Česká cena za architektúru 2023 - zvíťazila Lávka v Litomyšli

Hlavnú cenu si odniesli Lukáš Ehl, Tomáš Koumar, Ladislav Dvořák a Ladislav Šašek z ateliéru EHL & KOUMAR ARCHITEKTI za návrh Lávky v Litomyšli. Dielo sme podrobne predstavili v samostatnom článku. 

Vo finále aktuálneho ročníka Českej ceny za architektúru porota vyberala zo šiestich diel. Víťaz aj finalisti vzišli spomedzi 31 nominovaných prác, ktoré ČKA predstavila na nominačnom večere v júni tohto roku. Celkovo sa o Českú cenu za architektúru v 8. ročníku uchádzalo 241 realizácií, dokončených počas posledných piatich rokov.

Udelených bolo tiež päť Cien partnerov: Cena Ministerstva pre miestny rozvoj ČR za presadzovanie kvalitnej výstavby prostredníctvom architektonických súťaží, Cena Ministerstva priemyslu a obchodu ČR za príkladnú revitalizáciu brownfieldu, Cena Agentúry ochrany prírody a krajiny ČR za citlivé a šetrné riešenie stavby vo vidieckom prostredí, Cena spoločnosti Central Group za inovatívny prístup k riešeniu nového bývania a Cena spoločnosti Vekra za povýšenie elementárneho stavebného prvku na umenie.

“Česká cena za architekturu velmi dobře naplňuje zákonné poslání České komory architektů, i aktualizovanou Politiku architektury a stavební kultury ČR - představuje odborné a zejména laické veřejnosti kvalitní architektonickou produkci realizovanou na našem území. ČCA se za 8 let své existence stala nejlepším nástrojem propagace a popularizace našeho oboru a kvality poměřené evropskými měřítky, a to bez zatížení rozpočtu komory i bez úhrady soutěžícími“, uviedol predseda ČKA a Grémia ČCA Jan Kasl pri vyhlasovaní výsledkov. 

"Česká cena za architekturu za posledních cca pět let přerostla v celoroční aktivitu rozprostřenou po regionech, zahrnující desítky výstav a množství besed, přednášek a dalších akcí pro nejširší veřejnost. Svým mediálním dopadem se letos stala vedoucí soutěžní přehlídkou v ČR a já jsem vděčný partnerům, že podporují zveřejňování příkladů dobré praxe a inspirují tak soukromý i veřejný sektor při rekonstrukci i přípravě nových staveb. Mezinárodní porota oceňuje realizace bez ohledu na jejich investiční náročnost či objem, ale vyzdvihuje výjimečnost odrážející soudobé trendy i nadčasovost postavenou na místní zkušenosti,“ doplnil Jan Kasl svoje hodnotenie.

Finalistov spomedzi 31 nominovaných realizácií vyberala medzinárodná porota na čele s predsedníčkou architektkou Tabou Rasti (Španielsko). Ďalej v porote zasadli architektka Gilma Teodora Gylytė (Litva), architekt a urbanista Joakim Lindmarker (Švédsko), architekt, krajinný architekt a urbanista Winy Maas (Holandsko), architekt Oliver Sadovský (Slovensko), krajinná architektka Maike van Stiphout (Holandsko) a spisovateľ, kurátor a kritik špecializujúci sa na oblasť dizajnu a architektúry Deyan Sudjic (Veľká Británia).

Začiatkom septembra porotcovia navštívili Českú republiku, aby videli a následne podrobne prediskutovali nominované stavby. “Hodnocení nás zavedlo napříč Českou republikou, od odlehlých venkovských enkláv přes historická města, bývalá průmyslová centra hledající novou budoucnost až po monumentální centrum Prahy. Jako návštěvníci ze zahraničí jsme si dobře uvědomili dlouhou architektonickou tradici, stejně jako i práci nové generace architektů,” uviedla porota vo svojej záverečnej správe. Prihlásené diela porotcovia posúdili a ocenili bez stanovenia akýchkoľvek kategórií. Konštatovali, že Česká cena za architektúru by podľa nich “měla by být spíše než jako soutěž chápána jako celospolečenský dialog o tom, co může současná architektura zemi nabídnout.”

