konstrukcí. Ty jsou zjednodušeně řečeno dimenzovány na nejhorší situaci, která může během jejich života nastat. Tento způsob navrhování však znamená velkou spotřebu materiálu souvisící s velkou energetickou náročností, jak zpracovaní materiálu, tak jeho transportu. V době, kdy je globální fenomén snaha o redukci energetické náročnosti a uhlíkové stopy téměř ve všech odvětvích lidské činnosti, vyvstává otázka, lze něco dělat i v odvětví, které je energeticky nejnáročnější - ve stavebnictví?

Danjiang Bridge využívá k adaptaci na aktuální zatížení celkem 468 lineárních aktuátorů (elektrických pístů) navržených v diagonálách hlavních obloukových nosníků (336 prvků) a v podporách na koncích mostu (132 prvků). Tyto prvky jsou schopny vytvářet opačné síly k silám působícím na konstrukci a tím zmírňovat zatížení dopravou a větrem, přenášet zatížení z více do méně zatížených prvků, redukovat deformace a vibrace, zabránit jevům jako aeroelastický flutter apod.

Danjiang Bridge je navržen jako soustava 4 obloukových nosníků z vysokopevnostní oceli HPS 100W (mez kluzu 780 MPa), které jsou vzhledem k délce hlavního rozponu 580m relativně velmi nízké, pouze 30 metrů. Na obou stranách mostu je navržena komunikace se dvěma jízdními a jedním odstavným pruhem s návrhovou rychlostí 80 km/h, Dále pak oddělená komunikace pro pěší a cyklisty, rovněž na obou stranách. Vzhledem k těmto dopravním nárokům dosahuje most v nejširším místě téměř 55 metrů.

Hodnotenie poroty:

Čestné uznání za lehkost návrhu  a výtvarného pojetí ocelové konstrukce mostu. Návrh vychází z poznatků v oblasti adaptivních konstrukcí a umožňuje velkou úsporu oceli. Svým estetickým výrazem je navržený most výtvarným dílem.

Čestné uznanie: Jan Skoček, Mezi mestom a štadiónmi
(UMPRUM v Prahe, vedúci práce prof. Ing. arch. Ivan Kroupa, Ing. arch. Jana Moravcová)

Autorská správa:

Práce zkoumá území, které se rozprostírá za hranou historického jádra Olomouce - území "Mezi městem a stadiony". Tuto lokalitu chápe jako součást přerušovaného prstence vnitřních periferií města, které vnímá jako místa promarněných příležitostí. Záměrem je tyto příležitosti pojmenovat a na vybraném území "Mezi stadiony" je konkretizovat. Snahou je odvrátit část pozornosti od historického jádra a soustředit ji na historické periferie, které jsou hnisajícími ranami ve struktuře města. Cílem je odstup, ideální obraz, vize, koncept plánu založený na časem ověřených historických kvalitách - kontrast k fragmentárnímu přístupu, který je na těchto územích praktikován dnes. Teoretická část se zabývá obrazem města, který je východiskem pro část návrhovou. Ta je postavená na tezi, že obraz města Olomouce je složen z tří hlavních fenoménů - Pevnost, Zahrady, a Sitte. Práce prověřuje území na dvou úrovních, ve dvou různých měřítkách - z pohledu města a z pohledu domu. Pohled domu reprezentuje studie rekonstrukce kontroverzní stavby zimního stadionu, který je jednou z dominant celé lokality.

Expresivní forma stadionu je téma. Osud stadionu je předmětem volebních agend, stejně jako hospodských debat. Strohá technická stavba bez architektonických ambic, v mých očích impozantní, v očích většiny Olomoučanů „plechárna“, v srdcích zarytých fandů domov. Rozporuplnost ve vnímání formy této stavby je pro architekturu motivace.

Jedná se o stavbu v neustálém procesu. Každá generace na ni zanechává vlastní stopu. Návrh rekonstrukce je další vrstvou. Konceptem je vytvořit z izolovaného městského domu, uzavřeného do sebe, dům městský. Návrh recykluje původní plášť jako hlavní charakteristický prvek stavby a zachovává ocelovou konstrukci Ferdinanda Lederera, která stojí nezávisle na zbytku stavby. Do pláště je po obvodu proříznut prstenec parteru, jako hlavní zásah do současné fasády. Tato „lehká“ ocelová část je vystavena na novém těžkém soklu. Sokl je těžiště návrhu.

Hodnotenie poroty:

Porota uděluje čestné uznání urbanisticko-architektonickému projektu Mezi městem a stadiony, na kterém ocenila jmenovitě práci s kontextem a historií místa v souvislosti s navrhovanou typologií stadionu, který autor nevnímá jako - typicky předraženou – ikonu dnešního konsumerismu, ale jako stavbu utilitární, sloužící svému účelu a proměňující se společně s okolní městskou tkání. Autor dále rozeznává kvalitu stávajícího historického pláště a existující ocelové konstrukce Ferdinanda Lederera a navazuje na ně svým citlivým návrhem jejich obnovy. 

