Češi na Slovensku naposled

Náš seriál, věnovaný Slovákům, kteří projektovali své stavby v českých zemích, a pak naopak architektům z Čech, Moravy a Slezska, kteří zanechali své stopy na území Slovenska v meziválečném období, se chýlí ke konci. V minulých dílech jsme se věnovali českým architektům trvale usazeným u našich východních sousedů a pak autorům lázeňských pavilonů a sanatorií, dnes si připomeneme další budovy, které na Slovensku navrhli čeští projektanti.

 Byly to banky, školy, nemocnice, činžovní, družstevní a rodinné domy nebo továrny i sakrální architektura. Jak už víme, vysoké architektonické školství u našich východních sousedů za první republiky neexistovalo, země se však rychle rozvíjela, a tak množství projektantů, kteří sem přicházeli z českých zemí, asi nikoho nepřekvapí. My si představíme alespoň některé jejich zajímavé stavby.

Architekta-podivína Ladislava Skřivánka (1877-1957), žáka prof. Friedricha Ohmanna z vídeňské umělecké akademie, jsme si představili v samostatném portrétu nedávno (viz zde). U našich východních sousedů projektoval zejména školy, např. v Piešťanech. Na prahu třicátých let navrhl také budovu Národní banky československé v Banské Bystrici, samozřejmě opět ve svém charakteristickém stylu české renesance, včetně nezbytného atributu – sgrafitové výzdoby průčelí. Nutno však říci, že anachronická stavba v historickém kontextu města nevypadá špatně. To Skřivánkův vrstevník a Kotěrův žák Josef Gočár (1880-1945), jehož otec mimochodem pocházel ze Slovenska, byl již reprezentantem novějších směrů. Jeho filiálka pražské Legiobanky ve Zvolenu z počátku dvacátých let je pojednána ve stylu art deco, byť ne tak zajímavě jako Gočárova budova pro stejného investora na pražském Poříčí: válce a kruhy nahradil kvadratický dekor. Také známý pražský architekt a absolvent techniky Bohumír Kozák (1885-1978) byl ve druhé dekádě minulého století reprezentantem národního dekorativismu. Jeho ředitelství pošt a telegrafů v Košicích je však již příkladem autorova přechodu k modernímu klasicismu s prvky konstruktivismu. Rozsáhlý komplex, tvořený několika křídly různých výšek, má průčelí kryté okrovou keramikou v kombinaci s bílými omítkami a travertinem. Kruhová okna a zejména sklobetonová klenba poštovní haly již prozrazují vliv avantgardní architektury. Není proto divu, že areál, budovaný na sklonku dvacátých let, byl považován za jednu z prvních moderních staveb na Slovensku.

Významná díla vytvořili také představitelé avantgardní funkcionalistické architektury. Kotěrův žák Adolf Benš (1894-1982) navrhl v Bratislavě moderní vilu ing. Novotného dle Le Corbusierových zásad. Také jeho budova gymnázia v Ružomberoku z konce třicátých let je příkladem funkcionalismu, i když v méně radikálním podání: průčelí je ukončeno výraznou korunní římsou, střechu tvoří nízká valba a okenní pásy, jak je známe z moderních pražských nebo brněnských škol, zde nahrazují čtvercová okna. Zejména v interiéru je však ukryta řada podmanivých detailů, třeba dynamicky tvarované schodiště.

Krásné avantgardní stavby navrhli na Slovensku také známí brněnští funkcionalisté. Bohuslav Fuchs (1895-1972), další Kotěrův absolvent, projektoval v Trenčianských Teplicích koupaliště Zelená žába, což je krásný příklad tzv. organické architektury, dokonale souznějící s krajinnou scenérií. To prošlo v nedávné době rekonstrukcí. Fuchs byl také autorem činžovního domu v centru Bratislavy a sanatoria Morava, jež jsme si představili posledně. Jeho brněnský kolega Josef Polášek (1899-1946), žák Pavla Janáka z pražské Umprum, byl autorem moderně koncipované Masarykovy kolonie bankovních úředníků v Košicích se střešními terasami a projektoval též penzion Alfa v Novém Smokovci, bohužel necitlivě přestavěný v devadesátých letech. Konečně někdejší absolvent pražské techniky a další reprezentant brněnské zlaté funkcionalistické éry Jan Víšek (1890-1966), vyhrál v roce 1937 soutěž na moderní bratislavský palác Luxor, dokončený o dva roky později.

Důležitou roli sehrála na Slovensku také baťovská architektura. Známý zlínský obuvnický gigant vybudoval dvě významná centra v Batizovcích v podhůří Vysokých Tater (dnes Svit) a v Baťovanech (pův. Šimonovany, dnes Partizánske) na středozápadním Slovensku. I zde se stavělo dle známého principu společně pracovat, individuálně bydlet. Tovární objekty proto doplňovaly malé domky v zahradách. V baťovském konstrukčním stylu postavil Vladimír Karfík (1901-1996) také moderní kostel v Bratislavě-Petržalce. Tento absolvent pražské techniky, který prošel studii Le Corbusiera v Paříži a Franka Lloyda Wrighta v USA, projektoval pro Baťovu firmu rovněž obchodní dům v Bratislavě. Jiný baťovský architekt František Lydie Gahura (1891-1958), žák Plečnikův a Kotěrův, zanechal výraznou stopu v Trenčíně, kde navrhl na sklonku dvacátých let konstruktivistickou vilu dr. Sázela a o dva roky později i budovu červeného kříže v Nitře.

Autorom článku je Zdeněk Lukeš, článok bol uverejnený v Neviditelnom psovi.