Hlavná cena

Hlavnú cenu porotcovia udelili Lukášovi Ehlovi, Tomášovi Koumarovi, Ladislav Dvořákovi a Ladislavovi Šaškovi z ateliéru EHL & KOUMAR ARCHITEKTI za návrh Lávky v Litomyšli (2022). Dielo sme podrobne predstavili tu.

Nová lávka s výťahom nahradila pôvodný nadchod z roku 1981. Zaisťuje bezbariérové pešie ​​spojenie dvoch častí mesta ponad rušnú komunikáciu, pričom spája lokalitu okolo mestského úradu a historické centrum mesta. Subtílnu oceľovú konštrukciu lávky nesú masívne piliere z pohľadového betónu. Prevýšený pylón výťahu je umiestnený v osi pôvodného schodiska. Stavbu oživujú grafiky Ivany Šrámkovej. Podľa porotcov je lávka “přesně to, co je v daném místě potřeba. Nevytahuje se, ani se nevyhýbá. Nevyvolává žádné otázky. Žádné nekonkrétní zpochybňování záměru. Není v něm prostě nic navíc, a to je v dnešní době vlastnost neobvyklá.” Pôsobí podľa nich ako "syntéza architektury, inženýrství a urbanismu, produkt komunity, která časem vytvořila z architektury významnou součást svého veřejného života, předmět společné občanské vize budoucnosti.” Porotcovia ďalej ocenili, že “je působivým příkladem tvůrčí spolupráce mezi architektem, inženýrem, umělcem a občany města.” "Dobrý most je jako dobrý skutek v nevlídném světě, altruistická investice do veřejného prostoru, způsob, jak propojit lidi a místa, navržený tak, aby byl příjemný na pohled i jako zážitek,” zaznelo pri hodnotení víťazného diela. “Nová litomyšlská lávka je presne taká: úplne presvedčivá syntéza architektúry, inžinierstva a urbanizmu, ktorá spája dve časti mesta, niečo ako novodobá verzia Karlovho mosta v Praze," uzatvára porota. 

Hodnotenie poroty v plnom znení:

Dobrý most je jako dobrý skutek v nevlídném světě, altruistická investice do veřejného prostoru, způsob, jak propojit lidi a místa, navržený tak, aby byl příjemný na pohled i jako zážitek. Nová litomyšlská lávka je přesně taková: zcela přesvědčivá syntéza architektury, inženýrství a urbanismu, která spojuje dvě části města, něco jako novodobá verze Karlova mostu v Praze. V klasickém urbanistickém pojetí tvoří decumanus ke Smetanovu náměstí, městskému cardu neboli hlavni ulici.

Litomyšlská lávka kombinuje betonovou věž, která ladí s barokní věži určující centrum města a je její ozvěnou, s ocelovou Vierendeelovou konstrukci. Oba prvky si spolu pohrávají jako dva velkorozměrné sochařské objekty. Výsledkem konstrukčního požadavku vytvořit protiváhu k hlavnímu rozpětí mostu je dokonale umístěné vyhlídkové místo, které visí nad břehy říčky Loučná. K tomu se přidává několik pečlivě vybraných detailů; do nebe orientované okno ve věži výtahu či kaligrafické křivky z dílny místního umělce na dveřích.

Tento most je přesně to, co je v daném místě potřeba. Nevytahuje se, ani se nevyhýbá. Nevyvolává žádné otázky. Žádné nekonkrétní zpochybňování záměru. Není v něm prostě nic navíc, a to je v dnešní době vlastnost neobvyklá. Nebyl však realizován ve vzduchoprázdnu. Naopak, možná k tomu vedla právě i politická a vizionářská kontinuita tohoto malého města.