Zvláštnu cenu spoločnosti Cegra dostala Viktória Mravčáková za projekt Medzi sídliskom a mestom. Absolventka UMPRUM z ateliéru Jana Šépku vo svojej práci podľa poroty skvele spracovala podnety na tému zahusťovanie sídliska na okraji centra Košíc. Ide o čoraz aktuálnejšiu spoločenskú tému.

Zvláštnu cenu Českých centier udelila porota Elenu Fialkovú z UMPRUM. Jej odvážne koncipovaná diplomová práca Redefinícia Pražského hradu navrhuje niekoľko drobných, avšak radikálnych zásahov, vďaka ktorým sa Hrad okrem svojej reprezentatívnej funkcie stáva tiež prirodzenou súčasťou mesta. Porota ocenila aktuálnosť témy práce vedenej Romanom Brychtom.

Zvláštna cena společnosti Cegra: Viktória Mravčáková, Medzi sídliskom a mestom
(UMPRUM v Prahe, vedúci práce doc. Ing. akad. arch. Jan Šépka)

Autorská správa:

Každé historické obdobie pretvára mesto na základe vlastných ideológií. Utopické predstavy ideálneho urbanizmu sa prepisujú do existujúcich štruktúr a vytvárajú nové typy urbanistických vzťahov. V kontexte typického stredoeurópskeho mesta už nemožno vytvárať ďalšie oddelené mestské enklávy ale je nutné zamerať sa na rozhrania medzi nimi ako na charakteristický priestor na skúmanie našich súčasných potrieb. Práca sa sústredí na vybranú prípadovú štúdiu sídliska Lomená v Košiciach a hľadá latentne prítomné urbanistické a sociálne väzby, ktoré na základe urbanistickej kolízie vznikli. V tom naväzuje na dialektické mesto O. M. Ungersa - posiľňuje ich alebo pretvára s prínosom vlastnej vrstvy niekoľkých urbanistických princípov. V takýchto miestach, nemôže byť urbanizmus iba stopou v mape, ale musí definovať jasnejšie architektonické kvality založené na existujúcej situácii. Typológie bývania v anomálnych situáciach hybridizujú a stávajú sa kompromisom medzi kolektívnym panelákom a uzavretým rodinným domom.

Hodnotenie poroty:

Porota oceňuje podněty diplomní práce na téma zahušťování sídliště na okraji centra Košic, které je stále aktuálnějším společenským tématem. Výborná znalost místa a vhodně naordinované zásahy generují městskou strukturu s potenciálně živým parterem.

Zvláštna cena Českých centier: Elena Fialková, Redefinícia Pražského hradu
(UMPRUM v Prahe, vedúci práce doc. Mgr. akad.arch. Roman Brychta)

Autorská správa:

Navrhujem hrad pretkať funkciami reprezentujúcimi občiansku spoločnosť. Nie viac kráľovský dvor, ale dvor demokratický. Obývaný, používaný. Mestište v meste.Pracujem s Jiřským kláštorom a Mockerovými domami, ktoré po reštitúciách 2016 vlastní cirkev. Tie majú potenciál stať sa centrom - miestom dialógu.

Naproti tomu dva domy bývalého paláca šľachtičien by SPH mohla prenechať životodárnej každodennosti. Neziskové startupy, startovné byty, prenajímateľné priestory dostupné verejnosti. V tejto časti hradu by sa realizovalo mestište. Aby sa z areálu jednej osoby stal symbol všetkých nás.

Prestavte si zmiznutie Hradu. Vyberanie vstupného a kontroly sú predstupeňom zmiznutia. Sú postupným vymazávaním z mapy. Začierňovaním stále väčšieho územia. Mapa bola inšpirovaná Nolliho plánom Ríma. Ako filter si kladie otázku, kde všade sa po meste pohybujem bez kontroly a bez platenia. Inými slovami, kde môžem byť NEturistom. „Turista požírá svět, aniž je jím sežrán; přisvojuje si jej, aniž je jím přisvojován. Nejaví zodpovednosť voči domorodcom – miestnym obyvateľom, voči prostrediu, ktoré navštevuje, chce vidieť autentické prostredie, no sám sa ho nezúčastňuje. „ (BAUMAN 2006) Pozorujeme, že v meste, ktoré identifikujeme ako domov, túžime turistami nebyť. Pražský hrad chápeme ako symbol našej domoviny. No táto veta stráca na zmysluplnosti, ak ide len o definíciu, abstrakciu, s ktorou sa reálne nezžívame, ktorú nepotrebujeme, ktorá je plná zahraničných turistov.

