Výsledky 1. ročníka Českej ceny za architekturu sú známe

Premiérový ročník Českej ceny za architekturu poskytuje výber najkvalitnejšej architektonickej tvorby v Česku za posledných 5 rokov a je verným obrazom situácie v českej architektúre. Málokedy sa stane že v architektonickej súťaži vyberá porota z takého množstva dobrej architektúry a ešte zriedkavejšie je, ak jednomyselne vyberie víťaza. Pre slovenského čitateľa je určite zaujímavé aj priame porovnanie z našou cenou CE∙ZA∙AR. 

Do finále Českej ceny za architekturu medzinárodná odborná porota "poslala" sedem projektov. Víťaz i finalisti sa etablovali z radov 63 nominovaných projektov, ktoré sme predstavili v júni. 

Porota rozhodovala v zložení: Joe Morris (predseda), Boris Bežan, Jan De Vylder, Kees Kaan, Ivan Koleček, Miriam Lišková a Martin Rein-Cano.

Porotcovia sa zhodli, že by sa česká architektúra mala viac otvoriť zahraničným vplyvom a že organizovanie súťažnej prehliadky pod taktovkou Českej komory architektov môže v tomto kroku veľkou mierou prispieť: "Získali jsme dojem, že české architektuře jednoduše chybí přesah. Tato absence se odráží v nedostatečném zastoupení českých architektů mimo území České republiky i v malém množství přihlášených prací zahraničních autorů. Zároveň se objevuje také málo děl, která by byla výsledkem kultivované spolupráce domácích a zahraničních architektů. Porota však doufá, že se tento aspekt v nadcházejících letech změní." (tu vidíme paralelu aj u nás)

Prihlásené stavby boli takmer zo všetkých českých regiónov. Pestré bolo aj zastúpenie typologických druhov - od súkromných rodinných domov a kancelárií cez stavby určené pre verejnosť a kultúrne budovy až po školské zariadenia a rekonštrukcie objektov. 

Pomocou jasne stanoveného procesu posudzovania najlepších stavieb bolo zvolených osem finalistov vrátane jednomyseľne vybraného víťaza. Stojí za povšimnutie, že žiadna z najvyššie hodnotených prác nebola postavená na území hlavného mesta Prahy. Táto skutočnosť vypovedá o širokom zábere architektonických aktivít naprieč krajinou a ich vysokej kvalite, ale zároveň sa tak odkrýva znepokojujúci rozvoj hlavného mesta, ktoré sa potýka s mnohými typickými urbanistickými problémami. Členov poroty tiež zaskočila absencia akýchkoľvek zmysluplných projektov zameraných hlbšie na sociálnu problematiku hromadného bývania či škôl v mestskom prostredí.

Česká cena za architekturu je definovaná tak, že nerobí rozdiely medzi jednotlivými dielmi, čo sa týka ich veľkosti, typológie či funkcie. Porota si vopred definovala kritériá, podľa ktorých bude jednotlivé diela posudzovať: komplexnosť, prínos, prostredie, efektivita, prispôsobivosť, kontext, história, dôslednosť. Ale zo všetkého najviac tu bola túžba nájsť na stavbách "niečo výnimočné", niečo čo veľmi dobré delí od mimoriadneho:

"Rádi bychom ozřejmili důvody, proč jeden specifický stavební počin zvítězil a řada dalších nikoliv. Všechna díla uvedená na seznamu finalistů reprezentují skutečně vysokou úroveň tvorby. Jen jedna práce ale vynikla nad všechny ostatní, a tím je Zen-Houses – ateliér a dům v Liberci. Prostý, ekonomický a nenáročný projekt je charakterizován specifičností své lokace, schopností na toto prostředí reagovat, svou naprostou unikátností i vytrvalou snahou provokovat a sebejistě zkoušet nové principy i za cenu případných chyb. Díky tomu všemu Zen-Houses dokázal uspět a bezesporu se tak jedná o vynikající dílo, o stavbu se skutečnou ambicí pokoušet hranice a stát se vzorem pro mnohé z nás.