V Litomyšli se každý měsíc setkávají současný starosta a jeho předchozí kolegové s dlouholetou městskou architektkou a společně probírají strategii rozvoje města. To je jeden z důvodů, proč je Litomyšl pokladnicí obsahující bohatou sbírku významné současné architektury.

Finalisti

Čestné ocenenie Finalista Českej ceny za architektúru 2023 získalo okrem víťaznej stavby päť ďalších diel.

Porotu zaujalo sídlo firmy Kloboucká lesní (2022) v meste Brumov-Bylnice. Za projektom stoja architekti Jan Mach a Jan Vondrák z ateliéru Mjölk architekti (ktorý bol finalistom aj vlani s projektom Hlídka na Stráži). Sídlo spoločnosti zaoberajúcej sa drevovýrobou z lokálnych zdrojov je výkladnou skriňou podniku. Architekti pri jeho návrhu využili dostupné produkty z katalógu. Porotcovia ocenili, že “Vytvořit elegantní stavbu ze dřeva je výzva a v tomto konkrétním případě záleží na velikosti. Díky mnoha žebrům vznikají krásné perspektivní pohledy a stavba zapadá do měřítka okolní krajiny." 

Finalistom sa stala tiež Prestavba historickej budovy bývalých bitúnkov pre potreby galérie Plato Ostrava  (KWK Promes, 2022). Projekt vzišiel z architektonické súťaže. Cieľom bolo zachrániť cenný objekt historických bitúnkov. Tím vedený Robertom Koniecznym podľa poroty dokázal naplniť očakávania “přeměnou uzavřených, zchátralých a hrozivých jatek ve snadno přístupnou a přívětivou galerii stane novým ústředním bodem Ostravy.” Porota vyzdvihla, že “konfrontací a hrou s rozdíly mezi minulostí a současností zaujímá Galerie Plato Ostrava osvěžující a vyvážený postoj v debatě o konzervaci, renovaci a obnově.”

Ďalší Finalista, Pamätník troch odbojov (2022) je prácou Kláry a Tomáša Hradečných a ich tímu z ateliéru IXA. Pamätník vznikol v areáli statku rodiny Mašínovcov v obci Lošany, ktorý pani Zdeňka Mašínová získala späť v roku 2017. Cieľom autorov bolo uchovať pamiatku a odkaz generálmajora Josefa Mašína a jeho rodiny. Pamätník troch odbojov reflektuje mimoriadnu situáciu, kedy je možné čítať modernú históriu Československej a Českej republiky cez osudy jednej sedliackej rodiny a jej súputníkov. “Nechat starý statek rodiny nastříkat betonem není jen radikální aplikací osvědčeného technického řešení používaného pro ruiny, ale také řešením zdůrazňujícím hrůzu a krásu příběhu zároveň, je to pozoruhodná inovace přístupu k péči o památku, která vytváří působivé prostory a abstraktní skulpturu, která nás dojímá a nutí k zamyšlení,” oceňuje porota. Projekt získal tiež Cenu predsedu Senátu Parlamentu ČR pána Miloša Vystrčila, autori si ju prevzali v júni na nominačnom večeri ČCA.

Ocenenie Finalista si prevzali tiež architekti Václav Šuba a Jakub Červenka z ateliéru OBJEKTOR za dielo Záhrady s cintorínom v pražskej mestskej časti Suchdol. Realizácia vznikla na základe víťazného návrhu z architektonickej súťaže. “Architektonické řešení a estetika hřbitova působí přirozeně, vše je navrženo citlivě ke stávající krajině, jakoby se ani nic nezměnilo,” uznala porota. “Důraz je kladen na nejmenší prvky, zde je interiérová architektura kvalitou v exteriéru. Kvalitní jsou také detaily ve hřbitovních zdech jako vodovodní kohoutky, místa k sezení a jednotný vizuální styl nápisů na náhrobních kamenech,” uviedli ďalej porotcovia, ktorí oceňujú pozornosť autorov venovanú detailom.

