Víťazom Českej ceny za architektúru 2018 sa stala betónová administratívna budova v Strančiciach pri Prahe

Hlavnú cenu si prevzal David Levačka Kraus za realizáciu administratívnej budovy v Strančiciach.

Vo finále aktuálneho ročníka porota vyberala medzi ôsmimi stavbami. Víťaz i finalisti sa etablovali z 33 nominovaných prác, ktoré ČKA predstavila na konci mája tohto roka. Celkovo sa o Českú cenu za architektúru v 3. ročníku uchádzalo 145 diel dokončených v posledných piatich rokoch.

Udelené boli tiež štyri Ceny partnerov: Cena Ministerstva pre miestny rozvoj ČR za presadzovanie kvalitnej výstavby prostredníctvom architektonických súťaží, Cena Ministerstva priemyslu a obchodu ČR za prístup k revitalizácii priemyselného objektu, Cena Agentúry ochrany prírody a krajiny ČR za citlivú rekonštrukciu stavby v krajine a Cena spoločnosti VELUX za prácu s denným svetlom. Akadémia Českej ceny za architektúru súčasne ocenila Výnimočný počin na poli architektúry.

Finalistov spomedzi 33 nominovaných diel vyberala medzinárodná porota na čele s predsedom Rogerom Riewem (Nemecko). Ďalšími členmi boli Carlo Baumschlager (Rakúsko), Zsolt Gunther (Maďarsko), Andrea Klimko (Slovensko), Robert Konieczny (Poľsko), Yael Moria Klain (Izrael) a architekt českého pôvodu Ivan Reimann (Nemecko). Zišli sa začiatkom septembra priamo v Českej republike, aby osobne zhliadli vybrané nominované stavby. Diela neposudzovali v žiadnych kategóriách. Porotcovia zhodnotili, že „i když je tento proces velmi namáhavý, jsou pro porotu návštěvy lokací a osobní dojmy z rozhovorů s klienty a architekty velmi užitečné. Takto nashromážděné poznatky zásadním způsobem pomohly s konečným rozhodováním.“ Zhodli sa, že „posuzované stavby dosahují vysoké kvality. Bezpochyby jsou schopny soupeřit se současnou evropskou architektonickou tvorbou. Design i celkové provedení jsou na velmi dobré úrovni.

Poznámka: všetky ocenené diela sme v uplynulom roku publikovali na našej stránke. Podrobný profil stavby sa zobrazí po kliknutí na obrázok.

Hlavná cena

Hlavnú cenu porotcovia udelili ateliéru Architektura za realizáciu administratívnej budovy v obci Strančice (2016). Autor diela David Levačka Kraus navrhol novostavbu administratívnej budovy zasadenú do priemyselného areálu. Porotu okrem iného zaujali aj meter hrubé konštrukcie z ľahkého tepelnoizolačného betónu. Podľa ich slov ide o mimoriadny a podnetný projekt. „Lze o něm rozhodně říct, že razí cestu v současné evropské architektonické rozpravě,“ súdia. Administratívna budova je podľa porotcov „hrubá, odvážná, průmyslová.“ Ide o ...„budovu se skloněnou střechou pro parkování aut, s očividnými konstrukčními omezeními, díky kterým působí téměř sochařským dojmem, odlitá na místě z lehkého betonu, s přibližně metr tlustými zdmi, bez jakéhokoliv zateplení, s přesně zasazenými okny.“ Porotcovia ocenili ...„projekt s jasným rukopisem a architektonickou ambicí, která je ale držena v pozadí.“ Neskrývali nadšenie nad zvolenou technológiou „Ve Švýcarsku a v Německu, především v Berlíně, probíhá rozsáhlý výzkum ve snaze najít správnou směs a správnou technologii na tvorbu a odlévání tohoto typu inovačního betonu. Zde ho máme. Opravdový výzkumný projekt, zcela jednoznačný, průkopnický, moderní. A zároveň skromný, aniž by se předváděl, nachází svou pozici v okolí jen tím, že je lehce odlišný.“

Hodnotenie poroty:

Novostavba administrativní budovy zasazená do průmyslového areálu, nedaleko betonárky, čtyřicetimetrového zemědělského sila, vzduch kolem pln prachu a zavánějící betonem. Stavba očividně do svého prostředí zapadá. Je hrubá, odvážná, průmyslová. Avšak hle! Najdeme zde drobné odlišnosti mající zásadní význam, kterých si ale povšimneme jenom při bližším ohledání.