Ze všech těchto důvodů porota gratuluje autorům Zen-Houses, historicky prvním vítězům České ceny za architekturu."

Hlavná cena:

Zen-Houses (podrobné predstavenie diela tu)

Srdce poroty a Hlavnú cenu získal neveľký projekt Zen-Houses (2015) spájajúci bývanie a pracovný priestor pre svojich tvorcov - architektov Petra Stolína a Alenu Mičekovú. Liberecké domy - dvojčatá na prvý pohľad vynikajú predovšetkým konštrukčne oddelenými objektmi pre odpočinok a pre prácu a tiež svojim ojedinelým konceptom založeným na čo najjednoduchšej forme bývania. Tá sa ukazuje najmä v použití výrobných modulov SIP (Stuctural Insulated Panel), ktoré sa opakovane premietajú do konštrukcie domov. Oba domy pri zachovaní šírky len 3 metre pritom nepôsobia vôbec stiesnene, ale naopak veľmi vzdušne a otvorene. Porota vo svojej správe uvádza:

"Tato realizace vyzývá k zamyšlení nad pojmy „norma“ a „očekávání“ v rámci rozvoje venkova a v regionálním kontextu. Zde jsou všechny typické představy o bydlení a práci přehodnoceny a slity dohromady s ohledem na osobní preference obyvatel. Dům byl navržen a zamýšlen pro architektonický tandem a koncipován do dvou jednoduchých krychlových objemů, jeden je určený pro bydlení a druhý pro práci. Pravoúhlé objemy rámují robustní strom v prázdnotě mezi nimi s výhledem na jih. Porota se domnívá, že u tohoto projektu jsou základní podmínky pro život řešeny experimentem a inovací a hranice mezi veřejným a soukromým, bydlením a prací se prolínají.

Dům využívá průmyslové komponenty, jejichž aplikace je velice efektivní a zároveň zábavná, často hraničící s úrovní fetiše. Opláštění, obklad z průhledných akrylátových panelů, je jednoduše upevněno na kostru z měkkého dřeva, čímž vzniká zajímavý detail s obnaženou konstrukcí. Velká zapuštěná okna umocňují subtilní vzhled stavby a přitom rámují poutavé výhledy ven i dovnitř. Interiéry obou domů jsou provedeny ve zredukované a základní paletě materiálů; dřevotřískovými deskami, dřevěnými trámy, překližkou, surovým kovem a pryží. Dokazuje to, že ta nejlepší architektura nemusí být ani zdaleka nejdražší.

Přes zdánlivou sofistikovanost, kterou na nás mohou působit složité půdorysy a řezy, může být tento dům snadno považován za prototyp svého druhu, a to především kvůli své přizpůsobivosti plánu, situaci a měřítku. Jedná se o systém, který může být dle potřeby pozměněn tak, aby sloužil jednotlivci, rodině či městu. Realizace také vznáší řadu otázek týkajících se trvalosti a dočasnosti, udržitelnosti, přizpůsobení se podmínkám a hospodaření s energiemi.

Porota doufá, že udělením České ceny za architekturu 2016 právě Zen-Houses se veřejnosti představí reálné alternativní řešení, odlišné od očekávaného a tradičního bydlení. Architektům pak tento projekt nabízí možnost reinterpretace všeho, na co byli dosud zvyklí, a příslib vyšší úrovně kreativity a výkonu bez ohledu na rozsah zakázky nebo typologii."

Finalisti:

Dolní oblast Vítkovice (viac tu)

Medzi množstvom prihlásených rekonštrukcií porotu zaujalo dielo Josefa Pleskota. Ide o rozsiahle úpravy industriálnej oblasti Dolní Vítkovice (AP atelier, 2015). Porota vo svojej správe uvádza:

"V rámci tohoto projektu se světy průmyslu, kultury a vzdělávání prolínají v nový dynamický formát, který vytváří novou a fungující alternativní identitu pro postindustriální město Ostrava-Vítkovice. Zde se vize klienta a konceptuální ambice architekta setkaly a vytvořily nový svět. Svět, ve kterém se ruiny průmyslové minulosti poeticky spojují s intervencemi moderního programu. Díky tomuto přístupu je zachována rezivějící síť rafinerie a současně je do tohoto industriálního prostředí vkládána řada nových společenských prostor včetně divadel. Tato realizace se pravděpodobně stane důležitou referenční stavbou pro další česká města, která procházejí podobnou proměnou."