Medzi finalistov zaradili porotcovia aj Rozšírenie lodžií panelového domu (2021) v Prahe od architektov z ateliéru re:architekti studio. “Na první pohled nenápadný projekt je kvalitním příkladem minimálního zásahu, který vytváří maximální užitnou hodnotu,” uznala porota, ktorá ocenila, že projekt vznikol “příkladným procesem hledání konsenzu mezi vlastníky bytů.” Rozšírenie balkónov podľa nich pôsobí ako “přirozená součást vývoje domu, kdy nová vrstva citlivě respektuje tektoniku původního obytného bloku.” Porotcovia ocenili “nenápadný zásah v podobě dva metry širokého průběžného přístupového balkonu. Stávající vložené balkony, které byly dříve obtížně využitelné, se staly plně funkčním prostorem náležejícím k bytům, propojily dříve oddělené místnosti s novou venkovní terasou a v neposlední řadě zvýšily hodnotu bytů.”

Podrobné predstavenie finalistov:

Sídlo firmy Kloboucká lesní, Brumov-Bylnice (Mjölk architekti, 2022) - dielo sme predstavili tu

Komentár poroty:

Sídlo společnosti se stoletou historií dřevěných výrobků musí být zcela přirozeně vyrobeno ze dřeva. Dřevo je považováno za látku fixující CO2, jejíž snižování nám pomáhá zpomalovat globální oteplování. Stavět ze dřeva je dobré a dřevo krásně voní!

Budova slouží jako výkladní skříň společnosti a všechny použité dřevěné díly jsou vybrány z nabídky výrobního katalogu. Pila je vzdálená necelých sto metrů, a tak výroba doslova na místě evokuje samotný počátek architektury, kdy se vykácela mýtina v lese a příbytek postavil z toho, co bylo vytěženo.

Vytvořit elegantní stavbu ze dřeva je výzva a v tomto konkrétním případě záleží na velikosti. Díky mnoha žebrům vznikají krásné perspektivní pohledy a stavba zapadá do měřítka okolní krajiny. Je dům příliš velký? Ne! Prostory v budově jsou ale velkorysé. V podkroví jsou dvě otevřené místnosti s výhledem, využívané pro setkávání a konference. Střecha je na jižní straně pokryta solárními panely, které propouštějí světlo na severní straně. Velké střešní přesahy vytvořily na fasádách stín. Dešťová voda ze střechy se zachycuje ve dvou nádržích umístěných podél budovy. V horkých dnech voda ochlazuje vzduch a funguje jako přirozená klimatizace, a přitom nespotřebovává žádnou energii.

Tato budova je připravena na změnu klimatu. Z hlediska ekologické udržitelnosti jde o vynikající projekt, jeden z nejlepších v tomto roce.

Prestavba historickej budovy bývalých bitúnkov pre potreby galérie Plato Ostrava (KWK Promes, 2022) - viac tu

Komentár poroty:

Co je třeba chránit? Co je nositelem paměti? A co přidat místo ztraceného času, vzpomínek, cihel?
Konfrontací a hrou s rozdíly mezi minulostí a současností zaujímá Galerie Plato Ostrava osvěžující a vyvážený postoj v debatě o konzervaci, renovaci a obnově. Dědictví je zde zároveň hladkou vzpomínkou i cihlovou zdí, která vás zapráší, když se o ni opřete.

Zdánlivě mohutné otočné dveře jako by symbolizovaly záchytné body pro novou kapitolu v historii budovy. Tónovaná bezrámová okna naznačují, že se stále jedná o zříceninu. Tak je nechme, ta týraná jatka stará! Ale dopřejme jim důstojnost. Místo zbytečného faceliftu, který má jen oprášit zašlou slávu. Nechte staré spočinout. Obnovené detaily fasády působí při pohledu zpět jako jakýsi nákres, prototyp nebo model v plném měřítku. Slouží jako vysvětlení původních myšlenek stojících za osleplými cihlami a podtrhuje záměrnou hrubost. Bývalé nádvoří, nyní obrácené dovnitř, působí opačně. Zde se přístavby přimykají k původním vnějším fasádám.