Budova se skloněnou střechou pro parkování aut, s očividnými konstrukčními omezeními, díky kterým působí téměř sochařským dojmem, odlitá na místě z lehkého betonu, s přibližně metr tlustými zdmi, bez jakéhokoliv zateplení, s přesně zasazenými okny. Ta jsou kombinována se skleněnými otvory ve střeše, poskytujícími dodatečný zdroj světla v kancelářích, z nichž můžeme vidět na automobily zaparkované na střeše. Okna v horním patře jsou zasazena v jedné řadě, okna v přízemí uskakují. Všechna jsou stejného formátu, ačkoliv se také mění ve své pozici s ohledem na převis střechy. Zřetelné známky, že se nejedná o prostou průmyslovou budovu (architekturu bez architektů), ale o projekt s architektonickou ambicí, která je ale držena v pozadí. Projekt s jasným rukopisem.

Monolitický beton vytváří odlišné povrchové struktury. Na první pohled „špatná“ vlastnost se stává kladem, krásou. Vzniká povrch, kterého se chcete dotknout, pohladit ho, jako luxusní koberec. Monolitická stavba je důvodem k vytvoření stejného materiálového povrchu a textury jak zvenčí, tak uvnitř.

V celé Evropě je jen pár budov, které byly postaveny touto technologií, pomocí lehkého betonu.
Ve Švýcarsku a v Německu, především v Berlíně probíhá rozsáhlý výzkum ve snaze najít správnou směs a správnou technologii na tvorbu a odlévání tohoto typu inovačního betonu. Zde ho máme. Opravdový výzkumný projekt, zcela jednoznačný, průkopnický, moderní. A zároveň skromný, aniž by se předváděl, nachází svou pozici v okolí jen tím, že je lehce odlišný.

Betonová Casa Malaparte, ale namísto skal a moře máme betonové silo a betonárku. To vše společně vyvolává hrubý, ale silný a účinný dojem. Bravo.

Finalisti

Čestné ocenenie Finalista Českej ceny za architektúru 2018 získalo okrem víťaznej realizácie sedem ďalších prác z celej Českej republiky.

Z architektonickej súťaže s potvrdením regulárnosti od ČKA (vyhlásila ju Nadace Proměny Karla Komárka) vzišla obnova nábrežia rieky Loučná v Litomyšli (Rusina Frei architekti + Atelier parter, 2017), jedna z dvoch realizácií verejného investora medzi finalistami a jediný príklad riešenia verejného priestoru a krajiny.

Hodnotenie poroty:

Obvykle bývá obtížné potýkat se s odlehlejšími místy ve veřejném prostoru. Nábřeží řeky Loučné je typickým případem takového místa, zvláště uvědomíme-li si, že propojuje několik běžně využívaných nábřeží, každé však s jinými charakteristickými rysy. Na druhou stranu to ovšem může být příležitost vymyslet další prvek, který odlišnost od okolní krajiny umocní. V tomto případě se stala odpovědí mozaika poskládaná z různých zásahů.

Architekti předem definovaný koncept posunují do extrému: rozhledna je umístěna mezi stromy, uprostřed jejich korun; jemně se pohupující ocelová lávka přes řeku vyvolává další pocit dobrodružství - naše rovnováha je napadena.

Pochozí plochy tvoří převážně drobné drcené kamínky, hrubě opracované dřevěné povrchy nás ještě více přibližují přírodě. Nabízejí se tak prostorové a dotykové prožitky, které jsou pro břeh řeky typické, ale jen málokdy přístupné kolemjdoucímu.

Divoký, až anarchický stav původní okolní přírody není nijak zásadně upravován - naopak, přidané prvky ještě zvýrazňují její charakter - a to vše v centru města.

Druhou je Športová hala Dolní Břežany (SPORADICAL, 2017), novostavba nadväzujúca na areál základnej školy slúži na výučbu telesnej výchovy, pre športovú verejnosť aj na organizovanie kultúrnych podujatí.

