Český pavilón pre EXPO 2025 - súťažný návrh ateliéru Mjölk

Nedávno sme zverejnili výsledky súťaže na návrh českého pavilónu pre svetovú výstavu v japonskej Osake. Dnes detailne presatavíme návrh ateliéru Mjölk, ktorý obsadil tretie miesto. Ocenené návrhy vybrala sedemčlenná odborná porota z celkom 38 zaslaných projektov. Na návrhu libereckého ateliéru ocenila najmä komplexnosť a prepracovanosť architektonického zámeru.

Sprievodné slovo libereckého ateliéru Mjölk:

Pavilon České republiky na Všeobecné světové výstavě EXPO 2025 podle návrhu Mjölk představuje Česko jako místo, o které lidé pečují více než tisíc let. Jako zahradu uprostřed Evropy, která lidem poskytuje zázemí pro uplatnění nezměrného talentu a kreativity. Její obyvatelé dokážou nalézat způsoby ochrany cenného dědictví nejen pro sebe, ale i pro budoucí generace. Pavilon připodobňuje Česko ke společné krajině, kterou tvoří milióny opečovávaných zahrádek, nad nimiž se klene jediné nebe. Ukazuje historii, současnost i environmentální vizi Česka jako místa lidské tvořivosti a péče o společný́ prostor.

Nebe pod stromy

Koncepce pavilonu vychází z představy zahrady v oblacích. Architektura, vnitřní uspořádání a dramaturgická koncepce umožňují, aby se návštěvníci fyzicky i duchovně protnuli s ústřední myšlenkou expozice. Ukázat chceme vztah k půdě, lásku k přírodě stejně jako současné talenty, na které můžeme být pyšní a dovednosti, ve kterých jsme výjimeční. V naší zemi existuje mnoho skvělých studií, které tvoří náročné a světově úspěšné počítačové hry. Také máme prvenství ve schopnosti předvídat počasí. Tyto hodnoty propojuje centrální dílo velkoformátové procesuální projekce pod stropem zahrady, ve které se bude vytvářet za pomocí programu věrohodný dojem blankytného nebe s oblaky, které se plynule proměňují a diváka pobízí k imaginaci. Dílo vznikne ve spolupráci umělce, programátorů a meteorologů.

Expozice kombinuje historické materiály a přístroje představující snahu porozumět přírodním jevům a technologické a environmentální vize v tématu péče a udržitelnosti krajiny. Návštěvníci tak vedle sebe uvidí měřicí přístroje z pražského Klementina pocházející z poloviny 18. století i nedávný objev brněnských vědců v oboru bioluminiscenční technologie, který umožní rostlinám produkovat světlo. zapojeni do děje pomocí interaktivních prvků, edukačních a herních technologií. Smyslem expozice je také představit české umění v širších souvislostech, a proto obsahuje také práce českých designérů, sklářů, architektů nebo i zvukové instalace a hudební skladby.

Architektonické řešení

Pavilon představuje mrak, vznáší se nad hlavami návštěvníků a ti jsou jeho nitrem vtahováni do výšek zahrady. Cestou vzhůru je provází potůček, který je napájen srážkami, o něž v Ósace není nouze. Nitro pavilonu pohlcuje návštěvníky, umožňuje pohled na nebe tvořené projekcí. Přízemí je veřejným prostorem s krytým atriem. Dvě schodiště propojují vstupní část s druhým patrem. Jednotlivé unikátní 3D tištěné stupně utvářejí mikro krajinu přímo uprostřed domu, dotek přírody v ortogonálním systému dřevěných sloupů a desek. Druhé patro je zasvěcené české kuchyni, způsob uspořádání interiéru podporuje mezilidské kontakty. Nad gastro koutkem je multifunkční auditorium, které je aktivně začleněné do kurátorované dramaturgie pavilonu, je multimediální zastávkou na cestě vzhůru.

