Obnova hradov v stredoeurópskom priestore - hrad Lipnica (ČR)

Hrad Lipnica - obnova a reštaurovanie 2. NP Thurnovského paláca

Projekt: Atelier obnovy a konzervace historických staveb v Praze GIRSAAT s.r.o

Autori obnovy: Václav Girsa, Miloslav Hanzl, Jana Strandová, Tomáš Pětřík

Investor: NPÚ ú.o.p. Telč a NPÚ ú.p.s. České Budějovice

Realizácia: 2014

Metodika obnovy: konzervácia

Český Hrad Lipnica je typickým reprezentantom konzervačnej metódy preferovanej aj na Slovensku v poslednej vlne hradných obnov. Konzervácia je odborné ošetrenie hmotnej podstaty pamiatky, ktoré má zabezpečit' stabilitu jej dochovaného autentického stavu a vzhl'adu a dociať jej odolnosť proti zmenáma prípadným ďaľším škodlivým účinkom prostredia.

Metodika obnovy (Václav Girsa)

Hrad Lipnice – Národní kulturní památka - patří mezi vynikající historické architektonické soubory a významné představitele poklasických českých hradů. Je jako součást souboru státních hradů a zámků ve správě Národního památkového ústavu. Hrad byl založený na počátku 14. století na skalnaté vyvýšenině, ze které se nám otvírá daleký pohled až k vrcholům Železných hor či Žďárských vrchů. Pod hradem se rozkládá středověké městečko Lipnice nad Sázavou, místo spojené v posledním století především se jménem lipnického rodáka, spisovatele Jaroslava Haška. Hrad i město bylo založeno mocným rodem Ronovců, v průběhu staletí patřila Lipnice mnoha významným šlechtickým rodům i českým králům. V roce 1417 byli v lipnické hradní kapli za Čeňka z Vartenberka vysvěceni první husitští kněží. Hrad byl následně téměř dvě stě let sídlem mocného rodu Trčků z Lípy, kteří nákladně přebudovali hrad - pozdně gotická přestavba vtiskla hradu podobu výstavného šlechtického sídla. Hrad byl upravován v renesanci, dílčí úpravy pocházejí z doby barokní. Význam lipnického hradu postupně slábnul. V roce 1869 byl hrad zasažen ničivým požárem a stal se opuštěnou zříceninou.

Ve dvacátých letech 20. století lze zaznamenat aktivity Klubu českých turistů na záchranu rozsáhlé zříceniny. Ze 70. let 20. století pochází studie celkové rekonstrukce hradu řešená podle politicky prosazeného zadání s využitím pro pompézní muzeum spisovatele Jaroslava Haška, zpracovaná ve Státním ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Praze. Realizační projekt, poplatný dobovým metodickým přístupům k památkám, počítal s obnovením středověké podoby hradu. Vlastní rekonstrukční práce však byly prováděny s velkou necitlivostí a provázeny brutálními zásahy do autentických konstrukcí. Ve velkém rozsahu a zcela zbytečně došlo k zpevňování zdiva injektáží cementovou směsí. Do míst chybějících stropů byly osazeny nové konstrukce z železobetonu či s použitím keramických stopů, vkládaných do ocelových nosníků a pod. Plánovaná celková obnova hradu Lipnice, započatá v 80. letech

20. století rozsáhlou rekonstrukcí Thurnovského paláce a věže Samsonu byla po několika letech v rozpracovanosti zastavena. Nevhodné stavební zásahy, provázené necitlivým používáním betonářské technologie silně poznamenaly autenticitu významného gotického hradu.

Podstatná část hradu pak zůstala třicet let nedokončená - jako opuštěné, odpudivé staveniště. Úkolem GIRSA AT s.r.o. bylo tento neúnosný stav s minimálními prostředky napravit. Metodiku obnovy zpracoval GIRSAAT s.r.o. na základě svých zkušeností z obdobného zadání, zejména naposledy z úprav při obnově obdobně poničeného lotyšského hradu Bauska. Základem pojetí plánovaných úprav bylo přesvědčení, že u památek, těžce poškozených necitlivými úpravami v nedávné minulosti je především nezbytné chránit, citlivě konzervovat a prezentovat každou součást autentické historické materie o to více, o co jí bylo ubráno předchozími necitlivými zásahy. Kromě toho musí nastoupit uvážlivé korektivní zásahy pro eliminování nepříznivých dopadů předchozí rekonstrukční aktivity. Při pokusu o rehabilitaci památky a její důstojnosti je zapotřeb volit přiměřené nástroje, tak, aby byly uchovány a zhodnoceny veškeré autentické doklady. Je nezbytné vyvarovat se jak pokusům o puristické rekonstrukce historického stavu, tak i vkládání kontrastních novotvarů s prvoplánovou distancí nové vrstvy. Jde o atmosféru památky a tak jsou na místě především jemné vizuální korekce, dobře rozmyšlené a odzkoušené dílčí úpravy, směřující jak k eliminaci necitlivých elementů, tak k vytvoření spojitého vizuálního vjemu, při kterém hraje hlavní roli autenticita památky. Metodu cíleného kontrastu nové vrstvy v historickém prostředí (obzvláště v případech úprav hradů a zámků) autoři nevyznávají. Důležitou podmínkou pro určení rozsahu plánovaných korektivních úprav musí být i ekonomická efektivnost, garantující dostupnost realizace se zárukou zvládnutí celé akce.

