Vltavská vodná cesta

Modelovým príkladom je Vltavská cesta. S potešením predstavujeme výsledné riešenie, ktoré nezostalo iba na úrovni naplnenia požadovaných technických parametrov. Prinieslo niečo viac. Nechajme však slovo autorom a grafickej prezentácii diela:

Soudobým trendem v České republice je vracet život nábřežím, vracet vodu a vodní toky do organismu města, s mottem „řeka lidem“. Projekt „Splavnění vodní cesty Vltavy“ toto úsilí do jisté míry inicioval, podporuje a vrací život přímo na vodní hladinu i do jejího okolí – což je přirozenou vedlejší součástí projektu.

Před více než deseti lety jsme v Atelieru 8000 začali formovat myšlenku splavnění řeky Vltavy. Vizí bylo projektovat splavnění Vltavy dle jednotné typologie a tuto typologii poté aplikovat po celé délce vltavské vodní cesty. Bylo navrženo unifikované designové provedení pro vodní mobiliář – zábradlí, stožárová světla, oplocení, prvky komunikačního zařízení a technického vybavení marin, prvky dopravní komunikace, atd. Architektonické řešení námi navržených staveb je podrobeno jednotnému konceptu a to konkrétně v případě projektování velínů.

Vltavská cesta a naplnění tohoto cíle se stalo naší srdcovou záležitostí. Doufáme, že po všech velkých projektech, které v naší zemi vznikaly (jako např. dálnice D1) se i tato cesta zařadí po jejich bok a přinese rozvoj Povltaví a zviditelní naši vlast v Evropě. Myslíme si, že pro vnitřní pocit svobody jednotlivce, svobody a velkorysosti celé společnosti i pro demokracii je důležité spojení s mořem – dodává team architektů Atelieru 8000.

Velíny České Vrbné, Hluboká nad Vltavou, Hněvkovice

Velíny jsou součástí plavebních komor Hluboká nad Vltavou, České Vrbné a vodního díla Hněvkovice a jezu v Hněvkovicích. Byla jim vtisknuta jednotná podoba – strohé, kovem opláštěné objemy tvaru kvádrů jsou doplněny a vizuálně změkčeny krajkou barevných membrán, připomínající napnuté plachty plachetnic či zčeřenou vodní hladinu. Souznění s okolní krajinou a citlivé doplnění o nový technický tvar je základním estetickým kritériem velínů. Velíny vychází z premisy, že krajinu je důležité respektovat a neupozadit, naopak vytvářet v tomto velmi specifickém prostředí kontextuální a harmonické stavby.

Architektonické řešení velínů

Tvar velínů respektuje četné limity, které vyplývají ze složitého provozu na plavební komoře. Velíny v Hluboké nad Vltavou a Českém Vrbném jsou, mají železobetonovou základnu v 1.NP, v ní je umístěno WC a místa pro rozvaděče. Velín na vodním díle Hněvkovice je osazen na původní objekt rozvodny. Ve 2.NP všech velínů jsou umístěny panely řídicího systému plavební komory a kuchyňky. Pásová okna po obvodu 2.NP umožňují výhled všemi směry, patro je přístupné venkovním schodištěm. Objekty jsou z čelní strany zalícovány s hranou plavební komory.

Fasáda 1.NP velínů je ze systémových, polyuretanových, obkladových, sendvičových AL panelů s PUR výplní. Ve 2.NP je řešena jako provětrávaná skládaná fasáda s minerální, difuzní hydroizolací a vrchním systémovým obkladem hliníkovými děrovanými kazetami na nosném roštu.

Membránové konstrukce, lemující atiky velínů po obvod zajišťují potřebné odstínění a chránit obsluhu velínu před oslněním. Membrány jsou ze speciálního nepromokavého textilního materiálu v odstínech dle jednotlivých velínů – červená, žlutá, stříbrná (výběr barev byl určen kontextem okolí), vypnutého pomocí konzol, lanek a táhel k nosné konstrukci střechy. Konstrukce je vyložena z východní, jižní a západní strany 2 m a ze strany severní 1 m. Na plochou střechu objektu lze umístit klimatizační jednotku, radiostanici, meteorologickou stanici a další potřebné systémy.