Krkonošské centrum environmentálneho vzdelávania (predstavenie diela tu)

Z novostavieb sa do finále dostalo Krkonošské centrum environmentálneho vzdelávania (Petr Hájek ARCHITEKTI, 2014). Mediatéka v českom meste Vrchlabí zaujala silným konceptom, ktorý sa podarilo dotiahnúť až do detailu.

"Výjimečná kvalita, ambice a provedení této stavby jsou pozoruhodné. Ilustrují pozitivní vliv, který může architekt mít při výstavbě. Porota se však domnívá, že jako architekti bychom měli být schopni přijmout výzvy vyplývající z potřeb začleňování současné moderní architektury do historického prostředí – nikoliv však ukrýváním nových objektů, ale pevnějším propojením starého s novým", ocenili projekt porotcovia.

Rekonštrukcia vily Tugendhat

Medzi finalistov patrí aj Rekonštrukcia vily Tugendhat (ARCHTEAM a RAW, 2012). Samotnej obnove predchádzal dlhotrvajúci pamiatkový prieskum a dokumentácia stavby. Na tomto základe bola vypracovaná projektová dokumentácia s cieľom navrátiť stavbu do pôvodnej podoby z tridsiatych rokov minulého storočia. Stavebné zásahy sa zamerali najmä na sanáciu poškodených konštrukcií, odstránenie neskorších stavebných zásahov a rekonštrukciu pôvodného zariadenia.

"Vila Tugendhat je úžasným příkladem architektonické moderny, která je po pečlivé rekonstrukci nyní zpřístupněna široké veřejnosti, jež může obdivovat mimořádnou kvalitu práce Miese van der Rohe. Tedy práce, která se projevuje unikátní a fascinující vizí, již lze pozorovat i v dalších jeho projektech, jako jsou německý pavilon pro mezinárodní výstavu v Barceloně nebo Farnsworth House v americkém Illinois. Tato rekonstrukce je komplexním a uceleným počinem, nekompromisní stavbou kladoucí důraz na každý detail. Svým přístupem se autoři neodvracejí od základních principů tohoto projektu, v němž poznání, porozumění a interpretace jsou stejně důležité jako původnost dochované tkaniny; proto je projekt rekonstrukce ústředním bodem rozpravy o autenticitě. Důležité je pro porotu též přesvědčení, že by se rekonstrukce vily měla stát následováníhodným příkladem rekonstruování a renovování památek v České republice", zhodla sa odborná porota.

Revitalizácia Gahurovho prospektu (viac tu)

Ako významný a veľmi vydarený zásah do verejného priestoru, ktorý navyše vznikol na základe architektonickej súťaže, porota uviedla revitalizáciu Gahurova prospektu v Zlíne (ellement, 2013):

"Tato realizace byla porotci považována za vynikající reakci na řadu specifických urbanistických výzev. Jedná se o zřetelné propojení univerzity se sousedícími zařízeními a občanskou vybaveností přes dobře navrženou zelenou plochu. Revitalizace názorně poukazuje na nezbytnost promyšleného přístupu při úpravách veřejného prostoru – v tomto případě se vstup vydařil díky jednoduchému konceptu a designu. Řešení má pozitivní vliv na prostředí a přirozeně navazuje na historické uspořádání místa, které se skrývá v nově navržených zapuštěných liniích."

Revitalizácia zámockého návršia v Litomyšli (predstavenie časti projektu)

Druhým projekt Josefa Pleskota, ktorý sa dostal do finále ceny je Revitalizácia zámockého návršia v Litomyšli (AP atelier, 2015). Ide o rozsiahly projekt v pamiatkovo chránenom území.