Architektonické riešenie obnovy (Václav Girsa)

Zásahy z 80. let nebyly reverzibilní a dokončovat rekonstrukci podle původního projektu by ještě více památku poškodilo. Zvolili jsme tedy korektivní typ úpravy s kombinací konzervačního přístupu (autentické zdivo, ostění a zbytky omítek), restaurováním (torza nástěnných maleb) a rekonstrukcemi (například s obnovou cihelných kleneb k zakrytí přemrzlého stropu z hurdisek). Zároveň byly cíleně do "do hry" zapojeny ty konstrukce z doby nedokončené obnovy (zejména masivní železobetonové stropy), které již nebylo reálné odstranit.

Před úpravou zdiva bylo provedeno opatrné očištění od výronů cementové injektáží směsi. Partie s obtížně odstranitelnými cementovým materiálem byly překryty vápennými omítkami či prohozem, řešeným s optickou návazností na dochované autentické situace. Historické omítky (gotické, renesanční) či jejich pozůstatky byly očištěny a konzervovány s případným doplněním. Novodobé zastropení původně monumentálních sálů z doby nedokončené rekonstrukce z 80. let minulého století představovalo velmi rušivý prvek. Hrubé a mizerně provedené železobetonové či keramické stropy jsme nechtěli skrývat obvyklým kašírovacím způsobem – například dodatečným podvěšováním dřevěných stropů. Keramický strop sálu byl proto skryt rekonstrukcí renesanční klenby -podklenutím ze starých cihel, osazenou na dochované klenební výběhy. V torzálním prostředí zůstala obnovená klenba záměrně neomítaná. Ve velkých sálech byly ponechány viditelné železobetonové konstrukce stropů, jejich vzhled byl však zkultivován restaurátorským zásahem (očištění, doplnění materiálu v místech obnažené výztuže, barevné retuše). Vybouráním dodatečné příčky došlo k uvolnění monumentálního klenutého prostoru velkého sálu, přičemž vykloněné pilíře kaplového výklenku byly staticky zajištěny vloženými kovanými mřížemi. Místnosti byly opatřeny cihlovou dlažbou a doplněny truhlářskými výplněmi v lapidárním provedení. Přístup do sálů 1. patra byl zajištěn rekonstrukcí renesančního schodiště, dochovaného v torzu. Rekonstrukce svým pojetím zohlednila torzální charakter daného prostředí.

Rozsáhlý stavebně restaurátorský zásah, doplněný strukturálními i barevnými retušemi nových materiálů a surového betonu přispěl k vytvoření výtvarně jednotného obrazu, přičemž beton se tím stal integrální součástí historických prostorů a jejich důstojnosti. Jedná se z hlediska památkového přístupu o novum - princip "korektivních úprav" je inspirací i pro návrat důstojnosti i ostatních, v nedávné minulosti obdobně necitlivě upravovaných památek o to více, že se jedná o řešení ekonomicky nejúspornější. Úpravy hradu Lipnice reprezentují jednu z prvních realizací tohoto typu. Realizace významně přispěla k návratu důstojné atmosféry do prostor hradu a k zvýšení návštěvnosti hradu. Soubor obnovených sálů bude sloužit pro expoziční účely i pro pořádání kulturních akcí.

Výstavu "Obnova hradov v stredoeurópskom priestore" pripravili:

Fakulta architektúry STU - Vzdelávacie a vedecko-výskumné centrum v Banskej Štiavnici a platforma „Načo sú nám pamiatky?“
Menovite: prof. Ing. arch. Pavel Gregor, PhD., doc. Ing. arch. Jana Gregorová PhD., Ing. arch. Zuzana Ondrejková PhD., Ing. arch. Silvia Petrášová, PhD.

Odborná platforma „Načo sú nám pamiatky?“ vznikla na Fakulte architektúry STU v roku 2013 s cieľom popularizovať problematiku pamiatkovej obnovy. Platforma sa snaží systematicky pripravovať akcie s hlavným cieľom propagovať pamiatky, a to nielen v radoch študentov, ale aj širokej verejnosti. Za zmienku určite stojí dokumentárny film “Načo sú nám pamiatky?” - sonda do názorov súčasnej spoločnosti (2013), panelová diskusia o úlohe architekta pri obnove pamiatok (2014) a výstava Obnova hradov v stredoeurópskom priestore (2015).

Podklady poskytli: Ing. arch. Zuzana , PhD. Ondrejková Ing. arch. Silvia Petrášová, PhD