Veřejný prostor kolem budovy je kulturní verzí pustiny. Tvoří ho původní vegetace doplněná o exotické kvetoucí byliny a trvalky. Tato městská divočina je odrazem snahy o nalezení rovnováhy mezi ochranou a obnovou v budově. Divočina, která je však kultivovaná, musí být přijata.

Přeměnou uzavřených, zchátralých a hrozivých jatek ve snadno přístupnou a přívětivou galerii naplňuje Galerie Plato očekávání, že se stane novým ústředním bodem Ostravy.

Pamätník troch odbojov,  (IXA, 2022) - dielo sme predstavili tu

Komentár poroty:

Tento projekt je nádherný. Díky němu se seznámíte s dojemným příběhem odvážné rodiny, která v různých dobách vzdorovala utlačovatelům.

Nechat starý statek rodiny nastříkat betonem není jen radikální aplikací osvědčeného technického řešení používaného pro ruiny, ale také řešením zdůrazňujícím hrůzu a krásu příběhu zároveň, je to pozoruhodná inovace přístupu k péči o památku, která vytváří působivé prostory a abstraktní skulpturu, která nás dojímá a nutí k zamyšlení. Vyvstává zde také potřeba projevu současné monumentality.

A pozoruhodnost dává ospalé odlehlé vesnici vidinu budoucnosti mimo nostalgii, která je pro český venkov tak zjevná...

Záhrady s cintorínom pri kaplnke sv. Václava, Praha - Suchdol (OBJEKTOR ARCHITEKTI, 2022) - dielo sme predstavili tu

Komentár poroty:

Na okraji Suchdola vznikl krásný hřbitovní park. Na začátku procházky do lesa je stará alej. Kolem aleje jsou rozmístěna tři tematická zastavení - stará kaplička, hřbitov a rozptylová loučka. Hřbitov tvoří řada vlnek v poli, nízké zídky ohraničující hroby a urnová pole. Důraz je kladen na nejmenší prvky, zde je interiérová architektura kvalitou v exteriéru. Kvalitní jsou také detaily ve hřbitovních zdech jako vodovodní kohoutky, místa k sezení a jednotný vizuální styl nápisů na náhrobních kamenech. A krásně řešené oplocení směrem k přilehlým polím a ve zdi kaple.

Kaple sv. Václava stojí v ohrazené kvetoucí zahradě, což je překvapivá a půvabná kombinace. Lákavé jsou nové branky ve zdi, směrem k sadu a k rozptylové loučce.

Budova, v níž se nacházejí veřejné toalety a domov pro správce hřbitova, sice už není tak přesvědčivá, ale i když přečnívající těžká střecha kontrastuje s jinak působící severskou architekturou a retenční nádrž až příliš odkazuje na koňské stáje Luise Barragana, pozornost věnovaná detailům je stále přítomna. Detaily jsou provedeny jako mřížky, schránky nebo římsy, které nabízejí klidný řád těm, kteří se mohou ocitnout uprostřed chaosu při ztrátě milované osoby. Stěna tvořící kolumbárium je přerušena okny stejné velikosti jako urnové schránky a jako by tak jemně naznačovala, že na druhé straně zdi smrti něco existuje.

Krajinný kontext je zachován, nové drastické prostorové zásahy nejsou provedeny. Architektonické řešení a estetika hřbitova působí přirozeně, vše je navrženo citlivě ke stávající krajině, jakoby se ani nic nezměnilo.