Hodnotenie poroty:

Sportovní hala byla prvním místem, které porota navštívila. Stavba nasadila vysokou laťku v posuzování kvality architektury.

Na první pohled nás zaujal kompaktní tvar komolého rotačního elipsoidu. Areál ortogonálního rastru základní a mateřské školy zvědavě natahuje svůj dlouhý krk za organickým hladkým aerodynamickým tělem nové sportovní haly, která v sobě skrývá aktivní život.

Z východní strany rozvojového území na zelené louce těleso haly působí jako velký lesklý stříbrný brouk posazený v trávě a vyhřívající si na slunci své krovky z falcovaných hliníkových šindelů.

Samotná sportovní plocha o rozměrech 45 × 25 m s výškou 8–9 m působí opravdu velkoryse. Hala je příčně dělená na tři části mobilními roletami o velikosti volejbalového kurtu, což umožňuje paralelní výuku nebo trénink. Podle slov pana starosty je hala plně vytížena a vyhledávána, slouží nejen škole, ale i sportovním klubům a veřejnosti. Vedení školy a obce kladlo důraz na nízké náklady na provoz haly i za cenu zvýšených prvotních investic.

Hala je zalita denním světlem, o což se postaralo 68 tubusových světlovodů a prosklené části fasád. Prostorová stěna z tělocvičných žebřin, nad kterou je umístěna tribuna, efektně a funkčně odděluje zázemí od sportovní plochy. Použití dřeva v interiéru v kombinaci s ručně malovaným pohledovým betonem působí příjemně a svěže.

Realizace sportovní haly v Dolních Břežanech vzešla z architektonické soutěže vyzvaných ateliérů, přinesla jasný impulz do obce, pro kterou je důležitá kultivace veřejného prostoru, důraz na kvalitní architekturu (které se architekti zhostili s nadšením), jakož i efektivní využití veřejných investic. Kéž by sloužila jako příklad pro co nejvíce obcí v Čechách i na Slovensku.

Medzi najlepších zaradila porota aj brniansky Polyfunkčný objekt Dorn (Atelier RAW, 2016), najväššiu budovu so zavesenou tehlovou fasádou v Českej republike.

Hodnotenie poroty:

Objekt je situován jižně od hlavního nádraží v městské části Brno-střed u tzv. brněnského ringu,  v těsné blízkosti bývalé Vaňkovy slévárny (nyní Galerie Vaňkovka).

Dorn na první pohled zaujal svou elegantní „postavou“, klidně sedící na třípodlažní podnoži, a svým kultivovaným výrazem vnější i vnitřní formy. Fasádu z červené lícové cihly v pravidelném taktu lemují horizontální pásová okna, vydatně prosvětlující interiér. Na nárožích pětipodlažní hmoty je Dorn zalomený plynulým zaobleným prosklením fasád.

Porota měla možnost vidět i komunikační prostory v části věže, které prezentovaly sofistikovaný nevtíravý interiér a precizně zvládnuté detaily společných částí, například celoskleněného korpusu zábradlí v pochromovaném rámu, zaobleného parapetu schodiště z travertinu, jakož i jeho hojné použití na stěnách vstupní haly věže. Exteriér i interiér objektu vyjadřuje respekt autorů k odkazu na prvky architektury československé meziválečné moderny.

Konzolová část devítipodlažní věže dynamizuje celkovou hmotu a vhodným způsobem zachází s urbanistickým prostorem vymezeným trojúhelníkovým územím ulic Dornych, Plotní a městským okruhem.

Porotu zaujala i štíhlost věže netypické pro administrativní funkci. Kancelářské budovy většinou působí s ohledem na maximální využití půdorysu kolem jádra poněkud obézní, pokud nedosahují dostatečné výšky. Na první pohled by se zdálo, že štíhlý tvar věže odkazuje na jinou funkční náplň.

Po komunikaci s architekty projektu vyšlo najevo, že původní funkce ve schváleném projektu pro stavební povolení byla jiná. Místo plánovaného hotelu si nyní nájemníci užívají komfortní kanceláře plné světla s možností přirozeného větrání.

Kvalitní a kultivovaná architektura polyfunkčního domu Dorn vhodným způsobem navazuje na odkaz brněnského funkcionalismu a s respektem komunikuje i s kontextem okolní industriální architektury.

