Revitalizácia Bastionu XXXI pri Božích mukách, Praha

Viac slovami autorov:

Oblast barokního Bastionu XXXI je součástí středověkého opevnění Nového města Pražského, založeného roku 1348 císařem Karlem IV. Nedobytnost místa byla posílena přítomností chrámu Karlu Velikého. Spolu s pevností Vyšehrad, významnou památkou fortifikace města, tvoří hradby obranný komplex, skrytý v nových vrstvách soudobé Prahy. Oblast zahrad před hradbami byla ve 14. století ponechána jako územní rezerva a zůstala nezastavěná i v době pozdějšího rozšiřování města. Zachovaná linie hradeb dosud jasně odděluje funkční územní celky "před" hradbou: Nové město a kampus Karlovy Univerzity a "za" hradbou: park Folimanka a část města pod Vyšehradem. Neprostupnost území způsobila vznik periferní, nepřístupné a nevyužité zeleně uvnitř centra města, místy až s charakterem "brownfields". Postupná ztráta významu historických cest a cílů v území způsobila sice konzervaci místa, ale i lokální pauperizaci a související ohrožení historických památek.

Stavba je součástí širší plánované koncepce propojení zelených částí a veřejných prostranství oblasti univerzitního kampusu Albertova, navazujících území Nového města pražského a Vinohrad. Součástí je také zpřístupnění doposud nevyužívaných a zanedbaných lokalit a vybudování nových veřejných venkovních prostor s odpovídajícím kulturním a užitným zázemím souvisejících objektů. Cílem byla úprava veřejného prostranství, dostavba objektu zahradní kavárny a galerie na místě zříceného nadzemního objektu z 19. st., propojení prostoru před a za středověkou hradební linií, oddělující území zahrad a univerzitního kampusu od dalších částí města. Záměrem bylo vytvoření atraktivního společného cíle pro obyvatele "před" i "za" hradbou a obnovení základních vlastností "ostrožny", místa s širokou viditelnosti (vidícího i viděného), místa spojení obou stran města, místa pobytu, místa setrvání, místa k přemýšlení, místa odpočinku, místa akropole přístupné cestami ze všech stran. Místa cíle, místa setkání, místa schůzek, místa k zapamatování, místa koncentrace lidského umění, místa odpočinku na slunci, pikniku na trávě, posezení na lavici pod stromem, místa „opevnění“, místa bezpečí, místa Bastionu u Božích muk.

Revitalizace byla realizována na základě vítězného návrhu z veřejné architektonické soutěže, vypsané Městskou částí Praha 2 v roce 2007. Nový objekt zázemí byl navržen jako podzemní stavba, skrytá akropole, která láká svým obsahem a zpracováním, nikoli viditelností. Je koncipován jako samostatná pevná schránka lastury, vložená do souvrství archeologicky definovaných stratigrafických rovin barokního a nového terénu, bez narušení charakteru fortifikace a pohledové linie hradeb. Tvarosloví stavby je elementární, minimální a vychází z materiálových principů fortifikační architektury - pevnosti.

Objekt nabízí variabilní využití: univerzální sál pro výstavy, společenské akce či kavárnu, zázemí veřejnosti a provozu. Exteriér se otevřenou čelní prosklenou posuvnou stěnou obrácenou k panoramatu Vyšehradu stává plnohodnotnou součástí interiéru. Obnovená pohledová komunikace mezi fortifikacemi navazuje na strategickou vzájemnost obou staveb v prostoru města. Upravená plocha bastionu umožňuje výstavu uměleckých děl v krajině, či pořádání kulturních akcí. Propojení území skrze hradby je realizováno brankou na rozhraní mezi středověkou a barokní zdí fortifikace. Součástí realizace je i rekonstrukce stěnové kaple a doplnění soudobé skulptury Božích muk (autor: Miroslav Cikán, Pavla Melková).

Revitalizace Bastionu je první realizovanou součástí rozsáhlého záměru, jejíž velký význam spočívá v nastartování procesu oživení širší oblasti, přivedení obyvatel do lokality, upoutání pozornosti veřejnosti umožňující pokračování dalších etap revitalizace. Vložení nové pobytové a kulturní funkce do struktury památkových objektů umožnilo jejich záchranu nikoliv jako neživých muzeálních objektů, ale jako přirozené živoucí součásti města.

Výsledná architektonická podoba je důkazem možnosti spojení památkového přístupu k obnově památkově cenných konstrukcí a přiměřeně sebevědomého současného výrazu nové kontextuální architektury. Stává se tak příkladem možného způsobu práce v oblastech podobného charakteru. Kromě kontextuálního doplnění a vyzdvihnutí potenciálu stávajícího prostředí, přinášejí nové objekty také prožitek z architektury samotné. Mnohovrstevnatosti vjemů bylo dosaženo nikoliv kupením detailů, ale naopak ukládáním vrstev vjemů do samotných hmot a prostoru, které akcentují, iniciují anebo pouze hostí jemné jevy prostředí. Vytvořením současné skulptury Božích muk do obnovené kaple a jeho vysvěcením došlo k posílení Genia Loci a návratu obsahu jménu místa.

Podklady: MCA atelier s.r.o.

Fotografie: Filip Šlapal, Miroslav Cikán a Pavla Melková