Prvým precedensom je redefinícia hradu zo sídla panovníka na „ mestište v meste“ a tým pádom ponechanie venca budov na II. nádvorí prezidentovi ako typológiu prezidentského paláca. Nový návrh počíta s otvorením ciest a napojením nových území. “Rozsvecujem” tak nové územia a dvory domov. Taktiež som sa rozhodla uviesť do pôvodného režimu i kostoly. Tie už viac niesú múzeami a galériami s plateným vstupom. Vynikne tak veľkosť katedrály v porovnaní s malými (inak úplne adekvátnymi) kostolmi Malej Strany. Areál v mojom ideálnom pláne otvára všetky záhrady : Královská záhrada, Južné záhrady, Jelení priekop a najmä dnes prísne zatvorené hospodárske záhrady. Tento plán pokladám za ideálny. Pre jeho bližšie čítanie je potrebné pochopiť ďalšie urbanistické vzťahy.

Areál PH je tvorený niekoľkými celkami, ktoré dnes chápem ako urbánne štruktúry s jednotnou atmosférou.  Tie sú pretkané vrstvou ciest. Nachádzam 47 bodov, fyzických vstupov, akupunktúrnych miest. Tvorím z nich manuál, ktorý je nástrojom pri zachádzaní s jednotlivými vstupami (príloha DP vo forme knihy). Areál PH má potenciál vďaka nim otvoriť mnohé cesty pre jeho spriechodnenie a skvalitnenie čitateľnosti.

Koncept spočíva v dvoch hlavných myšlinkach: 1, koncentrovať SPH v budovách redefinovaného prezidentského paláca 2, zvyšnú časť areálu redefinovať novým programom a podporiť to injektážami, ktoré sa snažia hovoriť jazykom demokracie 21. storočia ( lávka v korunách stromov, strhnutie branky na I. nádvorí, nová spojnica medzi Prašným mostom a Vikárskou ulicou, odstránenie vrstvy brány na Opyši) .

Samotné priestory Hradu, ktoré aktuálne prezident používa najčastejšie, neprejdu veľkými zmenami. Jeho usporiadanie sa nemení. Zmenou je len zachádzanie prezidenta s areálom ako celkom, pretože ho ponecháva mestu ako demokratický dvor a obsadzuje len prezidentský palác. Jedná sa teda o redefiníciu.

Injektáže nijak nenarušia doterajší chod fungovania prezidentských priestorov. Určujú priority, napájajú nové vetvy, ponúkajú skratky.

1. Prezidentský palác. Mojím predpokladom je prvý krok a to možné uzatváranie prezidentského paláca, kde navrhujem „sekčné vrata“ (viz výkresy). Definícia typológie prezidentského paláca v zoskupení budov Hradu umožní vymedziť priestor pre prezidenta na 2. nádvorí, aby sa v prípade zvýšenia bezpečnostného rizika, návštev, ceremónií, dali brány uzatvoriť v prípade potreby na niekoľko hodín. Vrata sú nepriestreľné, absolútne.
2. Severná spojka umožňuje doplniť veniec ciest okolo II. nádvoria v prípade jeho uzatvárania a vytvára tak novú uličku v štruktúre hradných ulíc.
3. Posilnijem funkciu I. nádvoria zrušením braniek a ponechanie len soklov so sochami. Nádvorie by sa tak stalo 24 hodín otvoreným priestorom na možné demonštrácie, prostesty, stalo by sa verejným priestorom. Je možné ho využívať v náväznosti na Hradčanské náměstí.
4. Injektujem dva brehy (Královská záhrada a Jiřské náměstí) lávkou. Umožní tak chodcovi zo smeru Chotkových sadov plynule prejsť areálom. Podporí urbanisticky fungovanie areálu v severo-južnom smere v meste.
5. Čistím vstup na Opyši, tak aby vyhovoval konceptu začlenenia Hradu do mesta. Navrhujem vstup do štruktúry, do celku. Už nie viacvrstevná nepoužívaná brána.

Hodnotenie poroty:

Odvážně koncipovaný projekt, který svým tématem klade otázku o podobě demokracie 21. století. Odpovědí je Pražský hrad, jehož nádvoří a vnitřní prostory nepatří pouze turistům. Hrad, který se má vedle své reprezentativní funkce stát přirozenou součástí města. Řada drobných, nicméně radikálních zásahů umožňuje otevřít a zpřístupnit dosud uzavřenou fortifikaci a umožnit rozvoj novému funkčnímu využití. Na projektu porota oceňuje aktuálnost zvoleného tématu, kterým problematika narůstajícího turismu nepochybně je. Stejně tak i reakci na problematiku církevních restitucí či otevřenost „Hradu“.