Dve zo stavieb ocenených titulom finalista stoja v horskom prostredí. Pivovar Trautenberk (ADR / Petr Kolář, Aleš Lapka, 2017) vznikol rekonštrukciou pôvodnej “Tippeltovej búdy”, neskôr známej ako hotel Družba, v Hornej Malej Úpe v Krkonošiach a dodnes si zachoval aj funkciu horskej ubytovne.

Hodnotenie poroty:

Na první pohled vypadá pivovar Trautenberk jako tradiční horská chata. Druhý pohled nám  ale umožní spatřit celou řadu současných architektonických zásahů, což vyvolává naši zvědavost  a chuť poznat více, touhu prozkoumat něco zdánlivě běžného.

Bývalý hotel byl do základů rozebrán, modernizován a proměněn v chatu pro turisty a lyžaře, s restaurací a nově přidaným malým pivovarem. Bývá zvykem, že pivovar je viditelný zvenčí,  aby pivní tanky přilákaly hosty. Tento komunikační prostředek byl použit i zde, pivní tanky lze vidět z ulice, ačkoliv pivní sklep a samotný pivovar jsou umístěny pod budovou, skryty oku kolemjdoucího.

Při vstupu do budovy se setkáváme s pevností a hrubostí architektonického výrazu, které jsou  v souladu s prostory potřebnými pro lyžaře s jejich lyžemi a lyžařskými botami, stejně jako  pro snowboardy atd. Vše je velmi dobře navrženo. Obdobný rukopis autorů lze spatřit i v restauraci, která je moderní, dobře provedená, skromná, s příjemnou atmosférou - zde se chcete zdržet a užít si jídla a pití. Lze zde obsloužit mnoho hostů najednou, aniž by vše upadlo do pochmurné atmosféry stravovny, kterou naleznete až příliš často v mnoha lyžařských střediscích.

Horní patra slouží jako horská ubytovna, a jsou proto vybavena mnoha standardními pokoji  a zázemím. Opět dobře, skromně a účelně navrženými. I velké množství dobře rozmístěných zásuvek ukazuje velmi moderní přístup autorů k pohodlí a rekreačnímu pobytu na horách.

Dispoziční uspořádání je logické, řešení interiéru je přehledné, aniž by se stávalo výrazným a okrasným. Architektura bez podpisu ve své nejlepší podobě. Nenápadná, normální.

Výstupná stanica lanovej dráhy v sedle Pustevny na Radhošti (Kamil Mrva Architects, 2017) je modernou prestavbou obohacujúcou areál na hrebeni Beskýd.

Hodnotenie poroty:

Výstupní stanice lanovky je silně propojená se svým místem. Kopcovitá krajina a přilehlé husté lesy podporují také volbu materiálů: kámen v přízemí, dřevo ve vyšších patrech. Asymetricky skloněná střecha koresponduje s mírně se svažujícími kopci okolo.

Sousedící Jurkovičovy domy reprezentují romantickou minulost drobné horské osady. Skloněné střechy domů, štíty, vyřezávané dřevěné motivy na fasádách. To vše jsou pozůstatky po ztraceném světě, které inspirují lidové prvky použité na nové stanici.

Úspěšná kombinace lidového a současného je hlavní předností budovy a porotu přesvědčila o kvalitách této stavby. Hrubé materiály použité v exteriéru (dřevo, kámen) jsou v interiéru vyváženy jemným designem a povrchy, dodávajícími pocit útulnosti: za zvláště povedené jsou považovány ručně vyrobené lampy, pohodlná polstrovaná křesla i kvalitní dubová podlaha atd. Čistota řešení interiéru je daná také velkoformátovými okny umístěnými přes celou stěnu, dřevěný strop s podpůrnými trámy je charakteristický pro místní způsob dělení vnitřního prostoru a přináší jeho další hodnotu.

Celkový koncept řešení podporují propracované detaily, zvláště spoje mezi sklem a dřevem. Promyšlená jsou také posuvná čelní skla, a to nejen díky jejich přirozenému začlenění do masivních dřevěných pilířů, ale také kvůli chytrému využití protizávaží umožňujících snazší a plynulejší manipulaci.

Zástupcom obytných budov medzi finalistami je rekonštrukcia a prestavba mlyna na bývanie (Stempel & Tesař architekti, 2017) v obci Slapy.