Rozšírenie lodžií panelového domu, Praha - Hostivař (re:architekti studio, 2021) - dielo sme predstavili tu

Na první pohled nenápadný projekt je kvalitním příkladem minimálního zásahu, který vytváří maximální užitnou hodnotu. Pozoruhodný je proces přípravy projektu a silný příběh paní Ditrychové, která jej iniciovala a byla nepochybně hybnou silou jeho realizace. Projekt vznikl příkladným procesem hledání konsenzu mezi vlastníky bytů.

Ke zkvalitnění bydlení významně přispěl nenápadný zásah v podobě dva metry širokého průběžného přístupového balkonu. Stávající vložené balkony, které byly dříve obtížně využitelné, se staly plně funkčním prostorem náležejícím k bytům, propojily dříve oddělené místnosti s novou venkovní terasou a v neposlední řadě zvýšily hodnotu bytů.

Rozšíření balkonů působí v tomto kontextu jako přirozená součást vývoje domu, kdy nová vrstva citlivě respektuje tektoniku původního obytného bloku.
Poměr energie vynaložené na realizaci záměru k samotné hodnotě investice je pravděpodobně nejvyšší ze všech nominací. Celý proces a výsledek je významnou transformační inspirací pro podobné typologické rekonstrukce.

Byli jsme svědky hrdosti obyvatel na vlastnictví něčeho výjimečného. Tento pocit snad bude pokračovat jako pozitivní vlnový efekt přesahující fyzické hranice budovy.

Čestné uznanie

Porota udelila čestné uznanie Verejnému priestranstvu medzi školami v meste Červený Kostelec (2021 architekti, 2022). Projekt vzišiel z architektonické súťaže. Hodnotiaca komisia ocenila prístup autorov aj investora k verejnému priestoru. “Prostor vypadá a působí jako demokratická agora, která propojuje okolní veřejné budovy, jako je škola, městské divadlo, restaurace a pavilon s cukrárnou. Nejdůležitější je však to, že spojuje lidi. Pomocí dobře naprogramovaného a navrženého veřejného prostoru a polootevřeného pavilonu cukrárny se podařilo integrovat život školy do života města a naopak,” stojí vo vyhlásení poroty.

Verejný priestor medzi školami v meste Červený Kostelec (2021 architekti, 2022) - dielo sme predstavili tu

Komentár poroty:

Byl už skoro čas večeře, ale nové veřejné prostranství v Červeném Kostelci ještě stále pulzovalo dětmi, jejich rodiči, nejrůznější mládeží a děvčátky na houpacích konících. Ve městě s osmi tisíci obyvateli to všechno působilo úplně přirozeně, a přitom toto místo představuje mohutný urbanistický skok pryč z dob komunistického dědictví. Zděděné školy postavené v sovětském stylu obvykle působí jako izolované ostrovy, které jsou po všech stránkách odtržené od města a jeho přirozeného života. Červenokostelecký veřejný prostor mezi školními budovami přitom tuto narušenou rutinu zcela změnil a odvážně propojil město se školou veřejným prostorem, který zve k setkávání lidí všech věkových kategorií.

Prostor vypadá a působí jako demokratická agora, která propojuje okolní veřejné budovy, jako je škola, městské divadlo, restaurace a pavilon s cukrárnou. Nejdůležitější je však to, že spojuje lidi. Pomocí dobře naprogramovaného a navrženého veřejného prostoru a polootevřeného pavilonu cukrárny se podařilo integrovat život školy do života města a naopak.
Projekt získává čestné uznání právě za přístup k veřejnému prostoru...