Velín České Vrbné

Velín Hluboká nad Vltavou

Velín vodného diela Hněvkovice

Velín haťe Hněvkovice (vo výstavbe)

Sportovní přístav Hluboká nad Vltavou

Sportovní přístav Hluboká nad Vltavou vhodně využívá stávajícího meandru řeky Vltavy. Tvar meandru byl respektován, ve vymezeném prostoru došlo pouze k odtěžením nánosů ve dně a jen k dílčím korekcím průběhu obrysu. Přístav je členěn na dva spojené vodní bazény (stání pro malá plavidla + návrhové plavidla). Hrany břehů i horní plocha ostrova jsou porostlé vyšším stromovým porostem. Plavidla jsou vyvázána ve vyznačených úsecích obvodu k provedeným molům zpravidla dřevěné konstrukce na ocelových pilotách. Mola jsou umístěna v linii paty svahu a místně spojená lávkami s břehem. Pro zavážení plavidel je navržena spouštěcí lodní rampa. Jistou dominantu přístavu tvoří vjezdový objekt s architektonicky řešeným zdvižným mostem. Součástí je i stání pro osobní lodní dopravu na řece umístěné na levém břehu nad vjezdem do přístavu. Je tvořeno dvěma pevně spojenými pontony.

Přístaviště České Vrbné a Kapitanát:

Oproti předcházejícímu projektu přístaviště České Vrbné (stání pro malá plavidla a návrhové plavidlo) je zcela nově vyhloubené na zelené louce podél břehu vltavské vodní cesty. Podél obvodu přístavu jsou alokována pevná kamenem dlážděná mola. I zde je součástí spouštěcí rampa s prostorem pro jeřáb a zdvižný most propojující přístaviště s vodní cestou – vůbec první zvedací most v České republice. Pozitivem tohoto přístaviště je umístění čerpací stanice. Součástí přístaviště České Vrbné je Kapitanát s informačním a servisním centrem. Jednoduchou, pevnou hmotu objektu doplňují subtilní konstrukce lávek a stínících prvků. Ze tří stran kamenem obložený kvádr se směrem do přístavu otevírá výrazně členěným průčelím. Ze strany od Vltavy je objekt zapuštěn do terénního valu tvořící břeh řeky. Obě přístaviště jsou napojena na místní komunikace i na cyklotrasu lemující přístaviště.

Historie

První ucelený projekt splavnění Vltavy byl iniciován Vojtěchem Lannou. Po řece plavil dřevo z nepřístupných šumavských lesů. Dřevo bylo převáženo na jednoduchých dřevěných člunech tzv. jihočeské naháče – prostor k přepravě nákladu nebyl zakryt deskami, proto název naháči. Každý rok bylo vypraveno přes 350 těchto člunů, cca 300 člunů směřovalo za hranice do Německa. V cílovém stanovišti byly čluny rozebrány a prodány spolu se dřevem. Tím byla ošetřena jejich náročná doprava zpět. Ustálil se vorový provoz z Českých Budějovic do Prahy a dále pak po Labi až do Hamburku, který přetrval po dobu jednoho století.

Období po první světové válce bylo střetem mezi dvěma hospodářskými zájmy – preferujícími plavbu a zcela nově preferujícími energetické využití. Nově vystavěná vodní díla snížila plavební možnosti a tok se využíval výhradě jako energetický zdroj.
Prvotním záměrem novodobého splavnění Vltavy bylo navázání na historický vývoj a smazat hranici v pohybu. Zásadním bylo, že Vltava je zákonem vedena jako vodní cesta, avšak po dobu 50ti let se dle tohoto nevyvíjela. Ideovou šablonou byly státy, kde se stala volnočasovým fenoménem a významným lokálním prvkem turismu – Francie, Belgie, Holandsko či Velká Británie.

Současnost

V současné době nejsou dokončeny pouze úpravy vodního díla Hněvkovice. Ke komplexnosti celkové splavnosti chybí úprava vodního díla Orlík a Slapy, i to je nyní v realizaci. Obě díla lze však už dnes plavbou překonat. Vltava bude splavná v celkové délce 91,6 ř.km v trase České Budějovice – Praha. Do dvou let vznikne souvislá splavná vltavská vodní cesta, napojená díky Labi na celou síť evropských vodních cest. Jde v současnosti rozsahem o největší projekt v České republice. Celý projekt pod názvem „Dokončení vltavské vodní cesty“ je realizován pod státní společností Ředitelství vodních cest – Česká republika.

podklady: Atelier 8000