Hodnotenie poroty:

Co je typickým českým domem? Obvykle krychle, co nejprecizněji a nejpodrobněji vysochaná.
Inu, tohle nenítypický mainstream, je to spíše důsledek existujícího materiálu.

Dům je nádherně zasazen do krajiny. To samozřejmě není zásluha naší doby, ale moudré rozhodnutí budovatelů mlýna. Architekti výjimečnost místa rozeznali a rozhodli se ji umocnit. Předěl v budově může připomínat gesta Gordon-Matty Clarka. Jizva zde nevznikla samoúčelně,
aby provokovala diváka. Jedná se o zásah, který vychází vstříc dnešnímu využití budovy.

Dům je postaven na jasném a logickém konceptu. Tradiční staré domy mají malá okna, aby oddělila obyvatele od všech hrozeb vnějšího světa. Dnes žijeme mnohem otevřeněji. Radikální roztětí budovy spojuje tradiční objekt se současným přáním pro otevřenější dům. Místo přechodu zaštiťuje prostranství před štítem domu, které zároveň poskytuje určitý úkryt před sluncem. Vzniklá terasa také vytváří přechodový prostor mezi interiérem a exteriérem, což většinou u malých osamocených domků není obvyklé. Rovněž podélné dělení domu odráží přechod mezi exteriérem a interiérem. Prostory s běžnou světlou výškou na severu jsou následovány vysokými stropy obývacího pokoje a přecházejí do prázdnoty exteriéru. Tyto drobné zásahy dodávají domu pulzující život, aniž bychom se zbavili dojmu, že právě v těchto zdech lidé žili a pracovali po celá staletí.

Maximálny vplyv diela s použitím minimálnych prostriedkov reprezentuje Útulňa (Jan Tyrpekl, 2017), experimentálna drevostavba na bývalom ľahkom opevnení pri juhomoravskej obci Vratěnín.

Hodnotenie poroty:

Triviální děje znovu ožívají. Zčistajasna se vyloupne v krajině útulna, prosté místo k rozjímání.  Proč zde? Uprostřed ničeho? Na opuštěném zarostlém místě?

Malá stavbička vyvolává mnoho otázek, které z této rozhledny dělají mnohem více, než by se na první pohled mohlo zdát. Jedním z aspektů je zviditelnění neviditelného. Užitím základů opevnění z druhé světové války se jasně projevuje komorní, téměř pietní funkce místa.

Filosofický postoj - připomenutí si důležitého místa, byť v české historii ne zcela příjemného - je jedním ze základních pilířů této budovy. Druhým je rozmístění velkých otvorů v těle stavby. Jsou situovány do dvou hlavních směrů: jeden směřuje k bývalému nepříteli - jako duševní připomínka, a druhý k věži kostela. Silného účinku je dosaženo prostými, přírodními materiály bez jakýchkoliv nedesignovaných detailů. Pomocí drobných gest se útulna stává naprosto zřetelnou - maximální dopad pomocí minimálních prostředků!

Štyri Ceny partnerov

V rámci Českej ceny za architektúru sa udeľujú aj ceny partnerov. Cenu Ministerstva pre miestny rozvoj ČR za presadzovanie kvalitnej výstavby prostredníctvom architektonických súťaží získalo KINONEKINO (XTOPIX architekti, 2017) v Planej. Hodnotitelia ocenili, že vďaka citlivému prístupu architektov sa podarilo dostať do malého mesta nielen kvalitnú architektúru, ale zároveň obnoviť kultúrny a komunitný život. Návrh vzišiel z architektonickej súťaže s potvrdením regulárnosti od ČKA, realizovanej v roku 2013. Mesto Planá pritom v posledných rokoch usporiadalo už tri architektonickej súťaže. Podľa ministerstva sa stáva príkladom pre zadávateľov, ktorí hľadajú pre svoj rozvoj tie najlepšie architektonické riešenia, čím obohacuje kultúru architektúry a staviteľstva ČR.