V poslední výškové úrovni domu do sebe pronikají dva světy – nebe a zahrada. Nebe pod střechou zahrady je výstavním prostorem i místem pro soukromé akce. V jemné pavučině nosné konstrukce se prolínají umělecké artefakty s funkčními objekty. Z vnitřní expozice je přímý vstup do zahradních teras. I zahrada je výstavní síní, územím pro dětské hry i místem, kde mohou návštěvníci odpočívat a také pod stromy přemýšlet o směřování našeho křehkého světa.

Krajinářské řešení pavilonu je reminiscencí na mozaikovitou strukturu krajiny České republiky. Střešní krajina pavilonu je pestrá, na různě vysokých ploškách se ukazuje rozmanitost povrchů, struktury stvolů, kmenů a větví, textury listí i proměňující se barvy v průběhu sezóny. Na střeše pramení potůček, který protkává cestu celým pavilonem a končí v tůni v parteru. Hladina zrcadlí mrak, návštěvníky a celou expozici a posiluje tak myšlenku svázání života lidí s počasím, koloběhem roku i života.

Ústřední motiv zahrady je přenesen i do podoby současných florálních ilustrací. Abstrahované květy měsíčků, slunečnic, jitrocelů, máků, čtyřlístků a listů potočnic jsou vyobrazeny jemným tahem linky, volně se odkazující k technice japonské kaligrafie a jemným ilustracím v knize Karla Čapka Zahradníkův rok.

Principem návrhu je stavba, která není jen schránkou na výstavní exponáty. Budova má reprezentovat Česko jako umělecké dílo, návrh proto reflektuje soudobé stavební technologie i tradiční české know-how. Tato filozofie se propisuje i do interiérů, které mají být vybavené kvalitní českou produkcí a také ze zbytkových ploch CLT panelů.

Šetrný provoz i transport

Pavilon je navržen jako montovaná dřevostavba z lepeného dřeva a dřevěných panelů ve čtvercovém rastru. Důraz je kladen na prvotřídní vzhled, optimální tloušťky, vysoké nosnosti a přesné spoje. Obálka objektu je tvořena CLT panely v kombinaci s izolačním dvojsklem. Galerijní prostor pod zahradou je opláštěn lamelami z lehaného skla. Pochozí plocha v parteru je kartáčovaná betonová deska s využitím recyklátu ze stavební suti. Přísun přirozeného osvětlení je zajištěn prosklenými částmi fasády a otevřeným atriem. Primárním zdrojem energie pro ohřev teplé vody je odpadní teplo z chlazení objektu a odpadní šedé vody. Zelená střecha slouží pro zlepšení mikroklimatu, přirozené ochlazování a záchyt dešťové vody. Ta je přes kořenový systém zeleně filtrována a dále využívána, mj. pro zkrápění jemnou mlhou a centrální závlahu střešní zahrady. Celý objekt je navržen v pasivním standardu, s ohledem na jeho možnou budoucí demontáž a přesun. Při navrhování byla zohledněna i logistika výstavby. Panely, trámové nosníky i doplňkové konstrukce jsou navrženy pro jednoduchou kontejnerovou přepravu, montáž i demontáž.

Materiály

Budova je navržena z kombinace CLT panelů a BSH nosníků, což jasně definuje její materiálovost.
Dřevěnou konstrukci doplňují schodiště z 3D tištěného betonu a jemná ocelová konstrukce střešní nástavby, kterou pod obytnou střechou zakrývá odvětraný skleněný fasádní systém z lehaného skla. Tyto materiály prostupují celým návrhem. Nesnažíme se je zakrývat, odhalujeme je v jejich přirozené kráse.

Návrat do Osaky po 55 rokoch

Československá účasť na EXPO 1970 zaznamenala v Japonsku nebývalý ohlas. Umelecké stvárnenie protestu proti okupácii krajiny oslovilo viac ako desať miliónov návštevníkov a národný pavilón získal zvláštnu cenu Japonského inštitútu architektov. Budovu od architekta Viktora Rudiša dopĺňal básnický scenár od Jana Skácela. Výstava sa však konala počas vpádu vojsk Varšavskej zmluvy do Československa, autori pavilónu nemohli vycestovať do zahraničia a svoje dielo nikdy nevideli naživo.

Autor: Mjölk
Podklady: Linka
Foto: BoysPlayNice