Päť cien partnerov

V rámci Českej ceny za architektúru sa už tradične udeľujú Ceny partnerov. Cenu Ministerstva pre miestny rozvoj ČR za presadzovanie kvalitnej výstavby prostredníctvom architektonických súťaží získal projekt SOKEC - Spoločensko kultúrne centrum (caraa.cz, 2021) - viac tu. Centrum vzniklo v objekte chátrajúcej sokolovne v centre obce Hrušovany pri Brne. Obec postráda klasické námestie, ktorého úlohu supluje práve areál nového spoločensko kultúrneho centra. Podľa hodnotiteľov “následováníhodným principem je obnova zanedbaného území, kdy stavba vznikla na místě dožilé sokolovny v historické zástavbě obce. Je tak zachována paměť místa, které bylo ke společenskému a kulturnímu účelu dlouhodobě využíváno.” Súčasne je “příkladem vhodného postupu přípravy veřejných investic, kdy jeho realizaci předcházela architektonická soutěž.“ Ministerstvo pre miestny rozvoj "oceňuje umírněný, ale reprezentativní výraz objektu, vhodné měřítko stavby reflektující okolní zástavbu i propojení interiéru s exteriérem jak směrem do ulice, tak do zahrady, která tvoří důležitou součást projektu."

Cena Ministerstva priemyslu a obchodu ČR za príkladnú revitalizáciu brownfieldu patrí Gočiárovej galérii v Pardubiciach (TRANSAT architekti, 2022) - dielo sme podrobne predstavili tu. Projekt tvorí súčasť brownfieldu Automatických mlynov bratov Winternitzovcov, ktorý sa podarilo zachrániť a príkladne konvertovať na modernú kultúrno-spoločenskú mestskú štvrť prostredníctvom partnerstva verejného, ​​súkromného a neziskového sektora. Poroty vyzdvihla, že “díky promyšlené koncepci zadavatelů a spolupráci s předními českými architektonickými ateliéry vzniká výjimečný projekt, který nenásilně propojuje jednotlivé budovy, veřejný prostor i náplavku řeky Chrudimky.“ Členovia hodnotiacej komisie ďalej vyzdvihli, že “na obnově objektu bývalé mlýnice je patrné detailní pochopení Gočárovy kompozice.”

Agentúra ochrany prírody a krajiny ČR udelila Cenu za citlivé a šetrné riešenie stavby vo vidieckom prostredí realizácii Spoločenskej sály Farského centra obci Lidečko (studio AEIOU, 2022) - viac tu. Hodnotitelia ocenili “zejména hmotově i materiálově citlivé řešení v exponované části obce.” Hoci je objekt občianskej vybavenosti umiestnený na vyvýšenom mieste vo svahu, nekonkuruje svojou hmotou kostolu sv. Kataríny Alexandrijskej ani historickej budove fary. Architektúra spoločenskej sály pracuje so symbolikou procesnej cesty a vytvára verejný priestor na mieste, kde predtým stálo kultúrne centrum z 50. rokov 20. storočia. “Díky promyšlenému konceptu veřejných prostranství dochází k úzkému kontaktu a propojení stavby a lidí s okolní krajinou,” oceňuje porota.

Cenu spoločnosti Central Group za inovatívny prístup k riešeniu nového bývania si odniesol projekt Holečkova 26 (DAM architekti, 2022), novostavba päťposchodovej polyfunkčnej budovy v Prahe - viac tu. “Architektura domu je charakteristická použitím subtilních ocelových konstrukcí, které vytvářejí dojem prostorové přímkové plochy,” konštatujú porotcovia a oceňujú, že “polyfunkční objekt Holečkova 26 je zdařilou ukázkou ambiciózní solitérní vestavby do struktury města.”

Cenu spoločnosti Vekra za povýšenie elementárneho stavebného prvku na umenie získala realizácia Fibonacci - terasovitý vinohrad nad Prahou (Marco Maio Architects, 2022) - dielo sme podrobne predstavili tu. Stavebný zásah bol plne predurčený pôvodnými historickými prvkami. Tie boli buď odkryté a zachované, alebo obnovené či novo interpretované. “Hmota obyčejného kamene byla přetavena v krásu, funkčnost, dlouhodobost a hloubku detailu,“ ocenila porota, rovnako ako to, že “něco elementárního povýšit na umění, na hodnotu, která nepodléhá době ani trendům.”