Cena Ministerstva priemyslu a obchodu ČR za prístup k revitalizácii priemyselného objektu patrí dielu Kotelna Libčice nad Vltavou (Atelier Hoffman, 2017). Ministerstvo vyzdvihlo, že autor pochopil výnimočnosť miesta - areálu bývalých závodov na výrobu skrutiek s rozlohou 17 ha, a "z hromady sute a popola" vydobyl zatiaľ dve stavby. Rekonštrukciou Uhoľného mlyna vznikol showroom dizajnových výrobkov a konverziou dvoch objektov Kotolne sa podarilo vytvoriť multifunkčný priestor určený pre živé umenie, remeslá a inovatívne technológie aj spoločenské akcie. Citlivá rekonštrukcia je príkladom hodným nasledovania pri narábaní s priemyselným dedičstvom.

Agentúra ochrany prírody a krajiny ČR udelila cenu za citlivú rekonštrukciu stavby v krajine Pivovaru Trautenberk (ADR, 2017) v Malej Úpe. Agentúra ocenila, že rekonštrukciou sa podarilo vrátiť bývalej Tippeltovej búde z roku 1911 jej pôvodný lesk a súčasne zatraktívniť celú horskú obec s výhľadom na očarujúce hrebene Krkonôš. Najviac si agentúra cení, že táto neveľká stavba vytvárajúca dominantný prvok krkonošskej architektúry vo veľmi exponovanej polohe je proporčne i farebne vydarene začlenená do štruktúry zástavby obce Horní Malá Úpa, pričom triezve riešenie exteriéru vytvára príjemný kontrast s ladným interiérom.

Cenou spoločnosti VELUX za prácu s denným svetlom vyznamenali hodnotitelia Centrum Caolinum Nevřeň (Jakub Chvojka, Radek Dragoun, 2014). Projekt podľa odbornej poroty partnera veľmi komplexne pracuje s denným svetlom. Využíva potenciál horného osvetlenia nielen na dosiahnutie vizuálneho komfortu, ale zaoberá sa aj zmenami atmosféry miesta vďaka meniacim sa svetelným podmienkam počas dňa. Veľmi sympatická je podľa spoločnosti Velux navyše vlastná funkcie stavby a jej začlenenie do života obce.

Výnimočný počin z oblasti architektúry

V rámci Českej ceny za architektúru sú tiež oceňované výnimočné aktivity na poli architektúry. Nomináciu vykonávajú členovia Akadémie a Grémia ČCA. Akademici o výnimočnom počine hlasovali na webovom portáli Ceny.

Ocenenie za Výnimočný počin bolo udelené Inštitútu plánovania a rozvoja hl. m. Prahy - Romanovi Kouckému a tímu kancelárie Metropolitného plánu za hľadanie novej cesty v územnom plánovaní a otváranie diskurzu nad zmyslom územného plánovania a súčasne ju získal CAMP (Centrum architektúry a mestského plánovania) za novátorský prístup v propagácii architektúry.

Na záver pripájame malé zhrnutie poroty: 

"Úspěch je největším nepřítelem výzkumu. Celonárodně dobrá úroveň architektury může být překážkou vzniku mimořádné architektury. Jako vítěze České ceny za architekturu 2018 se nám podařilo vybrat mimořádný projekt. Lze o něm rozhodně říct, že razí cestu v současné evropské architektonické rozpravě. Nebyl vybrán, aby ukazoval směr, kterým by se měla česká architektura v následujících letech ubírat. Naopak by nás měl přimět k tomu, abychom si položili otázky týkající se různých přístupů v architektuře a přehodnotili je s ohledem na důležitost a výzvy vyplývající ze sociopolitického a sociokulturního kontextu. Porota gratuluje administrativní budově ve Strančicích jako vítězi České ceny za architekturu 2018."

P.S.: Pre slovenského čitateľa je zaujímavé aj priame porovnanie z našou cenou CE∙ZA∙AR.

Na slávnostný galavečer nadväzuje v stredu 21. novembra vernisáž výstavy ocenených a nominovaných diel. V Galérii Jaroslava Fragnera (Betlémské náměstí 5a, Praha 1) začína o 18:00 hod. Výstava potrvá do 6. januára 2019. Česká cena za architektúru 2018 sa neskôr predstaví v Galérii architektúry Brno, a to od 7. februára do 31. marca 2019. Vernisáž sa uskutoční 6. februára od 18:00 hod. (Galerie architektury Brno, Starobrněnská 18, Brno).