"Prvotní návrhy na řešení místa a program byly zásadně změněny, jakmile byly zpřístupněny výsledky historicky důležitého archeologického průzkumu. Výsledná omezení přinutila klienta i architekta, aby pozměnili strategii. Nové komplexní řešení zahrnovalo všechny aspekty a kombinovalo nový interní program spolu s úpravami okolních ulic; jediné a umírněné gesto – minimální zásahy – jako odpověď na řadu složitých programových a kontextových vazeb", dodáva porota.

Tři věže

Za veľmi vydarenú rekonštrukciu medzinárodná porota považuje Tri veže - zateplenie obecných budov s urbanistickým presahom v Líbezniciach (Atelier M1 architekti, 2014):

"Tři věže dávají obci Líbeznice novou identitu díky rozvážnému a chirurgicky přesnému přístupu. Provedeno bylo mnoho prostých a rozumných zásahů, s ohledem na omezený rozpočet. Porota zastává názor, že by se tato realizace mohla časem stát dobrým příkladem pro mnoho dalších českých vesnic, jejichž vývoj během období silné a nekontrolované urbanizace stagnoval či přímo zeslábl."

Kláštor Nový Dvůr (viac v tomto článku)

Prestavba poľnohospodárskeho statku na kláštor trapistov. Výrazovo minimalistická architektúra s citom a pokorou k miestu a kontextu (ATELIER SOUKUP OPL ŠVEHLA, 2014).

"Zachování, opakované využití a posílení hodnoty zemědělských budov pro účely kláštera jsou skutečně modelovým příkladem a stanovují standardy pro realizaci staveb této typologie. Klášter integrovaný do historické krajiny spojuje lidové a moderní do formální skladby duchovní úplnosti a důslednosti. Prostory jsou svou formou a detailem velmi elegantní, nabízející paletu reduktivismu, v němž vnější forma a vnitřní uspořádání korespondují stejnou měrou s poetickou krásou okolní krajiny a kvalitou světla. Výsledkem je poklidný a duchovní celek celé stavby", hodnotí porota.

Udelené boli takisto mimoriadne ceny partnerov Českej ceny za architektúru.

Cenu VELUX za najlepšiu prácu s denným svetlom získala Jonášovic stodola (A2F, 2012). Porota spoločnosti zložená zo zahraničných architektov ocenila, že objekt cielene pracuje s denným svetlom a spojením interiér - exteriér. Projekt presvedčivo komponuje pohľady a priehľady v rámci domu a okolia.

Cena časopisu ERA21 za prínos k obnove vidieka a citlivú prácu s historickým dedičstvom putuje do rúk mladého architektonického dua Martin Prokš a Marek Přikryl. Vydavateľa architektonického časopisu oslovili svojou adaptáciou bývalých poľnohospodárskych garáží na zázemie biotopu v Honěticiach pri Kroměříži (2013). Projekt rieši dôležité tému obnovy vidieka a citlivo pracuje s pozostatkami minulosti, a zároveň prispieva k téme trvalo udržateľného rozvoja. Ocenenie patrí nielen architektom, ale aj investorovi za snahu o vzkriesenie aktivít vo vidieckej krajine.

V rámci Českej ceny za architektúru sú tiež oceňované výnimočné aktivity na poli architektúry. Nomináciu vykonávajú členovia Akadémie a Grémia Ceny. V tomto roku boli udelené celkovo tri Ceny za výnimočný počin.

Cenu získala ročenka Česká architektura, ktorú už 17. rok vo vydavateľstve Prostor -  architektura, interiér, design vydáva Dagmar Vernerová. Akadémia ocenila dlhodobú propagáciu českej architektúry, a to ako u laickej, tak odbornej i verejnosti, ktorá je založená na každoročnom výbere stavieb jednou osobnosťou z radov architektov:

“Již 16 ročenek vydaných soukromým nakladatelem si v naší zemi získalo mimořádné renomé. Každý rok osloví Dagmar Vernerová jednu osobnost české architektury, aby vybrala zhruba třicítku nejlepších staveb za jedno roční období. Každý autor vybírá z několika stovek realizací a obyčejně jich navštíví okolo stovky. Takové množství by žádná komise nikdy nezvládla. Ukazuje se, že osobní výběr jednoho autora je pro publikaci výhodou a každá kniha si tak nese autentické hodnocení a pohled na současnou českou architekturu. Archivní sběr obsáhlých dat a událostí jednoho roku v architektuře ve spojení s kvalitními fotografiemi, plány a technickými údaji u každé stavby je cennou sondou do úrovně naší výstavby. Vysokou laťku publikace nastavuje od prvních vydání grafická úprava Studia Najbrt. Je až k nevíře, kolik toho pro úroveň stavební kultury Dagmar Vernerová jako soukromá osoba – nadšenkyně vykonala a jaký společenský dopad její ročenka Česká architektura má. Rozpočet velkolepé knihy se přitom jen z malé části pokryje vlastním prodejem, většinu nákladů kryjí sponzoři.”

Výnimočný počin za propagáciu architektúry získava tiež združenie KRUH, ktoré pod taktovkou architektky Marcely Steinbachovej v tomto roku uskutočnilo už šiesty ročník celorepublikového festivalu Den architektury. Združenie ďalej organizuje veľmi obľúbené cykly prednášok (napr. Cyklus Švajčiarsko - Českých inšpirácií či formát Architektky). Akadémia v odôvodnení okrem iného uvádza:

"Marcela Steinbachová je vůdčí osobností malého občanského sdružení KRUH, které má nebývalý společenský dopad. Od roku 2001 pořádá přednášky významných českých a zahraničních architektů. Zahraniční, opravdu zvučná jména zve vždy ve spolupráci s ambasádami jejich zemí a tím mezi posluchače umí dostat začínající architekty a studenty. Nyní se již obecná úroveň přednášek na školách zlepšila, ale bývaly doby, kdy Marcela Steinbachová s několika málo lidmi pořádala přednášky zajímavější a lepší než na samotných školách architektury. Občanské sdružení Kruh dále pořádá Den architektury po celé zemi. Hlavním lákadlem akce jsou komentované procházky s architekty, historiky a dalšími osobnostmi po architektonicky zajímavých místech a čtvrtích. KRUH je skvělou ukázkou naplňování ideje občanské společnosti, jak ji definoval Václav Havel a další myslitelé.

15 let Kruhu – asi 30 000 návštěvníků – přes 240 přednášek; 5 let Dne architektury – asi 26 000 návštěvníků – 110 zapojených měst – přes 600 akcí."

Tretím Výnimočným počinom za rok 2016 sú Pražské stavební předpisy (Kolektív autorov: Pavel Hnilička, Filip Tittl, David Tichý, Renata Králová-Pintová, František Korbel a Eva Faltusová). Akadémia ocenila mimoriadny pokus o významné skvalitnenie výstavby a verejného priestoru v hlavnom meste:

"Architekt Pavel Hnilička a jeho tým na Institutu plánování a rozvoje. hl. m. Prahy předvedl profesionální přístup při přípravě Pražských stavebních předpisů. Za příkladné lze považovat rovněž neúnavné vystupování na veřejnosti při projednávání těchto předpisů při následné politické a mediální obhajobě tohoto zásadního dokumentu umožňujícího realizaci městské výstavby v Praze. Jedná se o mimořádný pokus o významné zkvalitnění výstavby a veřejného prostoru v hlavním městě."

Na galavečer nadviaže séria výstav - Pražský DOX - Centrum súčasného umenia bude v dňoch 9. novembra až 11. decembra 2016 hostiť výstavu 1. ročníka Českej ceny za architekturu. Vernisáž bude 8. novembra od 19: 30 (DOX, Poupětova 1, Praha 7). Brnu sa Cena predstaví v Galerii architektury, a to od 3. marca do 2. apríla 2017. Vernisáž sa uskutoční 2. marca od 17: 00 (Galerie architektury Brno, Starobrněnská 18, Brno). V pláne sú aj ďalšie výstavy.

Za podklady ďakujeme Zuzane Hoškovej a Českej komore architektov.