Česká cena za architektúru 2023 v číslach:

• 241 prihlásených diel
• 31 nominovaných diel
• 1 Hlavná cena
• 6 Finalistov
• 1 Čestné uznanie
• 5 Cien partnerov
• 1 Výnimočný počin
• 1 Cena predsedu Senátu Parlamentu ČR pána Miloša Vystrčila

Záverečné slovo poroty:

Členové poroty ceny Česká architektura 2023, která obdržela 241 přihlášek, což je více než v loňském roce, byli potěšeni rostoucím úspěchem této soutěže. Jejím hlavním cílem je informovat širší veřejnost o významu vzniku kvalitní architektury v jakémkoli prostředí a je zcela evidentní, že s takovým množstvím realizovaných staveb, které je třeba posuzovat, se cena dostává do povědomí mnoha komunit. Hodnocení nás zavedlo napříč Českou republikou, od odlehlých venkovských enkláv přes historická města, bývalá průmyslová centra hledající novou budoucnost až po monumentální centrum Prahy. Jako návštěvníci ze zahraničí - členové poroty přijeli z celé Evropy - jsme si dobře uvědomili dlouhou architektonickou tradici, stejně jako i práci nové generace architektů. Vzhledem k tomu, že hlavním cílem této ceny je komunikace, měla by být spíše než jako soutěž chápána jako celospolečenský dialog o tom, co může současná architektura zemi nabídnout. Pro porotu to byla příležitost prozkoumat přístupy a myšlení, jak nejlépe recyklovat budovy, které ztratily své původní využití, a jak mohou architekti řešit otázku změny klimatu. Uvažovali jsme o tom, jakým způsobem mohou drobné zásahy pomoci udržet komunity a jak může současná architektura reagovat na historický kontext. Důležitá je právě tato diskuse a poučení, které se dostavuje při dosažení užšího výběru, spíš než nemožné srovnání mezi mostem a mateřskou školou, mezi občanským centrem a galerií současného umění.

Mezi projekty, které jsme navštívili, jsme našli cesty k pochopení například toho, jak mohou pokora a jednoduchost vytvořit silný památník minulé tragédie. Připomněly nám, jakou roli může architektura hrát při fyzickém i sociálním stmelování společnosti.

Každý z projektů, které jsme posuzovali, byl svým vlastním příspěvkem k takové architektonické konverzaci.

Setkali jsme se s odpovědnými architekty a inženýry a v některých případech také s lidmi, kteří projekty skutečně postavili vlastníma rukama. Setkali jsme se s klienty a členy komunit - jednotlivci, na nichž kvalitní architektura skutečně závisí.

Mnohé projekty nás dojaly; trpělivá práce komunity obyvatel pražského sídliště z dob Československa, kteří se spojili, aby zmodernizovali své bydlení, a také památník tří generací odboje. Porota se nakonec shodla na tom, že cenu letos získá lávka pro pěší v Litomyšli. Řešila mnoho problémů, s nimiž se současná architektura potýká, ale přitom si zachovala zásadní jednoduchost. Je syntézou architektury, inženýrství a urbanismu, produktem komunity, která časem vytvořila z architektury významnou součást svého veřejného života, předmět společné občanské vize budoucnosti. Lávka kombinuje betonovou věž s ocelovou Vierendeelovou konstrukcí působící jako velkorozměrové sochařské objekty, které spolu vzájemně komunikují. Konstrukční požadavek na vyvážení hlavního rozpětí mostu vede k dokonale umístěnému vyhlídkovému místu, zavěšenému nad břehy řeky Loučná. Bylo přidáno několik pečlivých detailů, jako je světlík ve výtahové věži a kaligraficky provedené křivky na dveřích. Zároveň vytváří důležité spojení mezi dvěma fyzicky oddělenými částmi města a je působivým příkladem tvůrčí spolupráce mezi architektem, inženýrem, umělcem a občany města.